Přelom letopočtu bývá okamžikem bilancování. Následující úvaha, spojená s novoročním přáním všem muzikantům, se týká vnímání hudby a váhy napsaných slov a alespoň v náznaku role, kompetencí, mantinelů a dosahu hudební kritiky.

Se závěrem roku 2022 se zamýšlím nad všemi svými ReflexemiPlus pro náš portál. Při respiračním onemocnění – ano, existuje také konečně něco jiného než covid! – které letos postihlo mnoho lidí, jsem měl čas, a tak jsem se věnoval rekapitulaci svých recenzí. Stojím si za nimi, ale stále jako by mě zneklidňovalo, že jsem tu a tam popsal některé výkony umělců negativně nebo jsem je dostatečně nepochválil. A v tu chvíli se zamýšlím: Jaká je má role? Jdu na koncert, vždy bez předsudků – na to si dávám pozor – a snažím se hodnotit, co mé uši slyší a co má duše vnímá…

Oči většinou zavřené, soustředím se na zvuk… to mám od malička. Možná si někdo v publiku může myslet, že snad spím. Ale je to tak – většinou mám prostě oči zavřené… Pomáhá mi to soustředit se na detaily. Je to pro mě běžné i u operních představení. Nevím proč, ale mně zásadně imponuje hudba sama o sobě…

Při psaní tohoto zamyšlení poslouchám Bachovu Mši h moll, myslím, že snad z roku 2015 z Rudolfina, se souborem Collegium 1704 Václava Lukse. Proč jsem si to pustil? Protože má poslední recenze na výkon tohoto tělesa nebyla zrovna pochvalná. A také proto, že Bachovu „h-mollku“ mám moc rád. A přemýšlím nad tím, jak daleko může recenzent hodnotit a kde už je hranice, kam by neměl vkročit, protože reflektuje celospolečensky uznávané těleso či sólistu nebo i celkové představení. Nevztahuje se to jen na tento konkrétní případ. Mám jít s proudem a být loajální? Nebo si mohu dovolit i u uznávaných umělců kritizovat?

O umění se psalo vždy. Jsem jen jeden z dlouhé řady lidí, kteří mají svůj názor na hudbu, ale netvrdím, že je jedinečný a nejlepší. Prostě je můj. Ale stále nevím, zda jsem k tomu kompetentní. A to asi nebudu vědět nikdy…

Každopádně, mé krátké zamyšlení je věnováno všem umělcům, a pokud jsem byl tu a tam trochu tvrdší, vězte, že jsem na vaší (vás umělců) straně. Vím, jak těžké je dělat umění!

A proto bych rád všem hudebníkům popřál vše dobré do roku 2023! Užívejte si muziku nehledě na to, co o vašich výkonech kdo napíše. Pokud vás nějaká recenze v něčem inspiruje, budiž. Nejdůležitější jsou však vaše vlastní pocity a radost z toho, co děláte!

Váš Josef Zedník

Foto: ilustrační – Pixabay