„Po Rudolfu Kvasnicovi zde působili ve funkci šéfdirigenta například Richard Týnský, Eduard Fischer, Zdeněk Bílek, Rostislav Hališka, Tomáš Koutník, Jakub Hrůša, Stanislav Vavřínek, Vojtěch Spurný nebo Tomáš Brauner.“

„Dle mých informací Martinů nikdy ve Zlíně nebyl. Ale zlínští hudbymilovní obyvatelé měli vztah k němu.“

„Pracuju ve filharmonii už od roku 2008 a myslím, že ji dobře znám. Přesto si nemyslím, že ta práce je jednoduchá, umělci jsou emotivní lidé a posluchači jsou nároční.“

Tomáš Gregůrek, nový ředitel Filharmonie Bohuslava Martinů, je hrdý na to, že jeho první sezóna v této funkci je právě sezónou pro zlínský orchestr tak výjimečnou. Filharmonie hraje už osmdesátým rokem. Nejen o dramaturgii sezony a o plánech do budoucna jsme vedli rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Nastupujete do sezóny, kdy je dobré se ohlédnout a zavzpomínat, jak šel čas…

Máte pravdu, navíc historie existence naší filharmonie je pohnutá a instituce procházela mnoha změnami. Především se měnil její název, přestože podstata a poslání zůstávaly. V roce 1946 byl založen Symfonický orchestr Národního podniku Baťa, a právě společnost Baťa na tom měla velký podíl! První koncert se uskutečnil 30. dubna 1946 ve Velkém kině. V roce 1948 se přejmenoval orchestr na Filharmonii pracujících. Těmi byli myšleni zaměstnanci ve zlínských továrnách a pro ně byly hrány populárně-vzdělávací programy, stejně jako koncerty pro základní a střední školy. V roce 1966 se název změnil na Státní symfonický orchestr v Gottwaldově a následně se přeměnil v roce 1989 na Filharmonii Bohuslava Martinů, kterou až dosud zůstává. Proto tvrzení, že má těleso za sebou již 79 sezón, je pravdivé, a to už stojí za uznání a za ohlédnutí se zpět. 

A jak se měnilo působiště a zázemí orchestru?

Zlínský Symfonický orchestr n. p. Baťa našel ihned po svém vzniku v roce 1946 působiště ve Velkém kině. Koncertovat na pódiu tehdy největšího kinosálu v Československu sice znamenalo určitou prestiž, ale brzy se ukázalo, že z hlediska akustických podmínek nebyl tento prostor pro koncertní umění zcela vyhovující. Už na začátku padesátých let se proto začalo uvažovat o přesunu filharmonie do prostor s lepší akustikou. Jako nejvhodnější řešení byl nakonec vybrán tehdejší Památník Tomáše Bati, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí a získal i nové jméno Dům umění. Ani tato budova však orchestru nevystačila navždy. Už počátkem sedmdesátých let bylo zřejmé, že kapacitně přestává vyhovovat, a to jak pro samotný orchestr, tak pro publikum. Otázka nového, vhodnějšího zázemí se tak začala znovu otevírat a dlouho se hledalo vhodné řešení. V roce 2008 to byla díky velkorysé nabídce architektky Evy Jiřičné představa velmi reálná. Měli jsme slíbeno přestěhování do vznikajícího Kongresového centra Zlín, které se tehdy stavělo jako první koncertní sál v republice, a filharmonie se na plánování vybavení zázemí pro orchestr aktivně podílela. V té době jsem v orchestru působil jako manažer. Představa, že se ze stísněných podmínek v Domě umění dostaneme do moderního sálu, byla euforická. Působíme zde od roku 2011, a i když Kongresové centrum není klasický koncertní sál, jeho využití je vícefunkční, je to prostředí akusticky kvalitní a pro návštěvníky exkluzivní.

Jak to v začátcích bylo s obsazením orchestru?

