„Pomyslná soutěživost mezi Českou filharmonií a FOK pro mne není tématem. Oba orchestry vždy fungovaly vedle sebe a každý z nich měl a má svůj úkol a smysl.“

„Bude to o důkladném plánování. O vyvažování mého hlavního angažmá s FOK se zahraničními cestami a hostováním.“

„Zvyšovat počet účastníků a lektorů na Academy Kroměříž už asi opravdu nejde.“

V září se ujímá funkce šéfdirigenta Pražských symfoniků. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Tomáš Netopil deklaruje, na co se chce soustředit, co bude na programu inauguračního koncertu a jak bude vypadat jejich dlouhodobý společný vzkaz veřejnosti, a to i ve světle sousedství FOK a České filharmonie. Předtím však ještě v polovině srpna věnuje všechny síly projektu Academy Kroměříž, letní akademii pro mladé hudebníky, kterou od založení v roce 2018 vede. I o ní podrobně hovoří. 

Dává vám Academy Kroměříž ještě stále smysl? 

Samozřejmě! To je vlastně téměř zbytečná otázka! Smysl dává celoročně a je to již součást mého pracovního roku. Hned po skončení přemýšlíme, jak vystavět a dramaturgicky naplnit další ročník. Celý proces má svá časová specifika, o která se během roku pečlivě staráme. A velký smysl a energii nám dávají pochopitelně samotné reakce a zájem studentů, kteří se k nám každoročně přihlašují. To je pro nás asi to nejdůležitější.

Je odezva čím dál stabilnější? 

Řekl bych, že ano. Letos jsme se dostali až na sto dvacet přihlášek. Je jasné, že všechny zájemce ani přijmout nemůžeme. Lektoři si pečlivě vybírají studenty, kterým se chtějí po dobu týdne věnovat. Letos jich bude kolem sedmdesáti. Navíc jsme zaznamenali rekordní počet těch zahraničních – z jedenácti zemí. 

Jde mimochodem o kapacitně maximální počet? 

Ano. Myslím, že je to opravdu náš strop. Víc žádný lektor v daném čase nedokáže studentům adekvátně nabídnout. 

Bylo by řešením víc lektorů…? 

Prostory konzervatoře a základní umělecké školy v Kroměříži nejsou nafukovací, takže se snažíme udržet kontinuitu a nabízet co nejkvalitnější zázemí. Čili zvyšovat počet účastníků a lektorů asi už opravdu nejde. Ale uvidíme, co ukáže čas…

Vaši starší dceru jsme slyšeli zpívat na Pražském jaru v projektu Salon ZUŠ klasické sekce MenART. Mohla by být také mezi účastníky kroměřížské akademie? 

Ema už mezi studenty byla. Studovala klavír u Iva Kahánka a před dvěma lety pak zpěv u Kateřiny Kněžíkové. 

Takže otázka, jestli byste dceři v uvozovkách „dovolil“ účast na akademii, je už zbytečná. Ona to má za sebou. 

Ano. Jsem přesvědčený o vysoké kvalitě naší akademie – a pokud projde výběrem, nemám problém jí takovou možnost dopřát. 

A druhá dcera? 

Ta se vydala jiným směrem a hudba si k ní teprve pomalu hledá cestu. 

Zdůraznil byste letos v Academy Kroměříž nějakou novinku? 

Trochu měníme styl výuky hudebního managementu. Zatím vždy soliterně fungoval ředitel České filharmonie David Mareček. Letos jsme nabídku obohatili o další výrazné osobnosti. Svůj seminář bude mít umělecký ředitel Smetanovy Litomyšle Marek Šulc, dále to bude Irena Pohl Houkalová, která je ředitelkou Nadačního fondu Magdaleny Kožené, svůj seminář bude mít Kateřina Motlová… To je taková lehká proměna důležitého oboru, který bude zpestřen. Ale v nástrojích se pohybujeme v klasickém scénáři: dva lektoři houslí, jeden pro violu, dále violoncello, klavír a klavírní spolupráce. A k tomu zpěv. Obory, které jsou našimi stálicemi. 

A lektorské stálice? 

Houslisté Dalibor Karvay a Fedor Rudin, violista Pavel Nikl, cellistka Michaela Fukačová, pěvecké koučování a korepetice Zdeněk Klauda… A zpěv letos Adam Plachetka. Převezeme třídu své ženy Kateřiny, která zpívá v Glyndebourne v Anglii  Káťu Kabanovou. Ale tohle už se historicky stalo, takže ani v tomto případě nejde o žádnou velkou novinku. 

