Dirigent Tomáš Netopil se vydává do polské Poznaně k provedení čistě orchestrálního programu 15. listopadu z děl Rossiniho, Mozarta a Dvořáka s tělesem Filharmonia Poznańska. Poté Netopil 21. listopadu v norské metropoli Oslo diriguje hudbu tří českých skladatelů, kteří se každý svým způsobem inspirovali hudbou své vlasti: jsou jimi Leoš Janáček, Bohuslav Martinů a Antonín Dvořák. Sólistou v Martinů Hobojovém koncertu je João Miguel Silva, člen interpretující Oslo-Filharmonien.

Antonín Dvořák (1841–1904) se během sedmdesátých let 19. století stal z naprosto neznámého skladatele novým oblíbencem hudební Evropy, jehož významným podporovatelem a vzorem byl Johannes Brahms. Velký průlom přišel se Slovanskými tanci vycházejícími z české lidové hudby. Brahmsova druhá symfonie byla vzorem pro Dvořáka, který v roce 1880 napsal na objednávku Vídeňské filharmonie hřejivou, jasnou a letní symfonii. Šestá symfonie je bohatá na odkazy, mimo jiné na Beethovenovy symfonie, vídeňské tance a české lidové melodie. Toto dílo je jediným překryvem obou zmíněných koncertů – obě vystoupení zakončí.

To polské začne předehrou k Rossiniho (1792–1868) opeře Straka zlodějka a pokračovat bude Mozartovou (1756–1791) symfonií s přízviskem „Pražská“. Svou symfonii č. 38 D dur, KV 504 napsal v roce 1786, ovšem do Prahy přijel poprvé 11. ledna 1787. Už 19. ledna byl uspořádán koncert, na kterém byla poprvé s obrovským úspěchem uvedena řečená symfonie. Známý výrok Mozartův výrok zní: „Moji Pražané mi rozumějí.“ Velký úspěch této návštěvy vyvolal zakázku na další operu, která měla mít stejně jako Figarova svatba libreto velkého Mozartova spolupracovníka Lorenza da Ponteho. Stal se jí Don Giovanni.

Rossiniho, Mozartovo a Dvořákovo dílo tvoří Netopilův polský pořad, do Norska přiveze kromě Dvořáka ještě Janáčka a Martinů. Orchestrální rapsodii Taras Bulba napsal Leoš Janáček (1854–1928) během první světové války, těsně před osamostatněním Československa od Rakouska-Uherska. Námět si dlouho nechával pro sebe, protože inspirace přišla z druhé strany válečné fronty, od ruského spisovatele. Kozák Taras Bulba, hlavní postava románu Nikolaje Gogola, ztratí ve válce své syny, než ho stihne dramatická smrt. Hudba v básni Taras Bulba postupně graduje od záhadného, tlumeného začátku až po intenzivně silný závěr s plným orchestrem, varhanami a zvony.

Bohuslav Martinů (1890–1959) spojil hravé melodie a energické rytmy české lidové hudby s inspirací jazzem a vytvořil osobitý jazyk, který bývá v něčem srovnáván s hudbou Sergeje Prokofjeva a Bély Bartóka. Hobojový koncert napsal Martinů v roce 1955 pro česko-australského hobojistu Jiřího Tancibudka, který skladbu premiéroval během olympijských her v Melbourne v roce 1956. Sólistou tohoto koncertu je João Miguel Silva, alternující sólový hobojista Filharmonie Oslo.

Foto: archiv Klasiky+, archiv J. M. Silvy, archiv orchestru