„Urinbajev, dirigent mladistvých sil a zjevný zastánce prezentace mocného potenciálu žesťových a bicích nástrojů, využil každé příležitosti k akcentům.“

„Jeho symfonické úsilí ovšem úspěšně mírnila vkusná, lyricky nesená klavírní arpeggia, figurace a kadence věhlasné klavírní virtuosky Madiny Fayziyevové.“

„Během první části večera jako by dirigent a orchestr nalezli ideální zvukové proporce své interpretace s ohledem na akustiku Smetanovy síně.“

Státní symfonický orchestr Uzbekistánu koncertoval pod vedením svého uměleckého ředitele a hlavního dirigenta Kamoliddina Urinbajeva ve Smetanově síni Obecního domu. Koncert se konal v úterý 24. června a na programu byla díla Dvořáka, Rachmaninova a Čajkovského. Sólo v Rachmaninovově 2. klavírním koncertu měla Madina Fayziyeva. Sál nebyl zcela zaplněn, ale večer byl poutavý dramaturgií i provedením.    

Docentka Madina Mukhsinovna Fayziyeva je vedoucí oddělení speciálního klavíru na Státní konzervatoři Uzbekistánu v Taškentu. Je laureátkou a porotkyní mezinárodních soutěží, nositelka ceny „Tasanno“ za výchovu klavíristů. V roce 2011 byla poctěna medailí Excelence ve veřejném vzdělávání a v roce 2017 byla ve vlasti jmenována hudebnicí roku. Svou pedagogickou činnost úspěšně propojuje s aktivní koncertní činností. Hraje sólové koncerty v různých městech Uzbekistánu a v autonomní republice Karakalpakstánu, ale i mimo region Střední Asie: v Lotyšsku, Německu, Estonsku a jinde. Vystupuje s různými orchestry a s vynikajícími zpěváky naší doby – Sergejem Jakovenkem, Monique McDonald, Tatianou Rubinskou, Fabiem Andreottim nebo Azamátem Želtyrguzovem. Ve hře klavírních duet vystupuje s profesorem Maratem Gumarovem, kolegou z taškentské konzervatoř. 

Státní symfonický orchestr Uzbekistánu je mladý soubor, však také povstal z bývalého symfonického orchestru mladých, který sdružoval nejperspektivnějšími mladé hudebníky, laureáty republikových a mezinárodních soutěží a talentované studenty. Spolu se zkušenými orchestrálními umělci vystoupili v roce 2014 poprvé pod svým dnešním názvem. Za iniciativou stál mladý hudebník Kamoliddin Urinbajev, který se následně stal šéfdirigentem a uměleckým ředitelem orchestru. V roce založení orchestru mu prezident udělil svým dekretem titul Čestný umělec Uzbekistánu a téhož roku 2014 byl Urinbajev oceněn medailí O‘zbekiston belgisi (Symbol Uzbekistánu). V roce 2021 získal státní řád Mekhnat shukhrati (Sláva práce) a v roce 2022 mu byl zvláštním dekretem prezidenta Ázerbájdžánu udělen Státní řád přátelství. 

Od roku 2020 zastává Kamoliddin Urinbajev také funkci rektora Státní konzervatoře Uzbekistánu. V této funkci také podepsal dne 14. června 2021 v Taškentu memorandum o spolupráci s Akademií múzických umění v Praze. Stalo se tak při konferenci k 180. výročí narození Antonína Dvořáka, po které následoval na uzbecké konzervatoři koncert Matouše Pěrušky z pražské akademie, klavíristky a profesorky uzbecké konzervatoře Taťány Mjakuško a kvarteta složeného ze studentů konzervatoře vedeného vedoucím katedry strunných nástrojů Dmitrijem Ovčinnikovem. 