Vy a barokní housle – jako hráč. To už je také stálice? 

Ano, to je náš každoroční vklad k akademii. Rádi pozveme vždy nějakého bývalého laureáta, nebo nějakou osobnost, která je nám blízká. Letos se výběr propojí v obou parametrech v jedné jediné interpretce, kterou je Bella Adamova. Zazpívá s námi starou hudbu při zahájení akademie. 

Barokní housle se v rámci akademie neučí a učit nebudou? 

Tuto výsadu, vlastně starou hudbu obecně, necháváme Letní škole barokní hudby, která se koná nedlouho před námi v Holešově a nabízí komplexní výuku, praktickou i teoretickou. 

Vy sám jste v poslední době měl vedle tuzemských, jako byla mimo jiné Smetanova Litomyšl, i mírně exotická dirigentská vystoupení – mám na mysli Austrálii… Poprvé? 

Poprvé ne. Měl jsem v Sydney tentokrát čtyři krásné koncerty s houslistou Danielem Lozakovichem. Navazoval pak ještě koncert v Hongkongu. A předtím jsem mimo jiné hostoval v Římě u orchestru Santa Cecilia… Byl to od ledna až do začátku července blok docela náročných cest. 

Budete mít na takové cesty čas a kapacitu s novým angažmá, které vás čeká v metropoli – jako šéfdirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK? 

Ano. Ale bude to samozřejmě, jak se říká, o důkladném plánování. O vyvažování mého hlavního angažmá v Praze se zahraničními cestami a hostováním, která mi pokračují a navzájem se doplňují.

Takže nebudete nějak zásadně exkluzivně vázán. 

Ne, určitě ne. Sezónu se nám podařilo velice hezky vymodelovat. Je v ní zastoupena řada mých zahraničních cest, nových spoluprací… a samozřejmě intenzivní kontakt s Pražskými symfoniky. 

Z hostování byste jako zajímavost vypíchl například co? 

Po inauguračním koncertu s FOK budu dál cestovat do Kanady, kde zahajuju  sezónu u Montrealského symfonického orchestru. Pak mě čeká cesta do Anglie, pak berlínská Státní opera… a v lednu Lyrická opera v Chicagu.

Do ciziny pojedete i s orchestrem FOK? 

Hned na začátku naší sezóny budeme hostovat na Bratislavských hudebních slavnostech, na které dále v říjnu navazuje naše společné švýcarské turné. 

A budete vázán u FOK tak, že byste nemohl v Praze dirigovat třeba Českou filharmonii? Nebo rozhlasové symfoniky? U filharmonie jste byl několik let jedním z hlavních hostujících dirigentů, se SOČRem jste natočil janáčkovské nahrávky… Takže otázka je na místě. 

Myslím, že to nebude problém. Nicméně v první sezóně mě v Praze vedle řady vystoupení s FOK čeká jen koncert s barokním orchestrem Collegium 1704. Plánuju také spolupráci ve sté sezóně Symfonického orchestru Českého rozhlasu a dále samozřejmě i spolupráci s Českou filharmonií. 

A lákají vás do Essenu, kde jste působil celé desetiletí? 

Pracujeme na tom. Chceme vytvořit blok koncertů jak s Essenskou filharmonií, tak i s mým orchestrem FOK. A navazujícím průnikem s ansámblem barokního typu. 

Mimochodem – zmíněné Collegium 1704, to je vaše první setkání? 

Ano. S jeho zakladatelem a uměleckým šéfem Václavem Luksem jsme se na nějaké spolupráci domlouvali už dlouho, ale nevycházelo to. Pak byl covid a tak dále… Časový průsečík se našel až teď. Vystoupím s nimi v prosinci při pražském abonentním koncertě s vánočním programem a hudbou Johanna Sebastiana Bacha, Carla Philippa Emanuela Bacha a Georga Muffata. 

Stará hudba vás evidentně stále baví. Přímo s FOK se k ní však asi nedostanete? 

Určitě se jí chci a budu věnovat. Rád bych i s tímto orchestrem prohluboval a rozšiřoval hudební spektrum právě o barokní a klasicistní období. 

Kolik týdnů v sezóně vlastně obsáhne vaše pražské angažmá? 

Základem je asi šest až osm týdnů, plus další mimořádné koncerty a natáčení, festivaly a tak dále. Takže to u těch osmi týdnů určitě nezůstane, určitě jich bude nejméně dvanáct v sezóně. 