Každý začátek je obtížný a po válce obzvlášť. První veřejný koncert se konal 30. dubna 1946 a tehdy bylo na podiu jen 34 stálých hráčů. Přitom pro symfonický repertoár je zapotřebí přibližně 80členný orchestr! Přijely samozřejmě výpomoci z Brna a dirigoval Janáčkův žák, dirigent Rudolf Kvasnica, který byl předtím dirigentem Národního divadla v Brně. Zde se stal prvním šéfdirigentem a zakladatelem filharmonie a byl jím až do roku 1954. 

Šéfdirigentů se ale ve Zlíně vystřídalo mnoho a byla to mnohdy známá jména…

Máte pravdu, dokonce máme na chodbě v zázemí celou galerii fotografií z jejich působení a je to zajímavé srovnání s dneškem. Po Rudolfu Kvasnicovi zde působili ve funkci šéfdirigenta například Richard Týnský, Eduard Fischer, Zdeněk Bílek, Rostislav Hališka, Tomáš Koutník, Jakub Hrůša, Stanislav Vavřínek, Vojtěch Spurný nebo Tomáš Brauner. A jako hostující dirigenti zde rádi pracovali například Stanislav Macura, Petr Altrichter, Miloš Alexander Machek, Leoš Svárovský či Tomáš Hanus. Dobrá zpráva je, že každý z nich se k naší filharmonii rád vrací. 

Přejděme tedy k nastávající sezóně. Na které dirigenty se můžeme těšit a které koncerty byste posluchačům doporučil?

Naším šéfdirigentem je stále skvělý Robert Kružík. Uvidíme ho před orchestrem na prvním, zahajovacím koncertě sezóny 18. září, kdy bude dirigovat efektní program. Zazní skladba Bohuslava Martinů Thunderbolt P-47, Koncert č. 2 cis moll pro housle a orchestr Dmitrije Šostakoviče, který přednese skvělá lotyšská hvězda Baiba Skride, a na závěr ikonická Sinfonietta Leoše Janáčka. Zajímavostí bude, že orchestr naší filharmonie posílí Vojenská hudba Olomouc ve slavnostních uniformách. A samozřejmě během sezóny uspořádáme řadu zajímavých koncertů, na kterých se před orchestrem objeví dirigenti, kteří neodmyslitelně patřili a patří k našemu orchestru. Především Tomáš Brauner, Leoš Svárovský, Stanislav Vavřínek nebo Vojtěch Spurný, a nebude chybět ani mladá generace dirigentů.  

Bude nějaký speciální koncert, který připomene den vzniku filharmonie?

Samozřejmě, že na datum 30. dubna 2026 připravujeme zvlášť zajímavý koncert. Potkají se na něm totiž čtyři dirigenti, kteří s naším orchestrem spolupracují nejvíce a představí se v neobvyklých rolích. Roberta Kružíka uslyšíme jako violoncellistu a zahraje s orchestrem Klid pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka, Vojtěch Spurný se zase představí jako klavírista ve Variacích na píseň I Got Rhythm pro klavír a orchestr George Gershwina. A navíc – možná se na pódiu potkají všichni čtyři dirigenti společně! Skladatel Petr Wajsar pro nás složil novou kompozici právě k naší oslavě 80. výročí, a to pro velký orchestr a čtyři dirigenty. Tak všechny čtenáře srdečně zvu. Bude to zážitek!

A co nabízíte abonentům a posluchačům v nové sezóně? 

