„Festival vhodně doplňuje klasickou až konzervativní abonentní řadu orchestru.“

„Každý projekt je individuální, snažíme se vkusně spojit architekturu i akustiku kostelů a sálů s konkrétní dramaturgií a obsazením.“

„V příští sezóně nebude chybět ani premiéra, kterou na naši objednávku napsal skladatel Lukáš Hurník.“

Komorní filharmonie Pardubice má v květnu napilno. Vrcholí Pardubické hudební jaro, orchestrální sezóna ještě nekončí a ta nová je již nachystaná a čerstvě zveřejněná. A právě v tomto hektickém období KlasikaPlus.cz oslovila manažerku orchestru a festivalu Vladislavu Kopeckou, která v hodnocení ani plánech nešetří optimismem. Zdá se, že v Pardubicích se daří nejen perníku, ale i kultuře. A příští sezóna ukáže, že se to nejen nevylučuje, ale dá i hudebně propojit.

Letošní ročník Pardubického hudebního jara se pomalu chýlí ke svému závěru. Jaké dojmy ve vás zanechal a jak jste spokojena s jeho průběhem?

Podle reakcí návštěvníků i ohlasů v tisku mohu říci, že festival byl úspěšný. Několik koncertů bylo dlouho dopředu zcela vyprodaných, víme, že za konkrétními umělci se na náš festival vypravili lidé i z desítek kilometrů vzdálených obcí. Mnoho posluchačů se k nám vrací pravidelně, spoustu nových přivedla pestrá dramaturgie letošního ročníku, kde jsme pamatovali třeba i na vyznavače folku či jazzu. 

Komorní filharmonie Pardubice festival organizuje relativně krátc. Proč jste se festivalu vůbec ujali?

Pardubické hudební jaro již filharmonie historicky pořádala, v roce 2022 se rozhodnutím našeho zřizovatele tento městský festival „vrátil domů“ a jsme za to rádi. Festival vhodně doplňuje klasickou až konzervativní abonentní řadu orchestru. Zkrátka dává nám to smysl v komplexní nabídce našich kulturních služeb občanům Pardubic a celého Pardubického kraje. 

Je souběh orchestrální a festivalové sezóny pro vás organizačně zvládnutelný, nebo si v tomto ohledu vyžádal nějaké nutné zvláštní kroky, abyste tuto výzvu zvládli?

Je to samozřejmě náročné, ale my máme výzvy rádi! Pan ředitel Pavel Svoboda nás moc vydechnout nenechá… (úsměv) Ale vážně. Pořadatelství festivalu je přece běžnou součástí činnosti mnoha orchestrů. Jen namátkou, festivaly pořádá Brno, Plzeň, Olomouc, Teplice a další. Jistě, práce je víc, ale máme schopný a nadšený tým, každý jednotlivec má své přesně definované úkoly, spolupracujeme a nese to ovoce.

Letošní dramaturgie se přirozeně dotkla slaveného Roku české hudby, vzdali jste poctu Gabriele Beňačkové, dali prostor mladým talentům, nabídli žánrové přesahy i nové prostory. Řeklo by se „osvědčený koktejl“. Jak byste charakterizovala dramaturgii festivalu, co vnímáte jako její hlavní pilíře? 

Festival tohoto typu musí být pestrý, o jeho zaměření teď hodně diskutujeme na dramaturgických jednáních. Program zahrnuje orchestrální i komorní hudbu včetně sólových recitálů, crossoverové projekty a spolupráci se studenty hudebních škol. Do budoucna máme krásné plány na docela významné projekty, které ale nyní nemohu prozrazovat. 

Na závěr jste pozvali tenoristu Štefana Margitu. V jaké poloze se představí?

Bude to vybočení z oblasti klasické hudby. Štefan Margita se představí trochu jinak, než jak jej zná většina posluchačů, a to v lidové písni, která je mu ale velmi blízká. Na koncertě zazní výběr písní z umělcova nejnovějšího alba Rež, rež, rež. Skvělých orchestrálních aranží se zhostí naše filharmonie, doplněná o lidovou muziku s cimbálem.

Kde hledáte inspiraci pro festivalový program? Cítíte v tomto ohledu i srostlost s regionem?

Každý projekt je individuální, snažíme se vkusně spojit architekturu i akustiku kostelů a sálů s konkrétní dramaturgií a obsazením. Například v krásném barokním kostele v Sezemicích uvádíme soubory zaměřené na starou hudbu Collegium Marianum a letos Barocco sempre giovane, který s kontratenoristou Vojtěchem Pelkou připravil ryze barokní program. V Přelouči zase nejde opomenout nádherné barokní varhany v tamním kostele, letos je rozezněl polský varhaník Ireneusz Wyrwa. Poprvé jsme zasadili koncerty do nově zrekonstruovaných Automatických mlýnů. Tamní sál Gočárovy galerie je sice akusticky trochu problematický, ale ta architektura je prostě jedinečná a užívají si ji umělci i hosté.

