„Smetanova hudba ve Vídni vždy rezonovala a citlivá německá verze může publiku napomoci dílu a jeho vážnosti i humoru porozumět.“

„Smetana ani u nás, ani v zahraničí není doceněn; je svůj, originální…“

„Mojí poslední inscenací v Cardiffu bude na jaře Bludný Holanďan od Richarda Wagnera.

Tomáš Hanus patří k dirigentům, kteří mají velké úspěchy v zahraničí a domů zavítají dirigovat jen svátečně. Přesto nedá na Českou republiku, a zejména na českou hudbu dopustit a diriguje ji vždy velmi rád. V létě se ukázal na skok v rodném v Brně a bylo tedy možné si s ním promluvit o jeho nejbližších plánech.

Máte za sebou sezónu naplněnou úspěšnými zahraničními projekty. Už jistě znáte plány pro sezónu nastávající. Co bude vaším prvním úkolem?  

Ve Vídeňské státní opeře připravujeme premiéru inscenace, která je asi pro každého Čecha, který má rád hudbu, svátkem. Je to Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany. Moc se na ni těším, na spolupráci s orchestrem a sborem, stejně jako na spolupráci se sólisty. Obsazení bude ve znamení slovenských pěvců, Mařenku bude zpívat Slávka Zámečníková, Jeníka Pavol Breslik a Kecalem bude Peter Kellner.

Prodaná nevěsta už někdy byla ve Vídni inscenovaná, nebo je to poprvé? 

Ve Vídni má naše „Prodanka“ svoji historii – měl ji rád i Gustav Mahler, který ji dokonce dirigoval v Metropolitní opeře v New Yorku. Ve Vídni je tradice uvádění této opery v němčině. Existuje více německých verzí, ale zejména dvě z nich se hrávají nejen ve Vídni, ale i jinde v německých divadlech. Tyto překlady odvedly ve své době velkou službu, ale jak to u překladů bývá, přinášejí i problémy. Například květnatá romantická němčina vzdaluje posluchače od bezprostředního prostého příběhu. Vídeňská státní opera věnuje této premiéře velkou péči a nabídla možnost revize, mohli bychom říci „update“, některého ze stávajících překladů, takže pro tuto inscenaci vznikl text místy zcela nový. Ve Vídni totiž považují Prodanou nevěstu za „svoji“, Smetanova hudba tam vždy rezonovala a citlivá německá verze může publiku napomoci dílu a jeho vážnosti i humoru porozumět. Doplácí na to Pavol Breslik, který se, pokud vím, učí už třetí německý text. Ale on to zvládne, němčinu ovládá skvěle. Text vytvořila Susanne Felicitas Wolf ve spolupráci s dramaturgem Sergiem Morabitem a já jsem přispěl zpětnou vazbou z hudebního hlediska.   

Myslíte si, že ve Vídni sáhli po díle Bedřicha Smetany pod vlivem jeho loňského jubilea?

Je to možné, oni vždy pečlivě sledují operní dění ve světě, a tedy i v Česku, a oslavy narození Bedřicha Smetany, které se loni konaly po celé republice, byly nepřehlédnutelné. Samozřejmě vnímají odkaz Smetanův trochu jinak než my, asi by nenasadili do repertoáru například Branibory v Čechách, a myslím, že celkově jeho hudba i tam čeká na hlubší poznání. Ale to se týká i více zemí, nejednou jsem se setkal s tím, že Smetana není brán dostatečně vážně. Někteří říkají: „Je to český folklor,“ jiní jeho hudbu srovnávají s Richardem Wagnerem a mluví o jeho méně podařené kopii. Nemyslím si ani jedno. Smetana ani u nás, ani v zahraničí není doceněn, je svůj, originální. Je opravdu zajímavé, že Gustav Mahler to vycítil a hudbu Bedřicha Smetany sám dirigoval. 

Kdy tedy byla ve Vídni poslední premiéra Prodané nevěsty? 

