„Koncert příznačně nazvaný Lesk a Sláva se konal u příležitosti desátého výročí prezentace Svobodného státu Bavorsko v Čechách.“ 

„Obě tělesa řídil jako host kapelník řezenského dómu Christian Heiß, zatímco umělecký vedoucí souboru Musica Florea Marek Štryncl se věnoval partu bassa continua.“ 

„Chlapecký sbor zaujal neomylnou intonací, pohyblivostí hlasu v náročných fugových partiích, měkkým nasazením tónu a rovněž disciplinovaností.“

Někdejšímu jezuitskému kostelu Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce na hlavním klatovském náměstí se v pátek 4. října večer rozzářila okna. V této impozantní barokní stavbě mohlo početné klatovské publikum uvítat vzácné hosty – nejstarší chlapecký sbor s tisíciletou tradicí, který od roku 1910 vystupuje pod názvem Regensburger Domspatzen (Vrabčáci řezenského dómu). Pětapadesátičlenný sbor se zde představil společně s orchestrem Musica Florea a nemělo zůstat jen při této jedné příležitosti; se stejným programem obě tělesa vystoupila o den později v plzeňském chrámu sv. Bartoloměje, a cappellovými duchovními skladbami pak chlapecký sbor obohatil nedělní bohoslužbu v pražském chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha. 

V Řezně, sídelním městě biskupa (biskupství zde bylo založeno roku 739), existovala již od roku 771 schola puerorum episcopalis (biskupská chlapecká škola). Do její historie podstatně zasáhl v roce 975 biskup Wolfgang, podle něhož měli scholares obstarávat veškerou liturgii řezenského dómu. I přes veškeré složité konfesní peripetie evropského vývoje schola nepřestala existovat. Podnětné impulsy jí v 19. století přinesla reforma církevního zpěvu. Na repertoáru se tehdy opět objevili mistři vrcholné polyfonie, kteří jsou vedle gregoriánského chorálu stálou součástí repertoáru tohoto sborového tělesa. Pro nás není bez zajímavosti, že v roce 1910 podnikl řezenský chrámový sbor svoji první zahraniční cestu, a to do Prahy, kde zpěváci pod vedením svého sbormistra Franze Xavera Engelharta absolvovali kurs církevního zpěvu. A právě při této příležitosti se poprvé objevil současný název sboru. Předtím se prý hovořilo pouze o dómové kapele. Na druhé straně je však termín „vrabčák dómu“ doložen v korespondenci již v roce 1873, z čehož vyplývá, že se musel v každodenní komunikaci běžně používat.

V roce 1948 bylo při řezenském dómu zřízeno klasické gymnázium, o tři roky později následovala výstavba internátu. Od roku 2004 je škola vedena jako hudební. K povinným předmětům klasických gymnázií latině a starořečtině přibyla v roce 1992 angličtina a francouzština. Od roku 2022 zde byl nově založen i dívčí sbor, působící však zcela samostatně. Připomeňme, že s Vrabčáky řezenského dómu je neodmyslitelně spojeno jméno Georga Ratzingera (1924–2020), staršího bratra Benedikta XVI., který působil jako kapelník dómu a sbormistr chlapeckého sboru plných třicet let (1964–1994). 

Koncert příznačně nazvaný Glanz & Gloria (Lesk a Sláva) se tentokrát konal u příležitosti desátého výročí prezentace Svobodného státu Bavorsko v Čechách. Jména skladatelů Jan Dismas Zelenka a Antonio Vivaldi, která se spolu s portréty obou mistrů objevila na plakátech, jistě musela jak v Klatovech, tak v Plzni zaujmout každého ctitele barokní hudby.

Cesta českých interpretů k oběma skladatelům nebyla a stále není jednoduchá. Zvláště poznání a ocenění hudby louňovického rodáka Jana Dismase Zelenky bránilo mnoho faktorů, nepřístupnost archivu a jeho částečné zničení při bombardování Drážďan nevyjímaje. K systematičtějšímu poznávání docházelo v 60. letech, a to hlavně zásluhou souboru Ars rediviva vedoucího Milana Munclingera. V 90. letech se situace změnila. Mohli bychom zde jmenovat řadu souborů, interpretů a muzikologů, kteří systematicky pečují o dílo mistra, často nazývaného „českým Bachem“. 

Vedení koncertu se ujal jako host dómový kapelník a sbormistr „vrabčáků“ Christian Heiß, působící v této funkci od roku 2019. Umělecký vedoucí souboru Musica Florea Marek Štryncl, reprezentující zde českou stranu, se po celou dobu devadesát minut trvajícího koncertu gentlemansky a pohotově věnoval partu bassa continua. 

K prezentaci Zelenky si oba soubory na úvod zvolily jeho Magnificat C dur, ZWV 107. Svůj jasný soprán v něm co do intonační jistoty a stylovosti provedení uplatnila Carine Tinney. Zatěžkávající zkouškou si prošel orchestr, a to v důsledku akustických podmínek, které se v tomto kostele na pozici před oltářem ukázaly být jako nejméně vhodné. Basso continuo bohužel zvukově značně překrývalo ostatní nástroje. Tato situace se nezlepšila ani poté, co orchestr v následující Sinfonii à 8 concertanti, ZWV 189 změnil místo a poodešel o několik metrů vstříc posluchačům. V početném zvuku smyčců bohužel zanikl sólový hoboj, který měl korespondovat se sólovými houslemi.

Mnohem lépe se orchestru dařilo v provedení Vivaldiho partitur, zřejmě díky absenci Zelenkových harmonických záludností. Ve skladatelově Laudate Dominum omnes gentes, RV 606 zaujal sbor svým vylehčeným kultivovaným zvukem, škoda jen, že ho posluchači s jistými rozpaky, zda jde o samostatnou kompozici, neodměnili zvláštním potleskem. Kyrie g moll, RV 587 je naopak efektně komponovaná dvousborová skladba provázená smyčcovými nástroji. Skvělým provedením těchto skladeb koncert gradoval k závěrečnému půlhodiny trvajícímu Gloria D dur, RV 589, jehož jednotlivé díly jsou v souladu s textem odlišeny nejen metricky a tempově, ale i různým obsazením. S nástroji barevně dobře souznějící lahodný mezzosoprán Julie Dendl (Domine Deus, Agnus Dei; Qui sedes ad dexteram patris), byl doslova pohlazením po duši, chlapci, posíleni osmi mužskými hlasy (bývalými absolventy), zaujali svou neomylnou intonací, pohyblivostí hlasu v náročných fugových partiích (Gratias agimus tibi), měkkým nasazením tónu a dynamickou gradací na velké ploše (Et in terra pax). Všechny zde uvedené přednosti jsme u bavorských hostů ostatně oceňovali po celou dobu trvání tohoto náročného koncertu. Z jejich strany byl provázen obrovským soustředěním, což je ostatně výsledek práce jak dirigenta Christiana Heiße, tak i týmu, jenž se v rámci výuky chlapů stará o jejich hlasovou výchovu. Regensburger Domspatzen zazpívali pouze jednu a capellovou skladbu – Abendlied Josepha Reinbergera, a to jako přídavek. V ní na závěr ukázali všechny přednosti sboru, který je po právu řazen k nejlepším na světě. Klatovské publikum ho po zásluze ocenilo dlouhotrvajícím potleskem.

Foto: Jiří Strašek, ilustrační - Wikipedia / Ondraness / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/),