„Roku 1952 zde postavila nový nástroj Továrna na varhany, n. p. v Krnově (neoficiálně „Rieger-Kloss“) s opusovým číslem 3173.“

„Z hlediska konstrukce se celý nástroj nachází v jedné velké skříni obdélníkového půdorysu, hrací stůl má volně stojící.“

„Žaluzie druhého manuálu má znatelnou dynamickou působivost a díky spojkám je tutti žaluziového stroje minimálně stejně tak silné, jako tutti hlavního manuálu.“

Dalšími varhanami, o kterých toho není mnoho známo, podobně jako o nástrojích v Husových sborech Církve československé husitské, jsou varhany v evangelickém kostele v Pardubicích. Na počátku 50. let minulého století je postavil krnovský národní podnik Továrna na varhany ‒ neoficiálně „Rieger-Kloss“. Autorem dispozice byl všeobecně uznávaný varhaník Jiří Reinberger. Za minulého režimu se v tomto kostele konaly vánoční varhanní koncerty, jediné ve městě a široko daleko. Roku 2008 nástroj prošel zdařilou rekonstrukcí a o rok později byla jeho dispozice rozšířena o jeden jazykový rejstřík.

Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Pardubicích byl vystavěn v letech 1896–1897, slavnostní otevření se uskutečnilo 29. června 1897. O jeho výstavbu a založení se zasloužil zejména pardubický knihtiskař a starosta František Hoblík (1842‒1926). Kostel (sbor) se nachází na rohu ulic Sladkovského a Hronovická. Jedná se o nenápadnou, středně velkou budovu se žlutou fasádou, jež takřka splývá svými rozměry s ostatními domy v ulici.

Původní jednomanuálové varhany od pardubického stavitele Aloise Kudrny (1857–1904)  byly roku 1951 prodány do evangelického kostela ve Slatiňanech, kde stojí dodnes, nicméně se již roky nepoužívají. O rok později zde postavila nový nástroj Továrna na varhany, n. p. v Krnově (neoficiálně „Rieger-Kloss“) s opusovým číslem 3173. Jednalo se o dvoumanuálové varhany s pedálem a 24 rejstříky (i včetně 2 transmisí). Trakturu tehdy měly plně pneumatickou, vzdušnice kuželkové. Autorem dispozice byl dlouholetý spolupracovník závodu, prof. JUDr. Jiří Reinberger (1914‒1977), koncertní varhaník a pedagog AMU v Praze, který je 25. prosince toho roku i prvně rozezněl.  Dispozici vytvořil v duchu tzv. Werkprinzipu (samostatnosti jednotlivých strojů), který uvedený poradce prosazoval a jenž byl tehdy v německém varhanářství moderní; vycházel z tzv. Varhanního hnutí (německy „Orgelbewegung“), které ideově směřovalo zejména k obnovení barokních dispozic a konstrukčních principů. Vzorem bylo i varhanářské umění Francouze Aristida Cavaillé-Colla.

Z hlediska konstrukce se celý nástroj nachází v jedné velké skříni obdélníkového půdorysu, hrací stůl mají varhany volně stojící. Prospekt nástroje je osově symetrický a tvoří jej píšťaly pedálového principálového sboru, Flétny ploché 2´ a manuálového Principálu 8´. Celý postament je vyhotoven z tmavě hnědého dřeva, symetričnost podporuje také rovná dřevěná mříž umístěná za prospektovými píšťalami po celé délce přední strany ‒ tu krnovští varhanáři občas stavěli. Vzhled nástroje prozrazuje svého tvůrce, přičemž do interiéru kostela i jeho výbavy zcela zapadá.

Rozmístění jednotlivých strojů je následující (pohled čelem k němu): vpravo žaluziový stroj, vlevo hlavní stroj, za ním pouze pedálový Subbas 16´, v prospektu zbytek pedálových rejstříků. Hrací stůl se nachází vlevo u zdi a bokem k nástroji na vyvýšeném pódiu červené barvy, pod nímž jsou vedeny kabely a převod žaluziového mechanismu. Zde je situován určitě kvůli tomu, aby nepřekážel v již tak malém prostoru kostelní kruchty. Uprostřed postamentu je zabudován jeden velký plovákový měch, dodávající vzduch pro celý nástroj. V blízkosti hracího stolu byla zachována dnes již nefunkční šlapka pro kalkanta i související ukazatel množství vzduchu v měchu.

Stůl je přehledně řešený a pro hráče snadno ovladatelný. Spodní (první) manuál ovládá hlavní stroj, horní (druhý) žaluziový. Pedálnice je radiálně konkávní. S lavicí se dá volně pohybovat, výškově je však nastavitelná pouze přidáním či odebráním dvojic stejně vysokých dřevěných destiček, které jsou nasazeny na dvou závitových tyčích, upevněných na horní sedací desce, které se k hlavní části lavice připevní našroubováním matic zespodu. Oranžové rejstříkové sklopky se nacházejí v jedné řadě nad horním manuálem (obsahují i všechny spojky) ‒ každá má své číslo, nejvyšší je 33; nad nimi jsou dvě řady páčkových spínačů volných kombinací (nově instalované při generální opravě), svítící zapínače některých pomocných zařízení (rovněž nové) jsou umístěny pod prvním manuálem a crescendový válec, vypínač crescendového válce v podobě šlapky na zaháknutí a balanční páka, mechanicky ovládající žaluzie, uprostřed desky nad prahem pedálnice. Ukazatel crescendového válce s třemi krátkými řadami různě barevných diod, svítících dle jeho aktuální polohy, je situovaný v pravém horním rohu stolu nad sklopkami. Nad stolem se nachází elektrické topení.

