„Dirigent Christian Arming se do Ostravy vrátil po třiadvaceti létech.“

„Koncertní mistr České filharmonie si s orchestrem rozuměl a vychutnával si sólové kadence.“

„Nadšený potlesk samozřejmě vyprovokoval houslistu k přídavku. Byla jím sólová skladba od Niccola Paganiniho ‚Nel cor più non mi sento‘.“

Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka v Ostravě otevřel koncertem, který oslavil 75. výročí festivalu, ale také 70. výročí trvání ostravského televizního studia. V pondělí 2. června se hrálo v Divadle Antonína Dvořáka, kde vystoupil Symfonický orchestr českého rozhlasu s dirigentem Christianem Armingem a houslistou Janem Mráčkem. Zazněl Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 61 Ludwiga van Beethovena a zahajovalo se ikonicky, Sinfoniettou Leoše Janáčka. Průvodní slovo měl Jiří Vejvoda, a to nejen k přítomnému publiku, ale také k posluchačům ČT art a Českého rozhlasu Vltava, neboť koncert byl přenášen v přímém přenosu.

Publikum si bylo vědomo závažnosti chvíle a trpělivě čekalo až do dvaceti hodin, kdy byl konečně koncert zahájen. Dirigent Christian Arming (rozhovor čtěte ZDE) se do Ostravy vrátil po třiadvaceti létech a skalní návštěvníci koncertů ho znají jako mladého 24letého dirigenta, který působil v létech 1996–2002 jako šéfdirigent Janáčkovy filharmonie. Nyní měl tedy možnost prokázat své nabyté zkušenosti a využil jich, jak nejlépe uměl. Koncert zahájil důstojně, národní hymnou, ve které zdůraznil něhu legata a noblesnost melodie. Poté přišel pozdravit publikum společně s moderátorem Jiřím Vejvodou primátor Ostravy Jan Dohnal a oba společně festival oficiálně odstartovali.

Sinfonietta Leoše Janáčka nemůže na prvním, zahajovacím koncertě chybět. Blyštivé žestě v úvodním Allegrettu hrály přesně v uvolněném tempu a přinesly hned na úvod slavnostní náladu. Další části Andante, Moderato Allegretto a závěrečné Andante con moto, Allegretto se odvíjely s akcentací na barevnost instrumentace a na emoční poselství skladby.

Po přestávce zazněl Koncert pro housle a orchestr D dur, op. 61 Ludwiga van Beethovena. Hudba německého klasika je vždy zárukou skvělého zážitku a v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu tu byla i záruka precizního a vyváženého podání. Dirigent Christian Arming dbal na cizelaci jednotlivých instrumentálních vstupů i na vyváženost dynamických oblouků. Největší tíha provedení však ležela na sólistovi, houslistovi Janu Mráčkovi. Koncertní mistr České filharmonie si s orchestrem rozuměl a vychutnával si sólové kadence, ve kterých udivoval jak technickou virtuozitou, tak schopností podat i ta nejniternější piana, která se nesla prostorem a u kterých publikum zapomínalo dýchat. Nejprve rozvážné Allegro ma non troppo, které zahájily zářivé dřevěné nástroje, poté následovalo attacca Larghetto, naplněné něhou a vroucností, a poslední věta Rondo, Allegro přinesla známou taneční jásavou melodii, se kterou si housle pohrávaly předávaly si ji s orchestrem. Povedla se spolupráce s měkkými, v pianu vedenými lesními rohy, stejně jako se sólovým fagotem a s ostatními dechovými nástroji. V závěrečném Allegru sólista uplatnil všechny své technické finesy.

Nadšený potlesk samozřejmě vyprovokoval houslistu k přídavku. Byla jím sólová skladba od Niccola Paganiniho Nel cor piú non mi sento, kterou Jan Mráček zahrál s odzbrojující lehkostí a nadhledem. Krásný koncert, který prověřil nejen profesionální schopnosti interpretů, ale i publika. Neboť divadelní akustika je podstatně odlišná od té, kterou potřebuje symfonický orchestr pro své koncertování. Přítomní se po koncertě shodovali, že se už těší na nový koncertní sál, který pozvedne koncertní život v Ostravě na kvalitativně vyšší posluchačskou úroveň. Těšme se spolu s nimi.

foto: facebook MHF Leoše Janáčka