„Naštěstí se kurzy mohly odehrát tou nejpřirozenější formou.“

„Výkony účastníků byly přehlídkou obdivuhodné profesionality a špičkových výkonů.“

„Pedagogické vedení všech pěti lektorů dýchalo rodinnou atmosférou, laskavostí a péčí o mladé adepty hudebního umění.“

Klavírní kurzy Mikulov se letos odehrály ve dnech 14.–21. srpna. 21. ročník potvrdil, že o klavírní hru je velký zájem. Kurzy tradičně oživil doprovodný program v podobě koncertů špičkových pianistů mladé generace Matyáše Nováka a Tomáše Vrány.

Dostat se na Klavírní kurzy Mikulov nebylo vůbec snadné. Akreditace byla spuštěna a současně kapacitně naplněna během jednoho, maximálně dvou dnů. Tak velký je každoročně zájem mladých pianistů o tuto akci. A není se čemu divit. Mikulovské klavírní kurzy nabízejí svým účastníkům široké spektrum hudebních aktivit, navíc v krásném prostředí, s možností výletů po romantickém okolí. V letošním roce zájemci mohli volit z pěti pedagogů. Zavedenou a zkušenou sestavu lektorů Helena Suchárová-Weiser, Ivo Kahánek, Karel Košárek a Peter Toperczer ml. letos poprvé doplnila Hana Berger, která převzala pomyslnou štafetu po čestné ředitelce a zakladatelce kurzů Lucii Czajkowské.

Časový fond čtyř individuálních hodin rozprostřený do celého týdne se ukázal být optimální. Volné dny šlo využít k nácviku nových poznatků a člověk neměl pocit, že něco nestíhá nebo nezvládá. Největší obavy jsem měl z toho, jak bude akce probíhat při neustávající zmatenosti vládních nařízení ohledně koronaviru. Naštěstí se kurzy mohly odehrát tou nejpřirozenější formou: náslechy v jednotlivých hodinách účastníků byly volně přístupné, organizátoři nesáhli k žádnému omezení. Bedlivě však dbali na hygienu, což dosvědčily všudypřítomné stojany s dezinfekcí, příjemně udržovaný pořádek a čistota.

Klavírních kurzů se účastní talentované děti a dospívající klavíristé, kteří mají jasný cíl: zlepšit své hudební dovednosti a kompetence. Procházet mikulovskou ZUŠkou (díky jejíž pohostinnosti se akce v prostorách školy koná) a vidět všechny třídy s klavírem beznadějně obsazené „makajícími“ klavíristy bylo uprostřed prázdnin zvláštní i úsměvné.

Podobně důležitou funkci má sociální kontakt, který může vést k poznání, novým přátelstvím a zážitkům. Do netradičních rolí byli účastníci kurzů vtaženi v kolektivních hodinách. V Improvizaci pod vedením skvělé lektorky Jany Labašové vzniklo Stínové divadlo s tematikou příběhu Ježíše Krista. V hodinách Sborového zpěvu nastudoval a následně koncertně provedl sbormistr Vladimír Halíček s dětmi krásnou a rytmicky náročnou kompozici Laudate Dominum současného slovinského skladatele a dirigenta Marjana Grdadolnika. K dispozici byla také Pohybová relaxace, která byla ryze dívčí záležitostí. Klavírní seminář letos vedla Jana Labašová, jejíž kreativní metody výuky (zapojení komunikačních technologií do výuky a pododobně) byly pro mne osobně velmi inspirativní.

Součástí kurzů byly též dva klavírní recitály Matyáše Nováka a Tomáše Vrány, o kterých jsme psali podrobně v samostatných reflexích (o Novákovi ZDE a o Vránovi ZDE)  již dříve. V obou případech se jednalo o plnohodnotné koncerty s náročným celovečerním programem, v němž nechyběly ani takové „Masterworks“, jakými jsou Bartókova Sonáta pro klavír nebo Lisztova Sonáta h moll. Oba pianisté mladé generace dokázali, že patří k těm nejlepším, které lze na českých pódiích slyšet. Pokud by vás zajímalo, čím konkrétně mne oslovili, Matyáš Novák především svou bezprecedentní technickou úrovní a sugestivním emocionálním prožitkem, s nímž některé tóny kreslil dlaněmi jako malíř. Tomáš Vrána pak svým bezedným pohroužením do klavíru, z kterého mu tryskaly úžasné barvy a nádherně vystavěné fráze.

Také účastníci kurzů si přišli na své. Slavnostní koncert účastníků, který se konal 20. srpna, představil vybrané studenty ze všech pěti tříd, přičemž zaznělo opravdu pestré portfolio skladeb od baroka po aktuální současnost. Největším objevem byla pro mne patrně Toccatina G dur v podání Denise Stefanova. Kompozice ruského jazzmana a skladatele Nikolaje Kapustina, který letos v nedožitých třiaosmdesáti letech odešel na nekonečný hudební mejdan, měla obrovskou energii. Také další výkony účastníků byly přehlídkou obdivuhodné profesionality a špičkových výkonů, o čemž svědčil úspěch pianisty Pavola Praženici v závěrečném Preludiu B dur, op. 23, č. 2 Sergeje Rachmaninova. Na Slavnostním koncertě se představili převážně starší a zkušenější studenti. Těm mladším byl věnován Závěrečný koncert účastníků, který se uskutečnil v pátek 21. srpna. Zde si zahráli i ti úplně nejmenší a nejmladší. Nechyběly velké emoce a nádherné provedení, z kterého čišela důvěřivost a čistá láska k hudbě a klavíru.

Klavírní kurzy Mikulov jednoznačně řadím mezi rozumné edukační aktivity, které lze o prázdninách absolvovat. To nepíšu z odtažitého pohledu hudebního publicity, ale především z pohledu rodiče, jehož syn se kurzů aktivně účastnil a jeho nadšení bylo opravdu velké. Pedagogické vedení všech pěti lektorů dýchalo rodinnou atmosférou, laskavostí a péčí o mladé adepty hudebního umění. Takto se to prostě má dělat. Lidský přístup, objektivita a srdečná atmosféra dávají tušit, že Klavírní kurzy Mikulov jsou akcí, která se trvale uhnízdí v srdcích dětí i rodičů. Latinské krédo Audaces fortuna iuvat (Odvážnému štěstí přeje), které tyto klavírní kurzy hrdě nosí na svém štítu, bylo i letos naplněno.

Foto: Dušan Brus, Vladimír Halíček