„Výrazově závažný začátek rozezněl orchestr s žádoucí intenzitou a rytmicky přesnou akcentací, jež nenechala ležet ladem ani synkopované pasáže bezpečně se ukrývající v Mozartově partituře.“
„Pokud v sobě první věta nesla obsahovou dualitu dramatického neklidu a měkké plynulosti, druhá věta se ponořila do citově rozechvělé formy vzdáleně připomínající emoční rozjitřenost expresivně rozpitého 19. století.“
„Všudypřítomné válečné utrpení vstoupilo do díla v podobě pochodových, agresivně doléhajících bicích a útrpně se svíjejících disonancí, které Nielsen zakomponoval do jinak rozšířeně tonální substance skladby.“
Význačná osobnost americké dirigentské scény Alan Gilbert uvedl ve Dvořákově síni dvě orchestrální skladby dánského skladatele Carla Nielsena. Okořeněn mozartovskou klavírní melodikou vstoupil středeční koncert do povědomí některých posluchačů jako programově ne zcela koherentně řešená událost, jež ovšem zaujala skvělým výkonem klavíristy Krilla Gersteina a zvukově opulentně vygradovanou hrou České filharmonie…





























