„‚Riccardo Muti má obrovský cit pro náš orchestrální zvuk i styl hry,‘ míní kontrabasista Michael Bladerer.“

„Nadhled nad interpretací díla, provázený neustálou hravostí, přispěl k okouzlující Schubertově poetičnosti.“

„Maestro přistoupil k dílu s koncepcí zrodu a vývoje organického monumentu.“

V rámci koncertní nabídky Společnosti přátel hudby se 16. února ve Vídni představil slavný italský maestro Riccardo Muti spolu s Vídeňskými filharmoniky. Stalo se tak ve vyprodaném Zlatém sále Musikvereinu. Diváci slyšeli symfonie Franze Schuberta a Antona Brucknera, které zazní i při nadcházejícím turné vídeňského orchestru v Teatro alla Scala v Miláně a Carnegie Hall v New Yorku. 

Návrat legendárního maestra Riccarda Mutiho do rakouské metropole k sérii únorových a březnových koncertů s Vídeňskými filharmoniky lze označit za velmi šťastný, protože jejich tvůrčí setkání bylo ještě ovlivněno mimořádným úspěchem Novoročního koncertu, který dirigent ve Zlatém sále řídil ve své kariéře již posedmé.

Když jsem hovořila o hvězdném dirigentovi s obchodním šéfem a kontrabasistou Vídeňských filharmoniků Michaelem Bladererem, mluvil o maestrovi s velkým uznáním: „Maestro Muti je pro nás jak otec. Dirigoval nás poprvé ve svých osmadvaceti letech a brzy se sžil nesmírně citlivě s naší tradicí orchestrálního zvuku, která se u nás přenáší napříč generacemi. Riccardo Muti je úžasný, lidsky a profesně si jej velice vážíme. Každoročně diriguje náš orchestr na Salcburském festivalu a rovněž v rámci sezonních abonentních koncertů. Dosud nás řídil na více než pěti stech koncertech a absolvoval s námi četná zahraniční turné. Vystoupil s námi na významných vzpomínkových koncertech a natočil řadu vysoce ceněných nahrávek. Již v roce 1973 začal dirigovat i ve Vídeňské státní opeře. V roce 2011 se stal čestným členem Vídeňských filharmoniků.“  

Pro Michaela Bladerera, jeho vedoucí tým i orchestr je Riccardo Muti stále nesmírně inspirativní, k čemuž obchodní šéf tělesa dodává: „Ve svých třiaosmdesáti letech stále studuje i nová díla, která ve své kariéře ještě nedirigoval. Je úžasné, jak neuvěřitelnou kvalitu dokáže vnést Riccardo Muti do našich koncertů. Stále má překrásný a obrovský cit pro náš orchestrální zvuk i styl hry. Nádherné zážitky jsme s ním prožili i před lety na Salcburském festivalu, kde mnohá díla dirigoval mistrovsky. Z loňského roku s ním máme krásný zážitek z jeho provedení Osmé symfonie Antona Brucknera, kterou nastudoval v roce 2024 ve své kariéře poprvé. Zájemci o všechny tři koncerty vyprodali koncertní síň Velkého festivalového domu a jsem přesvědčen, že všechny interpretace byly fantastické.“ Tvorba rakouského skladatele Antona Brucknera, jehož dvousté výročí narození si připomněli mnozí hudební pořadatelé a milovníci klasické hudby na počátku sezony 2024/25, završila tentokrát víkendový koncert Vídeňských filharmoniků.

Program světoznámého orchestru s Riccardem Mutim otevřela Symfonie č. 4 c moll, D. 417 „Tragická“ Franze Schuberta, ve které maestro s orchestrálními hráči akcentoval melodickou zpěvnost. Dílo pozdního klasicismu, už s vlivy rodící se romantické hudby, rozkryl dirigent v architektonické kráse vrstevnatosti, jíž hudebníci vtiskli brilanci techniky a malebnost znění podpořenou častým legatem. Nadhled nad interpretací díla, provázený neustálou hravostí, lehkostí i širokou škálou orchestrální dynamiky, přispěl k okouzlující Schubertově poetičnosti. Lyričnost a světlejší vřelé barvy mnohdy zahalily dramatičtější nálady. Nejen v první větě Adagio molto – Allegro vivace a ve druhé větě Andante, v nichž i emocionální kontrasty a proměny tónin přispěly k půvabu jasu skryté symboliky, ale i ve třetí melancholické větě Menuetto – Allegro vivace a ve čtvrté větě Allegro, jejichž esprit prozářila Mutim decentně akcentovaná výrazová exprese plná elegance.

Dramaturgicky velmi vhodně zvolená následující kompozice Antona Brucknera Symfonie č. 7 E dur, WAB 107 korespondovala i ve své atmosféře se symfonií Franze Schuberta. V díle, jež je v odborných kruzích přezdíváno „wagnerovskou“ symfonií, komponovanou skladatelem v době, kdy prý už tušil skon Richarda Wagnera, jenž skutečně v průběhu zrodu Brucknerovy Sedmé zesnul, se odráží nejen pocta kolegovi, ale i oslava přírodních krás. Riccardo Muti přistoupil k dílu s koncepcí zrodu a vývoje organického Brucknerova monumentu. První věta Allegro moderato vnesla do provedení jasný řád, velmi pestrou dynamiku a niterné soustředění jednotlivých hráčů, ostatně vzájemné naslouchání si sekcí bylo famózní. Druhá věta Adagio. Sehr feierlich und sehr langsam a třetí věta Scherzo: Sehr schnell – Trio: Etwas langsamer gradovaly stále funkčně ve své významové hloubce, přičemž podpořeny byly i nezbytnou kompaktností orchestrálního zvuku a melodickou zpěvností. Proměnlivá intenzita sekcí ozvláštnila grandiózní i ponuré dílo, které je ve své kódě prodchnuto i smuteční hudbou z úcty k Richardu Wagnerovi, ostatně v instrumentálním obsazení jsou v partituře také tzv. wagnerovské tuby. Mimochodem také chorálové melodie, zpestřující rovněž čtvrtou větu Bewegt, doch nicht schnell, vyzněly symbolicky. Orchestrální hráči porozuměli Mutiho vedení i citu pro styl skvěle a posluchači ocenili jejich výkon dlouhými ovacemi ve stoje.

Foto/zdroj: Julia Wesely / Musikverein Wien