Roku 1978 byla plně pneumatická traktura přepracována na elektropneumatickou, a to pomocí elektromagnetů německé firmy Laukhuff. O 30 let později se uskutečnila generální oprava realizovaná varhanářem Petrem Fischerem z Prahy (nar. 1962). Celý nástroj rozebral, vyčistil, naladil, naintonoval a především renovoval stávající elektropneumatickou trakturu. Někteří varhaníci si před rekonstrukcí stěžovali na zbytečně silný zvuk nástroje a hlučný ventilátor, nyní je to vyřešeno. Výsledek byl a dodnes je uspokojivý, varhanám oprava jednoznačně prospěla.

V roce 2009 se představitelé sboru rozhodli vyhovět návrhu varhanáře a dispozici nechali rozšířit o již použitý jazykový rejstřík Hoboj 8´ – instalován byl v žaluziovém stroji, přičemž se muselo mírně upravit rozmístění některých rejstříků. Do celkového zvuku labiálních hlasů velmi dobře zapadá, přičemž pomocí superoktávové a suboktávové spojky z něj lze vytvořit i příslušný čtyřstopý či šestnáctistopý jazykový registr. Kvůli této akci musel varhanář vytvořit nové spínače pro Tremolo a Vypínač jazyků – umístil je pod prvním manuálem. Nástroj v současnosti čítá 25 rejstříků i včetně 2 transmisí. Celkový počet píšťal činí součet 1676.

Na varhany se hraje velmi pohodlně, lehký chod a mělký ponor manuálových klaviatur i nová traktura snadno umožňují virtuózní hru. Akustika prostoru je vůči nástroji příznivá.

Současná dispozice:

Pomocná zařízení:

1. Mezi rejstříkovými sklopkami (v podobě sklopek): spojky II/I 16´, 8´, 4´; spojky II/II 16´, 4´; I/P 8´, II/P 8´, 4´

2. Nad rejstříkovými sklopkami (páčkové spínače): volné kombinace A, B

3. Pod prvním manuálem (tlačítkové svítící zapínače): Piano, Mezzoforte, Forte, Tutti, Vypínač, Vol.[ná] kombinace A (zapínač), Vol.[ná] kombinace B (zapínač), Vypínač 16´ hlasů a spojek, Zapínač ručních rejstříků, Aut.[omatický] an.[ulátor] pedálu, Tremolo, Vypínač jazyků

4. Nad prahem pedálnice: vypínač crescendového válce (šlapka na zaháknutí v její dolní poloze), crescendový válec, žaluziová balanční páka

Superoktávová spojka žaluziového stroje je prostavěná (kromě Cymbálu), suboktávová samozřejmě nikoliv. Transmisními rejstříky jsou Bourdon-bas 16´ a Kryt 8´ ‒ oba tyto manuálové registry (na hlavním stroji se nazývá Bourdon 16´) jsou užity i v pedálu. Subbas 16´ totiž částečně supluje i roli Principálbasu 16´, který se sem nevešel, a je tudíž trochu znělejší. Proto se nachází v pedálové dispozici i jemnější Bourdon-bas 16´. Píšťaly Subbasu 16´ a Bourdonu 16´ jsou ze dřeva v celém rozsahu, nejnižší polohy Flétny duté 8´ a Krytu 8´ jsou rovněž dřevěné, zbytek veškerého píšťalového fondu je kovový, většinou zinkový. Dle slov varhanáře Fischera použili krnovští stavitelé naskladněné píšťalové řady ještě z předválečné éry podniku, zbytek nově vyrobili.

Prospektové píšťaly oplývají postranními vousy a po generální rekonstrukci i stříbrným leskem. Ty nejvyšší z nich, umístěné za přední řadou, jsou krepované. Každý tón výchvěvného Vox coelestis 8´ tvoří od c0 výše dvojice k sobě záměrně mírně rozladěných píšťal. Mixtura na hlavním stroji je čtyřřadá, kvintová, Cymbál na žaluziovém třířadý, rovněž kvintový a oproti Mixtuře jemnější. Spojením Nasardu a Tercie na žaluziovém stroji vznikne rejstřík Sesquialtera, tzv. ženská mixtura ‒ jazykový imitátor, který měl tehdy nahrazovat absentující jazykový hlas. Žaluzie druhého manuálu má znatelnou dynamickou působivost a díky spojkám je tutti žaluziového stroje minimálně stejně tak silné, jako tutti hlavního manuálu. Nástroj je naladěn v rovnoměrně temperovaném ladění, a1=440 Hz při 15 °C.

Už od dob postavení se využívá ke koncertním účelům ‒ v době komunistické totality se v tomto kostele konaly vánoční varhanní koncerty, hlavním protagonistou byl virtuos a někdejší ředitel pardubické konzervatoře Václav Rabas (1933‒2015). Pamětníci se shodují, že se tehdy jednalo o takřka nejvýznamnější a jedinou kulturní událost v době Vánoc v Pardubicích.

Václav Rabas jednou zmínil, že právě na těchto varhanách předváděl možnosti manuálové i pedálové hry hudebnímu skladateli Miloslavu Kabeláčovi (1908‒1979), který pro královský nástroj zkomponoval Dvě fantazie, op. 32, Čtyři preludia, op. 48 a začlenil je i do své Symfonie č. 3 in F pro varhany, žesťové nástroje a tympány, op. 33, Symfonie č. 8 „Antifony“, op. 54 a elektroakustické kompozice E fontibus Bohemicis, op. 55. Všechna díla měl Rabas ve svém repertoáru a též je natočil pro Československý rozhlas či na dlouhohrající desky.

Foto: archiv autora, archiv farního sboru ČCE