„Vivaldiho hrál kompletní soubor s nakažlivou vitalitou a Hudeček si střihl bravurní dueta s Vernerem.“

„Hudba dováděla, mužské hlasy zněly furiantsky i recitativně, zejména v podání houslisty Matouše Pěrušky.“

„Publikum uvedl do obrazu violoncellista souboru Pavel Verner, který přiblížil, zdůvodnil a zpropagoval změnu žánru v programu koncertu.“

Na pódium koncertního sálu Pražské konzervatoře, kde se 25. března konal šestý koncert 33. ročníku festivalu Svátky hudby v Praze, uvedl Václav Hudeček opět dva komorní soubory – mladší Trio Bohémo a renomované Kvarteto Apollon. Kouzelně vystavěný program upoutal bizarní dramaturgií, která nabídla hudbu Vivaldiho, Liszta, Vičara a po přestávce úpravy skladeb šestice matadorů z hudby „druhého břehu“ aneb ze světa jazzu.      

Pro úvodní okamžiky koncertu si Václav Hudeček vybral Vivaldiho Koncert pro čtvery housle, smyčce a basso continuo E dur, op. 3: č. 12, RV 265. Ansámbl vytvořilo spolu s Hudečkem kompletní Kvarteto Apollon a Trio Bohémo bez klavíristy, což Hudeček komentoval s humorem sobě vlastním s uvěřitelnými argumenty. Continuo realizovala dvě violoncella – Kristina Vocetková a Pavel Verner. Vivaldiho hrál kompletní soubor s nakažlivou vitalitou a Hudeček si střihl bravurní dueta s Vernerem. Barokní duch koncertu setrval nedotčen i v provedení na strunách moderních nástrojů a byl velmi vkusným entrée večera.

Hravé momenty Vivaldiho hudby zůstaly v ovzduší jako decentní kontrast k exhibicionistické kreativitě Franze Liszta. Jeho Uherskou rapsodii č. 9 „Carneval de Pest“ hrálo Trio Bohémo s podivuhodným nasazením a efektivně vyvedenými nápadnými momenty Lisztovy původně klavírní kompozice. Autorská verze rapsodie pro klavírní trio jako by zvýraznila rytmus nezbytného čardáše a melodiku trojice témat lidových písní. Poslechově výrazným kladem byly výstižně zvládnuté akcenty a efektně odstíněná dynamika. Do škály popularizujících momentů se vmísilo nadnesené pizzicato violoncella, glissanda houslí, klavírní škály a další výrazové varianty. Trio hrálo s odlehčenou samozřejmostí lidové kapely či šramlu, stejně tak jako v pasážích ukázněné vyšší, salónní kultury s podtextem parodie. Prodlužovaný závěr dodal hudbě žádoucí napětí, které uvolnilo kvapné finale.

Artistní hrátky pianistického mága Liszta se v dramaturgii večera dočkaly opět kontrastní proměny. Trio Bohémo nastudovalo opravdu nevšední kompozici Jana Vičara, muzikologa, pedagoga a interpreta. Jeho niterní vztah v moravskému folklóru je opakovanou inspirací k tvorbě, a tak vznikl folklórní cyklus Z Moravy. Vičar vtiskl kompozici nevšední podobu, když určil, že se jedná o skladbu pro klavírní trio a tři neškolené hlasy. Takže se hudba nesla ve stylu, kdo zpívá nehraje a kdo nezpívá, hraje, ačkoli pianista a violoncellistka mohli hrát i zpívat současně. Instrumentální i pěvecké momenty měly samozřejmě obvyklou dramaturgii kontrastních částí. Hudba dováděla, mužské hlasy zněly furiantsky i recitativně, zejména v podání houslisty Matouše Pěrušky. Ale i ve vystoupení pianisty Jana Vojtka, kterému Vičar předepsal občas při zpěvu povstat od klavíru. A jak jinak, violoncellistka Kristina Vocetková naplnila suitu něžnou ukolébávající melodií. Což bylo mimořádně působivé zejména po prudké pasáži violoncellového virblu pohledné smyčcové dračice.

Po přestávce koncertu patřilo podium Kvartetu Apollon. Publikum uvedl do obrazu violoncellista soubor Pavel Verner, který přiblížil, zdůvodnil a zpropagoval změnu žánru v programu koncertu. Což splnilo svůj účel i proto, že někteří z přítomných poslouchali koncert bez programové brožurky. To je zajímavý sociologický jev – poslouchat bezejmennou hudbu, na druhé straně ale poslouchají tu správnou, tedy dobrou hudbu. Apollonisté začali svou sérii skladbou z bluesového alba Olivera Nelsona s názvem Stolen Moments (Uloupené okamžiky). Bezpečné frázování, typický dynamický průběh melodie v sólu violy Pavla Cyprise, která suplovala trubku, i v akordické hře a rytmická přitažlivost jasně charakterizovaly žánrovou charakterizaci. Následovala bebopová skladba A Night in Tunisia (Noc v Tunisku), kterou Dizzy Gillespie napsal v roce 1942. Imitace vpádů bicích nástrojů do instrumentálních sól měla svou dynamickou kvalitu a rytmus opět hrál svou povzbudivou roli. Z tvorby Milse Davise si kvarteto vybralo skladbu s titulem Milestones (Milníky). Soubor se bezpečně nesl v běhu pohodové šlapající rytmiky, sólo, sice barevně nezvyklé, souznělo s náladou skladby a na místě byly také akordické ataky. Následovala skladba Gettysburg, kterou napsal Mark Summer.  Jde o město v Pensylvánii, dějiště památné bitvy. Originální skladba pro smyčcové kvarteto měla báječnou atmosféru v jazzovém modu. Poté hrálo Kvarteto Appolon hudbu od Chicka Corey, jazzrockovou No Mystery (Žádná záhada). Pianový profil skladby, vzpomeňme na výrazně klasickou klavírní suitu Dětské písně, se celkem vkusně odehrával ve smyčcovém prostředí s kmitajícím smyčcem Štěpána Pražáka, sekundistou Radkem Křižanovským a výrazným violoncellem Pavla Vernera suplujícím kontrabas. Ostatně jako v ostatních skladbách. Sérii skladeb uzavřela hudba Davida Balakrishnana, houslisty smyčcového kvarteta Turtle Island, v němž výše jmenovaný Mark Summer hraje na violoncello. Davidova rocková skladba má název Skylife. Opět zazněla výrazně originální skladba pro smyčcové kvarteto. Kvarteto Apollon tak uzavřelo večer s dramaturgií rodu Carollovy Alenky v říši divů. Na závěr přidal soubor aranžmá Alexeje Aslamase, který pro soubor upravil jazzpopovou skladbu Birdland (Ptačí země) od Joea Zawinula.

Foto: Radovan Šubín