„Talichův Beroun spojuje profesionalitu s lidskostí. Festival děláme srdcem.“

„Chceme, aby česká hudba měla svůj hlas ve světě – stejně jako ho měl Václav Talich.“

„Václav Talich byl znám svou pokorou a perfekcionismem. Věřil, že hudba má kultivovat společnost.“

Mezinárodní hudební festival Talichův Beroun letos vstupuje do nové éry. Dramaturgie s podtitulem Václav Talich světový rozšiřuje působnost festivalu do zahraničí a přináší spojení s partnerskými městy i mezinárodními interprety. Vedle světových premiér zazní skladby inspirované odkazem slavného dirigenta, který podle organizátorů zůstává symbolem poctivosti, pokory a propojení hudby napříč generacemi. Talichův Beroun dnes vstupuje do 43. ročníku. O jeho programu a směřování v dvojrozhovoru hovořili jeho ředitelka Karolina Froňková a dramaturg Ladislav Horák. Přehlídka potrvá do 23. listopadu.

Jaké bude hlavní téma letošního ročníku a proč jste právě to zvolili?

LH: Letošní ročník je první, pro který jsem dostal příležitost postavit vlastní programovou řadu, přestože jsem členem dramaturgické rady festivalu již od devadesátých let. Vždycky mě lákalo posunout Talichův festival přes domácí hranice. Letošní téma Václav Talich světový tak bylo mojí přirozenou první volbou, která navíc stojí v kontrastu s loňským Rokem české hudby. Byl jsem tak připravený a mohl využít svých kontaktů v zahraničí k oslovení míst, která jsou s dirigentem spjata, a to slovinská Lublaň a švédský Stockholm. Další pozornost jsem upřel na partnerské německé město Goslar. Celý hlavní, ale i doprovodný program, je prostoupen právě tímto tématem. 

Jak moc je pro vás důležité navazovat na odkaz Václava Talicha a jak konkrétně se to projevuje ve výběru programu?

LH: Pro dramaturga je odkaz Václava Talicha opravdovým darem a nekonečnou studnicí nápadů, jeho umělecký život je tak bohatý a pestrý. Zvládl na „zelené louce“ postavit orchestry, které se na jeho epochu dodnes odkazují. Provedl programy, které se nabízejí k repríze, jeho nahrávky nejen Dvořákových symfonií jsou téměř nedostižné, dokázal s noblesou postavit i programní řady zaměřené na lehčí múzu, provedl mnoho premiérových skladeb. Jeho stopu naleznete v každém z letošních pořadů a přitom už mám plnou hlavu nápadů na příští ročníky festivalu.

Paní ředitelko, jak vy osobně vnímáte Talichovu osobnost?

KF: Domnívám se, že právě osobnost Václava Talicha a jeho dědictví je tím, co tvoří ráz našeho festivalu a je všudypřítomný. Ať už se jedná o širší rámec, kdy je dirigentovo jméno a zejména jeho obrovské požadavky na kvalitu velmi zavazující. Jeho životní příběh je pozoruhodný, ať už se jedná o jeho zahraniční angažmá ve Slovinsku, Švédsku, Skotsku a na Slovensku, ke kterým se vztahujeme v rámci letošního ročníku koncertem slovinského souboru, přednáškou švédského muzikologa Jörgena Sundeqvista, tak jeho spolupráci s Operou Národního divadla v Praze, která se v rámci letošní dramaturgie promítne v rámci koncertu Českého filharmonického sboru Brno. Jako každý rok pořádáme i oblíbené hudebně vzdělávací akce přímo v jeho vile v Talichově údolí, jejichž součástí jsou i edukační programy soustředěné kolem zrekonstruované Talichovy naučné stezky.

Jaké hodnoty a myšlenky chcete festivalem přinést publiku?

KF: Václav Talich byl znám svou obrovskou pokorou, pracovitostí, smyslem pro detail a až fanatickou mírou perfekcionismu. Věřil, že česká hudba je nositelkou národní identity a že umění má spojovat a kultivovat společnost, což je v dnešní rozbouřené době více než aktuální. Václav Talich byl ale zároveň také pedagog a zakladatel naší interpretační tradice. Věřil, že česká hudba má mít svou vnitřní kvalitu a identitu, která se musí předávat z generace na generaci, a proto kladl obrovský důraz na výchovu nových generací jak hudebníků, tak posluchačů a podporu vzniku nových českých hudebních děl. Všechny tyto Talichovy myšlenky a zásady tvůrčí práce se snažíme přetavit do dramaturgie festivalu, a to nejen v rámci hlavní podzimní festivalové řady, ale i v rámci bohatého doprovodného programu, včetně rozsáhlé edukační řady. Pravidelně dáváme prostor mladé generaci hudebníků i komponistů a každoročně iniciujeme vznik originální skladby na objednávku festivalu. 

