„Předehra v Brně se Brňanům mohla zdát podivná, ale po důkladnějším zamyšlení je nutné krok označit za logický.“

„Dvořákova symfonická báseň Holoubek má pro Brno speciální podtón. V Besedním domě se konala světová premiéra dirigoval ji právě Leoš Janáček.“

„Čtveřice mužských sborů je z roku 1885 a autor je dedikoval ‚Slovutnému pánu, panu Antonínu Dvořákovi na důkaz neobmezené úcty‘.“

Dvořákova Praha je festival, jehož sedmnáctý ročník bude zahájen 6. září v Rudolfinu. Předehrou se mu stal koncert 31. srpna v Besedním domě v Brně. Dvořákova Praha tak zahájila již podvanácté výpravou Po stopách Antonína Dvořáka do míst, která byla pro jeho tvorbu nějakým způsobem významná. V Brně šlo především o přátelství s Leošem Janáčkem, které dalo náplň odpolednímu setkání s hudbou. Filharmonii Brno a Český filharmonický sbor Brno spolu se sólisty Jaroslavem Březinou, Romanem Hozou a Pavlínou Švestkovou dirigoval Robert Kružík.

Horké nedělní odpoledne lákalo k mnoha věcem, návštěva koncertu jistě nepatřila k prioritám. Přesto se v sále brněnského Besedního domu sešlo množství posluchačů nejen z Prahy, ale i ze zahraničí. Obdivovatelé hudby Antonína Dvořáka se zúčastnili dalšího ze zájezdů, předcházejících festivalu Dvořákova Praha, který bude zahájen v pátek v pražském Rudolfinu, velkolepě s Bamberskými symfoniky a dirigentem Jakubem Hrůšou.

Předehra v Brně se Brňanům mohla zdát podivná, ale po důkladnějším zamyšlení je nutné krok označit za logický. Antonín Dvořák totiž pobýval v Brně často a jeho díla se tu hrála hojně. Důležitější ale byl jeho přátelský vztah s Leošem Janáčkem. Skladatelé se vzájemně ctili, Leoš Janáček mnohdy se starším a zkušenějším kolegou své skladby konzultoval. Zcela jistě to byly Čtveřice mužských sborů a Amarus, kantáta pro sóla, smíšený sbor a orchestr, které na koncertě zazněly. Přestože ke koncertu byl vydán obsáhlý program, před koncertem i po přestávce promlouval k publiku David R. Beveridge, hudební vědec, specializující se na osobnost a dílo Antonína Dvořáka. Přestože se narodil v Ohiu, přestěhoval se v roce 1993 do Prahy a naučil se dobře česky. Této schopnosti využil bohatě k informování publika jak o skladbách, tak o přátelství Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka, dvou velikánů české hudby. 

První polovina koncertu patřila skladbám Antonína Dvořáka. Zahájily Tři mužské sbory na slova slovenských lidových písní, op. 43 v podání mužské části Českého filharmonického sboru Brno a za suverénní klavírní spolupráce Miriam Zuziakové. (Zajímavé je, že rukopis díla Antonín Dvořák věnoval Filharmonickému spolku Beseda Brněnská.) Nejprve to byla skladba 1. Žal, následovala 2. Divná voda a poté 3. Děvče v háji. Sborové interpretaci zpočátku chyběla přesvědčivost, zpěváků bylo oproti dobové provozovací praxi málo, provedení tedy bylo spíše ilustrativní, než aby představilo slavnou dobu sborového zpěvu v Brně.

Symfonická báseň Holoubek, op. 110 má pro Brno speciální podtón. Zde, v Besedním domě, se 20. března 1898 konala světová premiéra tohoto díla a dirigoval ji právě Leoš Janáček. Zhudebnění balady Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice je oproti pochmurné básnické předloze dvořákovsky projasněné. Namísto naturalistické vraždy a v závěru sebevraždy prostupuje příběh radostná a niterná Dvořákova hudební výpověď, ve které nechybí tajemno, zvýrazněné kontrafagotem Jozefa Makaroviče, a dramatično, líčené hrozivými lesními rohy, v závěru však vše prosvětlí houslové sólo (Marie Petříková) a stříbřitá harfa (Ivana Švestková). Závěr tak dospívá k harmonickému smíření.

Druhá polovina koncertu patřila Leoši Janáčkovi a vyvážila dramaturgii první části. Čtveřice mužských sborů, JW IV/17 je z roku 1885 a autor je dedikoval „Slovutnému pánu, panu Antonínu Dvořákovi na důkaz neobmezené úcty“. Sbory jsou psány na lidové texty a jsou a cappella; tak také na koncertě zazněly. Jen udávání tónu stisknutím kláves klavíru znělo neautenticky. 1. Výhrůžka dala prostor spodním hlasům, které využily svůj hlasový potenciál, 2. Ó lásko, snad nejznámější milostná lidová píseň, byla podána v tempu pohodově, v klidných dynamických vlnách. 3. Ach vojna, vojna už má více janáčkovský rukopis a hutnost harmonie, kdy nechybí melodičnost. 4. Krásné oči tvé je jediná píseň na text jiný než lidový. Autorem je Jaroslav Tichý, profesor českého gymnázia v Brně. Dialog mezi basy a tenory působil vyváženě a skladba vyústila do majestátního unisona.

Poslední skladbou neobvyklého odpoledne byla kantáta Amarus pro sóla, smíšený sbor a orchestr, JW III/6 na báseň Jaroslava Vrchlického. Z celé kompozice čiší Janáčkova silná emoční výpověď. Příběh o chlapci, opuštěném a od útlého dětství žijícím v klášteře, sám a odstrkován. „Byl velký a bledý a děkoval hříchu za své zrození…” Osud, který si nevybral. Emocionální autobiografická výpověď o samotě a pocitu opuštěnosti. Přestože Janáčkovo dětství a mládí prožité v klášteře mělo jiný důvod a mělo velký význam pro jeho pozdější tvůrčí život, tomuto odstrčenému Amarovi rozuměl skladatel v každým koutkem duše a z jeho hudby je to znát.

Formálně je kantáta rozdělena do pěti částí, krátký orchestrální úvod první věty zahájil Roman Hoza s prologem. Příjemný baryton se volně nesl prostorem a navodil atmosféru, spolu s violoncellem Lukáše Svobody, prvními houslemi Marie Petříkové a klarinetem Lukáše Daňhela. Vstup tenoru Jaroslava Březiny měl zvuk polnice a po celou dobu podával excelentní výkon, plný barevného témbru a prožitku. Sborové pianissimo Umřeš oné noci… i líčení milenců, které Amarus pozoroval, bylo nadýchané a vroucí. Barytonové vyprávění, že „…nedolil lampu věčnou” , podepřené violoncelly a kontrabasy vyvolávalo osudový dojem, následný klid přineslo zářivé sólo prvních houslí. Závěr kantáty byl osvobozující, sborové téma pohladilo a potěšilo a orchestr se vzepjal v dynamickém oblouku do fortissima, aby postupně utichl se sólovým klarinetem společně s harfou Ivany Švestkové. Dirigent Robert Kružík dal dílu vznosnost a něhu, dynamické odstíny a gradaci a využil všech barevných možností janáčkovské instrumentace k silně emočnímu vyznění kantáty.

Festival Dvořákova Praha zahájil koncertem, který neměl příliš propagace a ani příznivé podmínky pro realizaci, přesto byl nabitý krásnou hudbou, provedenou s profesionální erudicí. Přejme festivalu další takové koncerty.

Foto: Dvořákova Praha