Pro svoji první návštěvu Prahy nastudoval a uvedl Státní symfonický orchestr Uzbekistánu nejprve Slovanský tanec č. 8 g moll op. 46 Furiant Antonína Dvořáka. Urinbajev, dirigent mladistvých sil a zjevný zastánce prezentace mocného potenciálu žesťových a bicích nástrojů, využil každé příležitosti k akcentům. Fortissima Slovanského tance se opírala o klenby Smetanovy síně a představila velmi dravé pojetí naší důvěrně známé domácí hudby. Okamžiky proměn jásavého furiantství do lyrického zjemnění dostaly v provedení uzbeckého orchestru poněkud jinou poetiku. Dvořákova národně zabarvená hudba je vždy ošidná a hostující muzikanti se musejí stát tak trochu „našincem“, aby pochytili ten krásný hudební dialekt, kterému dal Dvořák tak geniální proporce. 

Urinbajev se podobně zmocnil i druhé skladby koncertu, kterou byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll op. 18 Sergeje Rachmaninova. Jeho symfonické úsilí ovšem úspěšně mírnila vkusná, lyricky nesená klavírní arpeggia, figurace a kadence věhlasné klavírní virtuosky Madiny Fayziyevové. Pravda, symfonický orchestr, který se po úvodním klavírním sólu chopil prostoru až dominantně plným zvukem, ustoupil do nedramatické souhry později než by se čekalo. Také po existenciálním sólu lesního rohu v první větě přišel nápor, ale poté Urinbajev zmírnil dynamiku a držel ji tak i po celou druhou větu. V melodii smyčců vedl orchestr ve způsobném volném tempu. Opět jsme byli unešení kadencí a arpeggii klavíru plného tónu, kultury a zvukové krásy Fayziyevové. 

Po dvou větách mírného tempa rozpoutala pak klavíristka ve finálním Allegru scherzandu pohybové vzrušení a dirigent v této poslední krátké větě vystupňoval jak zvuk, tak tempo k triumfálnímu vyvrcholení. V efektním, energicky vrcholném a eruptivním vedení, letěl Kamoliddin Urinbajev k rezolutnímu finále na čtyřech tónech. Představte si vulkán, který chrlí lávu každý tón posledních čtyřiadvacet taktů. 

Po přestávce triumfovali Urinbajev a uzbečtí symfonici Symfonií č. 6 h moll Patetickou op. 47 Petra Iljiče Čajkovského. Během první části večera jako by dirigent a orchestr nalezli ideální zvukové proporce své interpretace s ohledem na akustiku Smetanovy síně. Poznání pak zúročili v hudbě autora, kterého mají nepochybně pevně usazeného v repertoáru a prokazatelně zevrubně nastudovaného. Forte, dvakrát v první větě exponované, nebylo burácivé, melodické pasáže měly vláčnost a napětí. 

V první větě okouzlily zejména v klarinetovém sólu, v druhé větě graciézností, příjemnou houslovou harmonií i usazeným blokem vysokých dřev. Celkový taneční charakter věty a její klid nakrátko znejistil dvojí úpěnlivý povzdech ve violoncellech, který závěr věty vyhladil. Tempový průběh symfonie měl pevný řád a vystiženou logiku kontrastů. Po kvapící třetí větě s pochodem ztvárnil Urinbajev pravé lamentoso ve finále. Od klidně neseného tématu přes navršení dynamiky a energie až k opakovanému nástupu vyvrcholení a k pauze, která vše zastavila. Orchestr hrál přerývané téma a po posledním vzepjetí s tympány a žesti očekávaně uzavřel dění úder na tam-tam. Truchlivý, funebrální vstup pozounů s tubou převedl dirigent v orchestrálním doznívání až do posledního tónového záchvěvu. 

Státní symfonický orchestr Uzbekistánu, který vedl jeho šéfdirigent a umělecký ředitel Kamoliddin Urinbajev, se v Čajkovského 6. symfonii zaskvěl a přesvědčivě interpretoval skrytý program, jako by znal to, co autor přiznal, ale zamlčel. Uzbekistán delegoval do Prahy renomované, nejnadanější a progresivní reprezentanty.

foto: Petr Klapper