V České republice je řada hudebních přehlídek, Talichův Beroun patří mezi ty nejstarší. Jak se festival snaží odlišit od ostatních hudebních festivalů v Česku?

KF: Právě zakořenění v myšlenkách a odkazu Václava Talicha a sdílení jeho mravních hodnot je to, co dělá Talichův Beroun jedinečným. Nejde nám jen o hudební výkony, ale zejména o poctivost a lidskost. V malém městě, jako je Beroun, se tak pojí obrovská míra profesionality s intimní komunitní atmosférou, kdy jsou si oproti velkým festivalům interpreti, organizátoři i publikum blíž a festival děláme srdcem, což vytváří neopakovatelnou atmosféru koncertů. Talichův Beroun a komunita kolem něj tvoří krásnou velkou rodinu lidí, kteří sdílejí silné hodnoty Talichova odkazu a ty se postupně předávají z generace na generaci. Festival se zároveň snaží stejně jako Václav Talich o mezinárodní dialog tvořící most mezi českou hudební tradicí a světem při zachování talichovské myšlenky. 

Jak konkrétně?

KF: Jedná se o promyšlené dramaturgické propojení, nikoli náhodný import projektů. Dalším důležitým prvkem je pro Talichův Beroun provázanost s krajinou, kterou dirigent tolik miloval a mnoho akcí doprovodného programu je tak navázáno na přírodu a pohyb v ní zejména v okolí Talichovy vily. V neposlední řadě bych ráda vypíchla silný edukační prvek Talichova Berouna, který není jen přehlídkou několika koncertů v roce, ale systematicky, dlouhodobě přispívá k hudebnímu i historickému vzdělávání v regionu, čímž formuje a kultivuje jeho obyvatele. Prioritou je pro nás zejména mezigenerační dialog jak na úrovni interpretační, programové tak i divácké.

Mohli byste, prosím, stručně představit program a jeho novinky? 

KF: Ráda bych vypíchla, že se v letošním roce podařilo navázat spolupráci s Velvyslanectvím Švédska a výrazně prohloubit spolupráci se Slovinskem, ke kterým měl Václav Talich vřelý vztah. Těší nás také rostoucí propojení s Internationales Muzikfest Goslar-Harz, kdy díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti připravujeme zajímavý česko-německý projekt. V rámci něj do Berouna zavítá řada mimořádných zahraničních osobností jako německý violoncellista Johannes Krebs, nizozemská houslistka Lisa Jacobs nebo švýcarský violista Lech Antonio Uszynski, kterým bude patřit v pořadí druhý koncert pod názvem Pocta J. S. Bachovi. Velmi se těším, jak bude fungovat propojení částí z Goldbergových variací se skladbami Sibelia, Borodina a Kodályho. Mám také velkou radost, že se po letech podařilo obnovit spolupráci s HAMU, která v rámci Talichova Berouna fungovala zejména během významné éry profesora Jiřího Hlaváče, a to v roce, kdy si připomínáme 80 let od jejího založení. 

Jaké skladby zazní v premiéře?

KF: Letos nás také čekají hned tři premiéry (hudební i mimohudební). Ve světové premiéře zazní symfonická skladba Dvě brány Jaroslava Pelikána, v rámci Epilogu v podání Akademie komorní hudby pak zazní předpremiéra skladby Jana Ryanta Dřízala Suite Mortale, která bude mít světovou premiéru den poté v Rudolfinu a je oslavou deseti let působení tohoto unikátního projektu. No a třetí premiéra s Epilogem souvisí, neboť se jej snažíme každým rokem pořádat na novém zajímavém místě v regionu. Tentokrát proběhne poprvé v krásném Multifunkčním sále Centra duševní rehabilitace v areálu Rehabilitační nemocnice Beroun.

A na co dalšího se můžeme těšit?

