Věčná naděje je název hudební přehlídky, která už čtvrtým rokem v Praze připomíná v širším kontextu hudbu z Terezína. Nadační fond stejného názvu jejím pořádáním sleduje jako hlavní cíl zpřítomňování odkazu tvůrců působících v Československu v první polovině dvacátého století, a to zejména těch, jejichž životní a umělecká dráha byla násilně přerušena nebo ukončena za druhé světové války, během holocaustu. Jde o hudebníky české i německé národnosti, židovského i křesťanského vyznání. Od 13. do 24. října se uskuteční sedm koncertních programů.

Letošní tváří festivalu Věčná naděje je hobojista Vilém Veverka, výraznou postavou bude i mladá dirigentka Jana Mimrová, která se s ním na pódiu sejde 14. října při zahajovacím symfonickém koncertě ve Státní opeře. Mají na programu hudbu Pavla Haase, Hanse Krásy, Viktora Ullmanna a Gideona Kleina. Veverka také se svým souborem PhilHarmonia Octet a s Romanem Janálem představí 16. října komorní verzi Mahlerova písňového cyklu Chlapcův kouzelný roh.

Původem norská šansoniérka Bente Kahan oživí 17. října v písňovém programu v Divadle Kolowrat ve vlastním zhudebnění poezii Ilsy Weberové, německojazyčné básnířky původem z Vítkovic, která zahynula ve vyhlazovacím táboře. Jedním z koncertů přehlídky, který bude poutat pozornost, bude večer v Klementinu, v jehož průběhu zazní Kvartet pro konec času Oliviera Messiaena, komponovaný v zajateckém táboře za druhé světové války. Dramaturg Petr Nouzovský, známý violoncellista, propojil tuto nadčasovou hudbu s Bachovými a Kleinovými skladbami a věří, že v pozoruhodné polyfonii půjde o „emocemi, věčností i nadějí nabitý večer“.

Součástí nabídky bude uvedení opery Brundibár od Hanse Krásy, neoddělitelně spojené s kulturními aktivitami Židů držených za války v ghettu v Terezíně. Připravuje ji do Stavovského divadla na 24. října Dětská opera Praha.

Zahajovací koncert, a s ním ještě dva další, se uskuteční za finanční pomoci projektu německého velvyslanectví nazvaného Musica non grata. Ten se ve čtyřletém rozvrhu propojuje s některými dramaturgickými záměry pražského Národního divadla a stejně tak určitě i s vizemi nadačního fondu Věčná naděje. Projekt chce vracet do povědomí jména autorek a autorů, která měla být nacistickým režimem vymazána z paměti. O koncertě, který tento projekt v neděli otevřel, jsme psali zde.

Koncerty festivalu Věčná naděje budou provázeny slovem. Účast takto svým svědectvím přislíbila i Michaela Vidláková, která byla jako děvčátko v Terezíně svědkem uvádění opery Brundibár.

Foto: Wikipedia, Fb památníku Terezín, Fb projektu Věčná naděje