Věnujete se na festivalu i výchově mladé generace posluchačů?

Samozřejmě také, byť k tomuto účelu máme zejména oblíbenou filharmonickou řadu D pro rodiče s dětmi, kterou nám už spoustu let tvoří na míru Marko Ivanović a Petr Kadlec, a dělají to skvěle, koncerty jsou vždy dlouho dopředu vyprodané. V rámci festivalu pracujeme zejména s mladými talenty a snažíme se jim dávat sólové příležitosti. 

S jakými vizemi či naopak mantinely v obecnější rovině k této akci přistupujete do budoucna? Čekají festival nějaké změny, nebo budete udržovat tradici?

Naším cílem je samozřejmě zvyšování umělecké úrovně, publicita a návštěvnost, respektive spokojenost posluchačů. Za tímto účelem sháníme zejména dostatek finančních prostředků, a to včetně sponzorů a individuálních dárců. Jeden z protagonistů letošního ročníku festivalu, talentovaný klavírista Jan Čmejla je štědře podporován paní Karlou Lažanskou, jejíž velkorysá podpora se přenesla i na nás, jakožto pořadatele. Díky jejímu finančnímu daru jsme mohli koupit nové trubky pro naše hráče, kteří před koncertem zmíněného klavíristy naši mecenášku překvapili slavností fanfárou. To byl moc krásný okamžik.

Náš rozhovor vzniká v době, kdy finalizujete plány na příští sezónu Komorní filharmonie Pardubice. Jaké budou její leitmotivy? 

Padesátá šestá koncertní sezona Komorní filharmonie Pardubice nabídne špičkové české i zahraniční sólisty a dirigenty. Orámují ji dva přední čeští sólisté, kteří jsou známí i daleko za hranicemi naší republiky; v září u nás vystoupí klavírista Ivan Klánský a v červnu houslista Josef Špaček. Vystoupíme například po boku Victora Juliena-Laferrièra, vítěze prestižní Soutěže královny Alžběty v Bruselu, který se představí nejen jako mistr violoncella, ale i taktovky, bude totiž celý koncert i dirigovat. Těšíme se také na paní dirigentku Alenu Hron nebo Petra Nouzovského, jenž pod taktovkou šéfdirigenta Stanislava Vavřínka zahraje Dvořákův Violoncellový koncert h moll, který jsme s Petrem natočili pro nizozemský label Brilliant Classics. Nebude chybět ani premiéra, kterou na naši objednávku napsal skladatel Lukáš Hurník. Inspiroval se skvělými výkony našich hráčů, kterým svěřil četná orchestrální sóla, ale i samotnými Pardubicemi, což odráží název Sinfonia concertante Gingerbread. (úsměv)

Jak se daří filharmonii prosazovat v zahraničí? 

V letošním roce zahrajeme ještě dva koncerty s vynikajícím dirigentem Vahanem Mardirossianem v Itálii na festivalech Delle Nazioni a Emilia Romagna. V dalším roce vyjedeme k našim sousedům na Slovensko na festival Allegretto Žilina a v jednání jsou další lokace. Zájezd orchestru je značně nákladná záležitost a není snadné vše efektivně naplánovat, tím spíš, když nechceme být ve ztrátě a zájezdy příliš dotovat. Ekonomicky se nám ale daří, máme velké plány a budoucnost vidíme optimisticky.

Jakým největším výzvám čelí management regionální filharmonie v dnešní době, kdy se pomalu oklepáváme z ekonomického propadu, který vystřídal pandemické ústrky, a žijeme v celosvětově napjaté situaci? 

Obecně je to tlak na zvyšování honorářů a platů kvůli značnému zdražování prakticky všeho. V Pardubicích ale máme vstřícné vedení města i kraje, a tak jsme díky zvýšení dotací i vlastním příjmům mohli zvýšit i platy hráčů, které v loňském roce překročily průměrnou republikovou mzdu. Z toho máme velkou radost a jsme tak konkurenceschopní na pracovním trhu. V konkurzech se k nám poslední dobou hlásí mnoho kvalitních hráčů, takže rozhovor můžeme zakončit opravdu pozitivně.

…………….

Výhled na příští koncertní sezónu Komorní filharmonie Pardubice portál KlasikaPlus.cz zveřejnil ZDE

Foto: z archivu Komorní filharmonie Pardubice