Budete tedy trochu víc Pražák, ale zároveň také budete asi častěji doma v Kroměříži, než když jste pracoval v Essenu. 

Určitě ano. Tento rádius se výrazně zmenší. 

Pokud se týká FOK, jak vnímáte, že se v září ujímáte nové funkce?

Považuji ji pro sebe pochopitelně za významný krok, umocněný tím, že se po nějakých dvanácti letech vracím do Prahy, když nebudu započítávat průběžné působení u České filharmonie, které nebylo tak intenzivní jako předtím v pozici a s úkoly v Národním divadle a Essenu. Možnost ovlivňovat a formovat symfonický orchestr, který mohu hudebně a esteticky rozvíjet, je pro mě důležitým a jedinečným momentem. 

Česká filharmonie je právem brána jako první český orchestr. Jsou Pražští symfonikové tělesem, které s ní nějak soupeří? Zvláště když zřizovatelem není jako u filharmonie Ministerstvo kultury, ale hlavní město Praha? 

V každém velkém hlavním městě jsou nejméně dva orchestry. Česká filharmonie a FOK mají každý své publikum, svá zaplněná abonmá, svá poslání. Mimochodem na město velikosti Prahy, která není úplně největší, je tolik orchestrů vlastně neuvěřitelným znakem kulturnosti. Mně půjde o to, abychom drželi a rozvíjeli kvalitu, hudební řeč a péči o své publikum. A rozvíjení hudební kulturnosti je asi tím nejdůležitějším cílem všech pražských hudebních těles. Co se týká pomyslné soutěživosti mezi Českou filharmonií a FOK, není pro mne žádným tématem. Oba zmiňované orchestry vždy fungovaly vedle sebe. Každý z nich měl a má svůj úkol, smysl… Poselství, které předával a předává svým posluchačům a divákům. A to je sympatické. 

Soupeření se potom asi může odehrávat spíše a především ve specifických detailech, v repertoárových důrazech či objevech? 

Ano. Ale to řešíme všichni, včetně festivalů, kterých je na pražském prostoru také bohatě. 

Filharmonie bude vždy asi stavět na tom že je povolaná – samozřejmě ne jenom – k interpretování české hudby, především Dvořáka, který ostatně dirigoval její první koncert. Je FOK takhle vyhraněným tělesem směrem k českému repertoáru? 

Samozřejmě ani FOKu nemůžeme historicky odepřít péči o českou hudbu. Vzpomeňme na dlouholeté působení pana dirigenta Václava Smetáčka, nebo třináctileté intenzivní období Jiřího Bělohlávka, který české skladatele také výrazně akcentoval. Ovšem má pro mne také příchuť francouzské hudební tradice – a jde samozřejmě vždy o to, která osobnost na orchestr dlouhodobě působí. Co mohu nyní říci, je hlavně to, že naše dramaturgické směrování bude velmi pestré.   

Po kroměřížské akademii se už budete chystat především na inaugurační koncert v Praze? 

Čeká mě ještě pár drobných pracovních a studijních závazků, ale ano, hlavní soustředění bude již na koncert a na celou novou sezónu.

Odehraje se 17. září a jeho program tvoří Mahler a… 

…Jan Hanuš. Mahlerova První symfonie a suita z Hanušova baletu Sůl nad zlato. Jde o repertoár, který je pro mě zásadní, o spojení mého vzkazu orchestru i pražskému publiku: Mahler do Obecního domu patří. Jde o barevnou symfonickou paletu, která mi k tomuto slavnostnímu účelu dává velký smysl. A čeští skladatelé, kteří by si zasluhovali větší pozornost, jsou další linií, kterou bych chtěl pravidelně zdůrazňovat.

Když se ještě jednou vrátíme ke Kroměříži: máte představu nebo plán, že jde o projekt, který vás jednou, až nebudete aktivní, přesáhne? Že ho jednou třeba někdo převezme? 

Takhle zatím neuvažuju… Spíš se snažím dát akademii „tady a teď“ maximum. Myslím na další rok nebo dva, mimo jiné na to, abychom vždy připravili zajímavou dramaturgii a studentům prostor pro osobní rozvoj. Ale něco tak vzdáleného, co naznačujete, si asi dnes neumím představit. 

Ale přece jenom budujete něco, co by pokračovat mohlo a mělo! Něco trvale udržitelného, řekněme. 

Tak takhle viděno – určitě ano. Snažíme se, aby dnes šlo o co nejkvalitnější projekt, který nám roste a zapouští kořeny. A ano – ty by ho jednou měly nést dál.