LH: V rámci zahajovacího koncertu Komorního smyčcového orchestru Hudební akademie v Lublani pod vedením špičkového houslisty a dirigenta Janeze Podleska zazní pochopitelně slovinská hudba, a to dvou ikonických skladatelů Alda Kumara a Uroše Kreka, jehož nejvýznamnější tvorba se pojí právě se smyčcovým obsazením. Sólistou večera bude někdejší vítěz soutěže Pražského jara a symbolicky i pedagog pražské HAMU fagotista Jan Hudeček s virtuózním koncertem Johanna Nepomuka Hummela. Závěr pak bude patřit Šostakovičově Komorní symfonii, jejíž aranž přepracováním osmého smyčcového kvartetu provedl v roce 1967 Rudolf Barschai. Na zmíněnou poctu baroknímu velikánovi a letošnímu jubilantovi naváže program Slavných operních sborů. V něm poprvé na našem festivalu vystoupí ve světě mimořádně ceněný Český filharmonický sbor Brno v čele s Petrem Fialou. Zatímco první půle koncertu bude věnována českým písním (Dvořák, Smetana Janáček), po přestávce se dostane řada i na světová sborová čísla Bizetovu Carmen či Verdiho Trubadúra. 

Světová proslulost provází i orchestr Prague Philharmonia, kterému bude náležet závěrečný koncert hlavní řady. Ten se bude konat na počest výročí sta let od narození Talichova žáka a přítele sira Charlese Mackerrase pod záštitou British Council. Dirigentskou taktovku jsme pomyslně udělili jedné z nejvýraznějších tváří mladé generace Jiřímu Habartovi, který vloni oslnil svým výkonem na Pražském jaru. Pro náš festival nastudoval Koncertní předehru Václava J. Veita, který je hudebně spojován s autorem závěrečného houslového koncertu Felixe Mendelssohnem-Bartholdym. Sólistou jeho slavného koncertu e moll bude Jan Fišer, který zkompletuje berounské představení všech tří koncertních mistrů České filharmonie, poté co zde vystoupili v předešlém roce i Jiří Vodička a Jan Mráček. Velká výzva však orchestr i jeho dirigenta čeká v uvedení premiéry Jaroslava Pelikána Dvě brány. 

Je v programu nějaké dílo nebo koncert, který považujete za zvlášní „perlu“ – něco, co by si návštěvníci určitě neměli nechat ujít?

KF: Pro mě je to předposlední koncert s HAMU Percussion ensemble, který bude rozhodně unikátní. Nejen, že bude představena celá škála perkusivních i melodických bicích nástrojů, ale zapojena bude i tanečnice, herci nonverbálního divadla, kteří předvedou i akrobatické prvky a diváci se mohou těšit i na dalšího zajímavého zahraničního hosta. Tím bude tanečník Clifford Selorm Ametefe z Ghana dance ensemble, který zatančí za zvuku původních afrických bicích nástrojů. V kontrastu bude uvedena meditativní Japonskem inspirovaná skladba Shinrin Yoku, kterou přednese její autorka Petra Brynychová. Pod vedením doc. Daniela Mikoláška nás tak čeká opravdu pestrá podívaná, která bude podpořena zajímavým scénickým osvětlením. 

LH: Já osobně se velmi těším na hudebně-dramatický projekt Bohuslav a Vita, který se zabývá vztahem dvou hudebních géniů – Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové – na pozadí bouřlivých dějin, a to v podání barytonisty Romana Janála a sopranistky Viktorie Kaplanové. Mimochodem, pokud jsme u letošního tématu festivalu, zapomíná se na to, že Vítězslava Kaprálová je naší nejhranější autorkou v zahraničí. A rád prozradím, že téma Femme fatale, kterou podtrhuje na tomto koncertu i skladba talentované Terezie Švarcové, bude hlavním motivem příštího ročníku Talichova Berouna.

Festival uvede světovou premiéru Jaroslava Pelikána Dvě brány, díla objednaného právě pro Talichův Beroun. Můžete přiblížit celý proces a proč právě toto dílo?

LH: V duchu talichovské tradice uvádění premiér jsem oslovil skvělého hudebníka a skladatele Jaroslava Pelikána, který má mimochodem k našemu regionu velmi blízko. Zadáním byla symfonická skladba k jubileu 760 let od první písemné zmínky o Berounu. Vznikla tak symfonie Dvě brány, ve které Jaroslav Pelikán mezi dvě rázné věty symbolizující naše dva městské vchody na náměstí – tedy Pražskou a Plzeňskou bránu –, vklínil meditativní pasáž Modlitba ke Svaté Ludmile, která se váže k nedalekému Tetínu. V tomto trendu světových premiérových uvedení chceme i nadále pokračovat.

Jakým způsobem zapojujete mladé interprety nebo studenty – například soutěže, edukační koncerty a podobně?