Je to především Symfonický cyklus A, ve kterém nebudou chybět sólisté zvučných jmen, jako je klavírista Lukáš Vondráček, houslistka Pavla Tesařová, slovenská sopranistka Eva Hornyáková, Stanislav Masaryk na trubku, dokonce Roman Patkoló na kontrabas a překvapením bude večer, na kterém vystoupí společně Iva Bittová a Markéta Cukrová. Nadchne jistě i zpěvák Vojtěch Dyk spolu s kapelou CUTE a s naší filharmonií v rámci mimořádného koncertu. Symfonický cyklus B nabídne zajímavé orchestrální koncerty pod taktovkou všech čtyř již jmenovaných dirigentů. A nesmím zapomenout na populární cyklus, kde vzpomeneme na Miro Žbirku, na Beatles, na Princeznu ze mlejna, na zlatou éru Semaforu. Pro operní fanoušky jsme zase připravili nejslavnější operní sborové scény v podání Českého filharmonického sboru Brno se sbormistrem Petrem Fialou. A nezapomínáme ani na komorní hudbu, které věnujeme celý jeden cyklus. 

Proč se vlastně orchestr jmenuje Filharmonie Bohuslava Martinů? Copak tu Martinů někdy byl? 

Dle mých informací nikdy ve Zlíně nebyl. Ale zlínští hudbymilovní obyvatelé měli vztah k němu. Působila tu léta pobočka Společnosti Bohuslava Martinů, která iniciovala časté provozování skladeb tohoto autora. Společnost se zasadila také o výstavbu koncertního sálu a poté i o změnu názvu filharmonie. Trochu mě mrzí, že se do názvu už nevešel Zlín, ale není to nepřekonatelný problém.   

K filharmonii také neodmyslitelně patří festival Harmonia Moraviae. Jakým vývojem tento festival prošel? Můžete nám říci něco k jeho historii?

Jistě, festival pořádá naše filharmonie od roku 1999. Zpočátku byl zaměřen výhradně na duchovní hudbu a realizoval se ve významných sakrálních památkách Zlínského kraje, například v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně, v kostele sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně, v poutním chrámu Narození Panny Marie ve Zlíně – Štípě nebo v kostele sv. Mořice v Kroměříži. Přelomovým se pro Harmonii Moraviae stal rok 2007. Tehdy festival přestal být pořádán formou bienále a došlo také k nárůstu počtu koncertů. Zároveň se mnohem více otevřel široké veřejnosti a postupem času se jeho stylově-žánrové zaměření rozšířilo. Některé ročníky byly zaměřeny například na vokální hudbu, jiné zase na hudbu ryze českou a posluchači měli možnost slyšet špičkové umělce. Významnou změnou při jeho organizaci pak bylo přestěhování filharmonie z Domu umění do nově zbudovaného Kongresového centra Zlín, ve kterém se festival dnes odehrává. 

Jaký bude festival Harmonia Moraviae letos? Na co se mohou posluchači těšit? 

Festival bude zahájen jako již tradičně zároveň se zahájením sezóny, a to 18. září. Na dalším koncertě se představí trio Jiří Vodička na housle, Václav Petr na violoncello a Martin Kasík na klavír spolu s Leošem Svárovským. V říjnu nám Lukáš Vondráček zahraje druhý klavírní koncert Fryderyka Chopina pod taktovkou Roberta Kružíka a na dalším koncertě vystoupí Elévé kvintet v obsazení Tomáš Bačovský na housle, Veronika Dostálová na violu, Robert Kružík na violoncello, Karel Pevný na kontrabas a Veronika Mitášová na klavír. Francouzský fantazijní večer představí Aleksandera Simiće na violoncello pod taktovkou Tomáše Braunera a prostor dostanou i filharmonikové jako komorní hráči, tentokrát v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů. Překvapením bude jistě vzpomínka na Miro Žbirku na večeru nazvaném Symphonic Night a jistě pohladí houslový koncert Pavly Tesařové, která zahraje Koncert D dur Petra Iljiče Čajkovského. Závěr bude překvapivý, Rudy Linka na kytaru, Gil Goldstein na klavír pod taktovkou Joela Hány, to bude jistě svěží tečka za festivalem Harmonia Moraviae!

Myslím, že by se také nemělo zapomenout na festival Talentinum, který spadá tuším také mezi vaše aktivity. 

