„Některé židle již stály a podepíraly jiné, balancující v předem jim určeném prostoru.“

„Divoce se zrychlila mágova znaková řeč, až se celý jeho projev dvojitě zreplikoval do monitoru.“

„Jednou si mág nasadil tykadla a do týlu masku, při hledání vlastní identity.“

Ve středu 16. října, v rámci mezinárodního hudebního festivalu Expozice nové hudby, jejímž pořadatelem je Filharmonie Brno, se uskutečnila světová premiéra neobyčejného multimediálního projektu Cesty od uznávaného skladatele, sólového hráče na bicí nástroje a tvůrce experimentálních hudebních instrumentů Dana Dlouhého. Projekt vznikl přímo na objednávku festivalu a u příležitosti Roku české hudby. Patří do pestré škály soudobé české hudební produkce.

Dan Dlouhý je zakladatelem souboru Dama Dama i zakládajícím členem, uměleckým vedoucím a dramaturgem Středoevropského souboru bicích nástrojů Dama Dama. Jako vyslanec Ministerstva kultury České republiky v zahraničí sklízel s Dama Dama pocty v Paříži, Maastrichtu, Vídni, Berlíně i dalších evropských městech. V Brně je interním pedagogem JAMU v oborech Kompozice, Multimediální tvorba a Bicí nástroje, také vedoucím katedry kompozice, dirigování a operní režie. Podílel se jako interpret a skladatel na tvorbě scénických hudeb pro divadlo a televizi i na přípravě českého filmu Amerika podle Franze Kafky. Dramatizaci této Kafkovy novely poprvé spoluvytvářel jako jeden ze zakládajících členů souboru Art inkognito již koncem osmdesátých let v Brně „na Šelepce“.

Pod pseudonymem Dama Dama je také v projektu Cesty autorem hudby, scénáře, režie i scénografie a zároveň jediným interpretem. Projekt má znaky experimentálního, až bizarního divadla s existencionálním a filosofickým podtextem. Je metaforickým hledáním cest mezi různými světy – živým a statickým, emocionálním a bezemočním, seriózním a hravým, přirozeným a umělým… 

Tomu přizpůsobil i prostředí od samotného vstupu do sálu. Vstup byl možný jen zadním vchodem mezi chaoticky, i když promyšleně, rozložené židle. Některé již stály a podepíraly jiné, balancující v předem jim určeném prostoru. Postupně však každá našla svého návštěvníka a společně naplnily svůj účel. Třetina sálu se zcela zaplnila lidmi. V prostřední části sálu se rozprostíraly předměty roztodivných tvarů. Mnohé mohly být známy a zvány bicími hudebními nástroji. Poslední třetinu oddělovalo filmové plátno a monitor od potemnělého prázdného pódia. Za ním se vzorně tyčily uspořádané píšťaly varhan. Část středu ze zadní části shora ozařoval kužel světla reflektoru. V něm stál osamělý mixážní pult se zářícími barevnými body. Tlačítka barvy bílé, zelené, modré a červené svítila a čekala na své oživení. V úhlopříčce, od protilehlého vchodu posluchačů, z temných dveří do potemnělého pódia vstoupil mág v černobílém hávu. Širokým pláštěm odevlál k monitoru a rozhovořil se neznámou znakovou řečí. Reflektor zhasl a drobná světýlka mixážního pultu se živě rozeběhla po celém sále. V jejich střídavé záři se objevila na plátně černě a šedě, ale všude jinde bíle napsaná slova nejasného významu. Do vesmírných zvuků síly vanoucího větru se ozývala změť nesrozumitelných jazyků i srozumitelný smích dítěte. Divoce se zrychlila mágova znaková řeč, až se celý jeho projev dvojitě zreplikoval do monitoru. „Kdy, kudy, kam, přišli už, ne a tam proč…“ Slova se rozkmitala i na vroubkované ploše varhan. Mág prošel k vlastnímu pultu a započal velký koncert bicích nástrojů jednoho sólisty Dana Dlouhého. Postupně vystřídal všechna svá stanoviště s klasickými i nezvyklými nástroji. Impozantně vystoupil na vlastní pódium, kde měl dva rohy, na které zatroubil vyššími i hlubšími tóny. Občas se z podpódia vynořil obláček oparu vonné tyčinky. Jednou si mág nasadil tykadla a do týlu masku, při hledání vlastní identity a kontaktu. 

Střídal zvon i zvonkohru, metalofon, xylofon, svazek špachtlí. Jednou zazněly kastaněty, nástrojem mu byly také v sáčku chrastící míčky. V závěru se v chůzi mnohokrát rozmáchl svištícími pružinami mezi znějící útržky slov a písmen. Několikrát se strop sálu Besedního domu zabarvil červenobílou kopií vzoru jeho pláště. Také ve chvíli, když velký mág, Dan Dlouhý, Dama Dama, odcházel opět do diagonálně protilehlých dveří za pódiem. Jen u mixážního pultu ještě chvíli zůstal Jiří Pejcha, čarodějův učeň, pán světel a zvuků na míru stavěných lidskému oku i uchu.

Koncert byl elektrizujícím a napínavým příběhem hledání jedné tvůrčí cesty i cesty lidí a lidského rodu. Sklidil velký aplaus a vytvořil frontu děkujících fanoušků v zákulisí.

Foto: z Facebooku Filharmonie Brno