KF: Jak již bylo řečeno, mezikulturní dialog a vzdělávací aktivity jsou pro nás velmi důležité. Edukační koncertní řada se díky podpoře hlavního partnera festivalu, Nadaci Tipsport, v letošním roce velmi rozrostla, a tak jsme v rámci letošního ročníku mohli připravit tři různé vzdělávací koncerty, kterými se snažíme reflektovat potřeby jednotlivých věkových kategorií. Pro nejmenší děti z prvních a druhých tříd tak proběhla hudební pohádka O Statečném princi Bajajovi v podání Trojanova tria se zapojením herecké složky a s tancem, šermem i akrobatickými prvky. Pro starší žáky druhého stupně základních škol provedl čestný prezident festivalu Jan Talich koncert Komorního orchestru Pražské konzervatoře, který sám skvěle moderoval. Středoškoláci se pak měli možnost zúčastnit hudebně-historického projektu Zdeňka Hazdry Děkujeme!, který vzdal hold osobnímu hrdinství umělců tváří v tvář nacismu v připomínce osmdesáti let výročí konce druhé světové války. Pořádáme však také veřejné generálky pro školy a rostoucí oblibě se těší videosoutěž Hudbou životem, která se letos koná již potřetí, tentokrát na téma Sounds of Beroun.

LH: Prostor dáváme každoročně i mladým interpretům a ansámblům v rámci doprovodného programu, jarní i podzimní festivalové řady. Pravidelně se zapojuje i místní Základní umělecká škola Václava Talicha vystoupením svých žáků i pedagogů na open air koncertu Pocta Václavu Talichovi.

Jaké byly největší organizační výzvy při přípravě letošního ročníku?

KF: Letošní ročník se vine kolem tématu Václav Talich světový, což s sebou nese velké množství zahraničních ansámblů a interpretů, a to byly a jsou jednoznačně náročné výzvy. Jak jazykové, tak hlavně logistické, ale já mám výzvy ráda. Technicky náročná bude určitě příprava koncertu HAMU Percussion ensemble, v rámci kterého budou použity speciální světelné efekty a další prvky včetně zapojení stínohry a projekce. Součástí programu bude navíc akrobacie a tanec, což bude vyžadovat složité přestavby. Přesto věřím, že výsledek bude stát za to a diváci se mají skutečně nač těšit. A aby toho nebylo málo, pan dramaturg začal nasazovat do programu již i mě samotnou coby interpretku, zatím naštěstí jen v televizním pořadu. A to pro mě jako amatérskou saxofonistku byla velká osobní výzva.

Jakou roli hrají doprovodné akce – výstavy, přednášky, vzdělávací koncerty – v rámci festivalu?

KF: Již od zrodu festivalu tradičně velmi významnou. Kromě vzdělávacích koncertů jsou pravidelnou součástí koncertů Talichova Berouna výstavy a přednášky. V letošním roce se diváci mohou těšit na výstavu Václav Talich světový, kterou připravujeme ve spolupráci s Muzeem Českého krasu Beroun a která představí mimo jiné původní Talichovy zahraniční řády a ocenění. Švédský muzikolog Jörgen Sundeqvist pak bude přednášet na téma Václav Talich a jeho Stockholm, kdy přiblíží návštěvníkům koncertů úspěšnou spolupráci Václava Talicha s Královskou filharmonií Stockholm; v rámci přednášky zazní i unikátní dobové nahrávky. Výsledkem krásné hudební spolupráce mezi Berounem a jeho partnerským městem Goslar je pak výstava Sounds of Cities, kterou jsme mohli realizovat díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti. Mám radost, že na vernisáži výstavy zahrají skladbu Jiřího Temla Malá galerie právě dramaturg Talichova Berouna akordeonista Ladislav Horák a programový ředitel našeho partnerského festivalu Internationales Muzikfest Goslar-Harz, violoncellista Johannes Krebs.

Jak festival obohatí kulturní život Berounska či regionu?

KF: Kromě hojně navštěvovaných koncertů hlavní festivalové řady se v současné době staráme o systematickou celoroční aktivitu v mnoha oblastech, jako jsou open air koncerty, přednášky, besedy, filmové projekce, hudebně poznávací a turistické akce v návaznosti na zrekonstruovanou Naučnou stezku Václava Talicha, dále pravidelné edukační programy a v neposlední řadě muzikologická činnost v oblasti regionální historie a na ni navazující činnost publikační. Je to spousta práce, ale osobnost Václava Talicha za to stojí.