Další, už sedmnáctý ročník festivalu Za poklady Broumovska nabídne v neděli 1. května první z letošních koncertů – festivalovou předehru v podání hobojisty Viléma Veverky a herečky Vilmy Cibulkové. Dialog mezi literaturou a hudbou se odehraje od 18 hodin v broumovském klášteře, v sále Dřevník. Vilém Veverka přinese inspiraci v podobě výběru z dvanácti fantazií jednoho z nejproduktivnějších skladatelů minulosti Georga Philippa Telemanna a cyklu Šesti metamorfóz Benjamina Brittena, zpodobňujících v šesti personifikacích protikladné lidské vlastnosti. Herečka Vilma Cibulková pak hudbu doplní výběrem ze Shakespearových Sonetů v překladu Martina Hilského. Námětem sonetů je krása, politika, láska, i pomíjivost života a citů – tedy témata svým vyzněním velmi současná.

Níže festival nabízí rozhovor s Vilémem Veverkou:

1. května přijedete do Broumova na „předehru“ festivalu Za poklady Broumovska. Je to vaše první návštěva regionu, nebo už jste měl tu příležitost zde koncertovat?

Mám to štěstí, nebo snad i svého druhu velkou výsadu, které si velmi považuji – což bych rád zdůraznil –, že se mohu právě díky festivalu Za poklady Broumovska do tohoto krásného, řekl bych dokonce velmi autentického regionu tu a tam vracet.

Budete vystupovat společně s herečkou Vilmou Cibulkovou. Jste spolu zvyklí vystupovat, nebo je to premiéra?

S Vilmou se rozhodně nesetkáváme poprvé, nicméně atraktivní produkce, kterou v rámci prologu festivalu představíme, patří rozhodně k tomu nejnovějšímu. Vilma je doslova ideálním představitelem této „role“, dlouho jsem si přál právě s ní něco podobného opakovaně realizovat. Nyní je to zde, a díky tomu jsme schopni nabídnout našim divákům formát, který pravděpodobně doposud nemohli zhlédnout a slyšet.

Na co se mohou posluchači těšit?

Ta klíčová slova jsou tři: Shakespeare, Britten, Telemann. Tedy na jedné straně zde máme možná historicky nejvýznamnějšího dramatika spolu s nejslavnějším britským hudebním skladatelem, kterým Britten skutečně byl. To vše pak doplňuje mistrovská barokní hudba Georga Philippa Telemanna. Sonety Williama Shakespeara jsou texty, u kterých máte mnohdy pocit, že je autor napsal včera. A to je onen geniální moment, neboť se prolínají s mimořádně působivou sólovou hudbou. Dojem je ten, že jedno vzniklo pro druhé, a to tak, aby jedno umocnilo a povýšilo druhé.

Patříte mezi všestranné hráče, co se týče hudebních období. Které je však vaše nejoblíbenější? Nějaká oblíbená skladba?

To je velmi těžká otázka. Profesionál by mohl, možná trochu „alibisticky“, odpovědět asi tak, že ta hudba, kterou právě hraje, je tou nejoblíbenější. Ale dobrá, zanechme alibismu. Právě to, co prezentujeme s Vilmou, protože je na individuální bázi, patří k tomu velmi oblíbenému. Jinak je to hudba pozdního romantismu a někdy pak také hudba, která se co do estetiky k tomuto období vztahuje, tedy například některé skladby Ennia Morriconeho. Toho bych výhledově v rámci skvělého festivalu rovněž rád někdy příště představil. Rád mám i malá jazzová a fusion vykročení, to je však ještě jiné téma. Jsem přesvědčený o tom, že má-li který hudební nástroj ten potenciál vyjádřit emoce, o kterých mluvíte, pak je to hoboj. Hoboj má ze všech nástrojů nejblíže lidskému hlasu, již to je svého druhu důkaz o pravdivosti této smělé teorie. Ostatně věřím, že o tom budu moci přesvědčit návštěvníky a posluchače prvomájového koncertu v Broumově.

Foto: Ivy E. Morwen