Bylo to v roce 1982. Byl jsem tehdy ještě dítě a sledovali jsme „ilegálně“ přenos v televizi. V Brně se totiž rakouská televize dala docela dobře chytit, i když rušičky signálu jely naplno. Někdy způsobily hlasité vrčení a kmitání obrazu… Inscenaci tehdy režíroval legendární Otto Schenk a Mařenku zpívala skvělá Lucia Popp. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, že tu následující inscenaci ve Vídni budu po více než čtyřiceti letech dirigovat já, tak bych si asi myslel, že se zbláznil, vždyť jsem tehdy ani nevěděl, jestli budu dirigentem. A vidíte, stalo se. Vedení opery by si přálo, aby to nadále byl oblíbený repertoárový kus. A to je i moje přání. 

Jaké máte další umělecké plány? Čeká vás nějaký úkol v České republice? 

Nejprve to bude koncert 6. října v Rudolfinu, kde budu dirigovat Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Velkým lákadlem je jistě vystoupení jihokorejského houslisty Inmo Yanga, který přednese Koncert pro housle a orchestr č. 2 g moll Sergeje Prokofjeva. A na programu jsou i další krásné skladby, fantazie Romeo a Julie Petra Iljiče Čajkovského a dvě symfonické básně Richarda Strausse, Don Juan a Enšpíglova šibalství. Věřím, že si to všichni užijeme.

A pak 12. ledna 2026 v Obecním domě Symfonie č. 2 c moll „Vzkříšení“ Gustava Mahlera. Zpívat budou renomované pěvkyně, sopranistka Kateřina Kněžíková a mezzosopranistka Václava Krejčí Housková. Na obě česká vystoupení se velmi těším.

V zahraničí působíte mnohem častěji než v České republice. Kam vás život zavede tentokrát? 

Stal jsem se hlavním hostujícím dirigentem symfonického orchestru v Reykjavíku na Islandu. Zdá se vám to moc daleko? Mě tam fascinuje skutečnost, že investují do kultury, mají úžasnou novou koncertní síň, která se jmenuje Harpa, tedy Harfa. Je dominantou přístavu a je tam úchvatná akustika s možností přizpůsobení. Hrát v takovém sále, to je sen. Nebojí se odvážnějšího repertoáru, už jsem tam dirigoval Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány Bohuslava Martinů a Hudbu pro smyčce, celestu a bicí Bély Bartóka a ten zážitek byl neuvěřitelný. Nyní na podzim to bude Houslový koncert Jeana Sibelia a Beethovenova Eroica a později kromě jiného i skladby nedávno zemřelého islandského skladatele Jóna Nordala a amerického skladatele Lowella Liebermanna. A v listopadu a v prosinci se opět objevím ve Státní opeře ve Vídni, kde se chopím znovuuvedení inscenace Věci Makropulos, kterou původně nastudoval Jakub Hrůša.  

Jste kmenově hudebním ředitelem Velšské národní opery v Cardiffu. Jak dlouho už tam působíte? 

Jsem tam od roku 2016 a dobíhá mi už druhá pětiletá smlouva. Prožil jsem tam mnoho krásných let, operní premiéry a koncerty a po deseti letech jsem došel k rozhodnutí, že je na čase jít zase dál. Mojí poslední inscenací tam bude na jaře Bludný Holanďan od Richarda Wagnera. 

Vzpomínám si, že v Cardiffu byla naplánovaná inscenace Dalibora. Došlo na ni? 

Bohužel zatím ne a kdoví jak to dopadne. I když to byla koprodukce s Janáčkovou operou v Brně. Problém je ve finanční náročnosti inscenace, v Británii totiž dochází v poslední době k velkým škrtům vůči operním domům a vůči klasické hudbě vůbec. Je to politické rozhodnutí, které jako hudebník nemohu ovlivnit. Jen mohu vyjádřit politování, že není doceněna úloha klasické hudby, je prý jen pro exkluzivní skupinu lidí. Welsh National Opera je ale schopna dovézt špičková provedení oper nebo koncertů kamkoli, má na to know-how i tým lidí. Po covidu bylo obtížné zase naučit obecenstvo chodit na živou kulturu a bylo by škoda, kdyby se tyto možnosti zase ztratily kvůli nedostatečnému financování. 

Už víte, kde budete působit? 

To zatím není rozhodnuto. Je také možné, že si nějakou dobu ponechám volnost, abych mohl flexibilně plnit úkoly, které se mi naskýtají. Mám plný kalendář na několik let dopředu. Do budoucna je zatím všechno možné, a tak si ponechávám svobodu pro další životní rozhodnutí.