Před 25 lety zemřel ruský hudebník a vynálezce Lev Sergejevič Teremin, známý také jako Léon Theremin. Byl to právě on, kdo do hudby vnesl zcela nový prvek – první elektronické nástroje, po něm pojmenovaný teremin, rytmikon nebo terpsiton, základy pozdějšího syntezátoru. Na teremin se hraje, aniž by se ho interpret jakkoli dotýkal. Tvoří ho dřevěná skříň se dvěma anténami a zvuk ovládá pouze pohyb paží, dlaní a prstů. Vzdálenost ruky od příslušné antény ovlivňuje vlastnost zvuku. Pravá ruka tvoří výšku tónu (frekvenci) a levá jeho sílu (amplitudu). Zvuková barva tereminu je podobná smyčcovým nástrojům nebo lidskému hlasu. U prvních byla neměnná, u novějších nástrojů ji už je možné regulovat. Vynález napřed leninovská propaganda zneužila k plánu propagace elektrifikace Ruska, pak s ním ale Teremin dobyl Ameriku i celý hudební svět a položil základy elektronické hudby. Vystudoval fyziku a také hru na violoncello a po státním převratu v roce 1917 se stal náčelníkem radiostanice. Monofonní teremin sestrojil počátkem 20. let a s velkým úspěchem koncertoval po celém světě. Usadil se v USA, ale v roce 1938 se vrátil do Sovětského svazu, kde ho zatkli a uvěznili. Jeho vynálezy ale pomáhaly stalinskému režimu, takže brzy dostal milost. Vymyslel třeba speciální odposlechové zařízení Buran a řadu dalších vynálezů, které využívala tajná policie KGB ke špionáži. Za jeho přínos v této oblasti mu sovětská vláda udělila Stalinovu cenu prvního stupně. V roce 2005 uvedlo Dejvické divadlo hru Petra Zelenky Teremin inspirovanou Tereminovým pobytem ve Spojených státech. V hlavní roli v ní exceloval Ivan Trojan. Teremin používali ve svých skladbách třeba Edgard Varèse, Alfred Schnittke, John Cage nebo Bohuslav Martinů.