„Na jubilejním Mezinárodním varhanním festivalu u sv. Jakuba vystoupil francouzský varhaník Baptiste-Florian Marle-Ouvrard.“

„Mimo dvě rozsáhlé improvizace se věnoval převážně hudbě své země.“

„Závěrečná improvizace byla na Hymnus stvoření sv. Františka z Assisi a jeho českého zhudebnění jako duchovní písně ‚Nejvyšší a mocný, dobrý Pane‘.“

Francouzský varhaník Baptiste-Florian Marle-Ouvrard zahájil jubilejní cyklus Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba. Koncert navštívili papežský nuncius v Praze a arcibiskup Jan Graubner. Sólista vystudoval Pařížskou konzervatoř a specializuje se na improvizaci, s kterou získal při mezinárodních soutěžích mnoho cen. Od roku 2015 je titulárním varhaníkem pařížského kostela sv. Eustacha jako nástupce Jeana Guilloua. Koncertuje po celém světě a vede mistrovské kurzy improvizace. Vládne brilantní technikou manuálu i pedálu, která mu dovoluje provádět skladby v závratných tempech. Nejlépe se mu při zahájení festivalu dařilo v dílech francouzské provenience, a především ve dvou pozoruhodných improvizacích. 

K obdivuhodnému jubileu dospěl letos Mezinárodní varhanní festival v minoritské bazilice sv. Jakuba na pražském Starém Městě. Kostel s obrovskou hudební tradicí, která se datuje už z doby baroka od Bohuslava Matěje Černohorského přes koncerty Bedřicha Antonína Wiedermanna v období druhé světové války až k Jiřímu Ropkovi, který udržel tradici provozování kvalitní varhanní hudby v temných padesátých letech minulého století. Jeho nedělní večerní varhanní hodinky byly proslulé a při komunistickém zákazu koncertů v kostelích až do roku 1964 znamenaly téměř jedinou možnost slyšet pozoruhodná varhanní díla ve vynikající interpretaci. Celá hudební Praha to věděla a každou neděli putovala ke sv. Jakubu v očekávání nezapomenutelných zážitků, násobených ještě nádherným chrámovým prostorem. Od šedesátých let se i přes trvající nepřízeň režimu začaly pořádat veřejné varhanní koncerty pod hlavičkou Koncertního jednatelství FOK a jakýkoliv další jejich zákaz už nikdy nepřišel. V devadesátých letech se ujala úřadu varhaníka baziliky mladá iniciativní varhanice Irena Chřibková, která v roce 1996 za vydatné pomoci tehdejšího provinciála P. Ondřeje Prachaře založila Mezinárodní varhanní festival, který přes všechny organizační těžkosti a komplikované shánění finančních prostředků úspěšně probíhá už třicet let. Osm koncertů vždy ve čtvrtek v srpnu a září je obsazeno šesti varhaníky z ciziny a dvěma českými. Za doby trvání festivalu vystoupilo na něm skoro tři sta varhaníků, někteří opakovaně a zahraniční interpreti zastupovali 32 států. Toto vše zvládla s několika málo spolupracovníky Irena Chřibková téměř sama a ve výběru účinkujících měla a má šťastnou ruku. Budiž jí za to dík a obdiv. Z Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba se stal interpretační kvalitou nejvýznamnější varhanní festival v České republice.

Letošní ročník zahájil Baptiste-Florian Marle-Ouvrard, titulární varhaník pařížského kostela sv. Eustacha. Úvodem provedl Preludium a fugu Es dur Johanna Sebastiana Bacha, vrcholné dílo z lipského období, jehož tři témata preludia a trojitá fuga zazněly v rychlejším tempu a určité interpretační netrpělivosti. Při improvizačně uvolněném rytmickém pulzu preludiu scházela monumentalita a při vynikající akustice svatojakubské baziliky i určitá zřetelnost. Trojitá fuga byla pojata gradačně se stálým přidáváním zvuku až do ohlušujícího plena. Příliš rychlé tempo ve Fuze II. a Fuze III. způsobilo, že skladba doslova přeletěla do závěru a vyzněla spíš jako virtuózní francouzská toccata.

Do zcela jiného světa přivedla posluchače následující Improvizace na Žalm 143 „Hospodine, slyš mou modlitbu“. Po meditativním úvodu s výrazným zdůrazněním jednotlivých osamocených tónů v dalším průběhu improvizace gradovala do fortissima a pomalu se vracela k tónům úvodu, po nichž zazněl delší smírný pianissimový chorální závěr. Zde se zaskvělo Marle-Ouvrardovo umění v nejlepším světle. 

Final z První symfonie Louise Vierna patří k nejpopulárnějším a nejhranějším skladbám svého autora na přelomu 19. a 20. století. Byla zahrána ve velmi virtuózním tempu a tvořila vítaný kontrast k předcházející improvizaci. Varhany bouřily a byly ovládány obdivuhodným suverénem.

Jako z jiného světa zaznělo Preludium a fuga na jméno A L A I N Maurice Duruflého. Autor vytvořil dílo za druhé světové války na paměť předčasně zemřelého Jehana Alaina, velké naděje francouzské hudby, který padl na počátku války. Pianissimové preludium pracuje jako vedlejší myšlenkou s tématem z Alainových Litanií, jeho nejznámější skladbou. Interpret prokázal velký smysl pro jemné zvukové barvy, které vykouzlil z cenného svatojakubského nástroje. Fuga byla působivě vystupňována do strhujícího závěru. Zde byl vrchol Marle-Ouvrardova interpretačního umění.

Závěrečná Improvizace na Chvalozpěv stvoření sv. Františka z Assisi, zakladatele minoritského řádu, zhudebněná v duchovní písni Nejvyšší a mocný, dobrý Pane je v české verzi tradiční. Zcela pravidelný nápěv (8+8 taktů) přivedl sólistu k improvizaci partity v barokním stylu. Marle-Ouvrard ze zvoleného stylu nikde nevybočil a prokázal své nepochybné kvality. Jako v barokní variační partitě zaznělo duo, trio pro tři hlasy odlišené zvukově, předimitace, ozdobený cantus firmus střídavě v sopránu nebo tenorové poloze i závěrečné fugato v manuálu s citací písně v dvojnásobných rytmických hodnotách ve dvojitém pedálu. Obdivuhodný výkon!

Foto: Zdeněk Chrapek