Ano, máte pravdu. Festival Talentinum pořádáme již od roku 1972. Je to Mezinárodní hudební festival mladých koncertních umělců, který má více než čtyřicetiletou tradici a koná se jako bienále. Jde o to dát mladým sólistům a dirigentům příležitost a prostor na koncertním pódiu k sólovému hraní či s doprovodem orchestru. Jedná se o nesoutěžní přehlídku s mezinárodní účastí pro sólisty do 25 let a dirigenty do 30 let. Příští rok se uskuteční již 28. ročník a v průběhu května 2026 dostane příležitost předvést své umění Anežka Nováková na marimbu, Marie Horáková na lesní roh, violoncellistka Karolína Žáková, hobojistka Bohdana Tesařová a houslisté Kryštof Kohout a Jan Novák. Naši filharmonii budou řídit talentovaní dirigenti Jan Sedláček a Jáchym Svoboda. Jde o vynikající mladé umělce, kteří mají za sebou vítězství v mnoha mezinárodních soutěžích.

V hudební branži se pohybujete již řadu let. S jakými pocity vstupujete do této sezóny v nové pozici ředitele?

Pracuju ve filharmonii už od roku 2008 a myslím, že ji dobře znám. Přesto si nemyslím, že ta práce je jednoduchá, umělci jsou emotivní lidé a posluchači jsou nároční. Jdu do nové sezóny s přesvědčením, že máme všichni jeden cíl a že víme, že se musíme vzájemně podporovat. Mým úkolem není jen reprezentovat orchestr navenek, především se musím starat o podmínky, za kterých pracuje. Tedy primárně o ekonomiku. To je velká výzva najít rozumný kompromis mezi potřebami orchestru a diváků a zajistit, aby se orchestr posunoval kupředu. Mám radost, že se zvýšil zájem ze strany abonentů a rovněž, že si naši filharmonii oblíbili nejen naši skvělí umělci, ale i zahraniční hvězdy. Ve spolupráci s nimi dostáváme možnost se prezentovat i v zahraničí, což nám zase zpětně zvyšuje kredit.

Můžete nám tedy prozradit něco více o vašich zahraničních turné?

Letos to bylo velmi úspěšné turné, které jsme realizovali na konci června 2025. Poprvé jsme měli tu čest a hráli jsme ve velkém sále Elbphilharmonie v Hamburku, což byla pro nás velká událost a neocenitelná zkušenost. Pak jsme tentýž program hráli v Tonhalle v Curychu a následně v Konzerthausu ve Vídni. Jednalo se o operní gala, které dirigoval Francesco Ciampa, a slavné árie z oper Giuseppa Verdiho a Giacoma Pucciniho zpívala světová hvězda, bulharská sopranistka Sonya Yoncheva. Odehrát první koncert v našem domovském sále a poté se stejným programem vyrazit na turné je model, který se nám osvědčil a máme v úmyslu se ho držet.

Nicméně doma je doma a spolupráce s partnery v místě je také důležitá, nebo ne?

Samozřejmě, že ano. Kupříkladu jsme realizovali projekt s Městským divadlem Zlín. Jednalo se o hru Kdo se naladí na správnou notu od Toma Stopparda, zlínského rodáka. Věřím, že i nadále se nám spolupráce bude dařit. Propojujeme se ale i se společnostmi, které pracují v sociální oblasti a pomáhají sociálně slabším lidem. My zase jim pomáháme k tomu, aby byli vidět. Například Educo, která pomáhá rodinám s dětmi s postižením, nebo Integra Vsetín, která pomáhá lidem v tíživé životní situaci. V tom nám napomáhá například i Rorary klub Zlín. A chceme také propojovat kulturu a sport. Zdá se vám to divné? Tak se nechte překvapit, oni i mezi hudebníky jsou sportovci a mezi sportovci jsou lidé, kteří mají rádi klasickou hudbu. A takové rádi uvidíme v našem sále.