„Varhanní hudba německého romantismu zazněla v cyklu koncertů ‚Varhanní Vyšehrad‘.“

„Holger Gehring, varhaník drážďanské Kreuzkirche, byl vynikajícím interpretem hudby své země.“

„Mimo Mendelssohna a Merkela zazněly skladby pražskému obecenstvu neznámé.“

Díky iniciativě mladého varhaníka Ondřeje Valenty už několik let probíhá vždy v červnu cyklus varhanních koncertů v kostele sv. Patra a Pavla Varhanní Vyšehrad. Cenný romantický nástroj z dílny bratří Paštiků z roku 1903 stojí na kostelním kůru, má tři manuály a devětačtyřicet rejstříků. Je vhodný především k interpretaci romantické hudby. Bylo šťastným počinem pořadatele uspořádat koncert pouze z varhanní hudby německého romantismu a pozvat na něj významného německého interpreta Holgera Gehringa.

Holger Gehring studoval varhanní hru a cembalo na vysokých hudebních školách v Lübecku, Frankfurtu nad Mohanem u Daniela Rotha a ve Stuttgartu u Jona Laukvika a Ludgera Lohmanna. Před dvaceti lety byl povolán jako varhaník do Kreuzkirche, hlavního evangelického chrámu v Drážďanech, známého působením chlapeckého sboru Kreuzchor. Gehring zároveň vyučuje varhanní hru a improvizaci na drážďanské vysoké hudební škole a je lektorem četných mezinárodních interpretačních kurzů. Koncertuje na varhany a cembalo doma i v cizině. Na Vyšehradě předvedl celou škálu svého zralého umění – jasnost hudební koncepce, vynikající smysl pro zvukové barvy nástroje a samozřejmou neselhávající techniku.

Jeho program z romantické německé hudby byl pro Prahu objevný a uplatnil i u nás zcela neznámé a nehrané skladatele. Zahájil Sonátou č. 2 g moll op. 42 Gustava Adolfa Merkela, svého předchůdce v Drážďanech na kůru Kreuzkirche, než se ujal úřadu varhaníka v katolickém dvorním kostele. Od roku 1861 vyučoval též četné žáky na drážďanské konzervatoři. Z jeho rozsáhlé kompoziční činnosti vyniká osm sonát, ale napsal i řadu dalších drobnějších skladeb, které byly v 19. století často hrány. Sonáta g moll vznikla v roce 1865. Z jejích tří vět zaujala především závěrečná. Rozsáhlá Introdukce, střídající plenové a meditativní polohy, která vyústí do fugy, nezapře ovlivnění Mendelssohnem. Gehring vystavěl sonátu v jasných konturách s velkou pozorností k výběru vhodných zvukových barev a prokázal neobyčejný smysl pro charakteristické rejstříky vyšehradského nástroje. 

Sonáta č. 5 D dur Felixe Mendelssohna-Bartholdyho začíná chorálem, pokračuje líbeznou zpěvnou volnou větou, zde pojatou zvukově trochu ostřeji, a značně klavírně stylizovanou větou závěrečnou, jejíž záludnosti sólista znamenitě překlenul důrazem na její plynulost. 

V programu byli uvedeni ještě dva němečtí romantičtí autoři. Oba studovali kompozici u Maxe Regera a varhany u velkého německého varhanního virtuosa a pozdějšího tomášského kantora v Lipsku Karla Straubeho. 

Fritz Lubrich působil v rodném tehdy německém Slezsku a po druhé světové válce v Hamburku. Jeho Tři romantické kusy jsou hudebním vyjádřením obrazů Arnolda Böcklina. Zde se Gehring projevil jako neobyčejně nápaditý hledač neobvyklých zvukových kombinací. Mlčení v lese svými zámlkami působilo velmi sugestivně, Posvátný háj a známý Ostrov mrtvých nečekanými modulacemi velmi zvláštně a zajímavě. 

Arno Landmann po studiích zakotvil celoživotně v Mannheimu. Vybudoval v Christuskirche smíšený sbor a jako oceňovaný virtuos pořádal četné koncerty. Technicky velmi obtížné Variace na Händelovo téma (známé Sarabandy d moll) vystupňoval sólista k strhujícímu účinku.

Holger Gehring se postavil za všechny nápaditě vybrané skladby večera vahou své osobnosti a přiblížil zajímavou oblast německé romantické hudby, pražskému obecenstvu dosud téměř neznámou.

Foto: ilustrační - archiv interpreta a Facebook festivalu