„Nelze přehlédnout, že špička levé boty bronzového Bacha je pořádně ‚ošoupaná‘ či spíše ‚vypulírovaná‘ a zlatavě se blyští.“

„Nejvyšší prioritou byla disciplína, poslušnost a zbožnost. K tomu byl Bach veden i doma, kde se četla Bible a kde se také hrálo téměř na všech existujících nástrojích, od houslí přes flétnu, trubku až po cembalo.“

„Jedním z nejcennějších artefaktů muzea Bachhaus jsou dřevěné dveře s kováním.“

Když se řekne Johann Sebastian Bach, většině se nejspíš vybaví saské Lipsko, kde fenomenální skladatel a varhaník působil 27 let a kde také 28. července 1750, tedy před 275 lety, skonal. V Německu nicméně najdeme další města úzce spjatá s tímto hudebníkem, a to zejména v jeho rodném Durynsku. Prožil tam celkem 32 let, bezmála polovinu života, a zanechal stopy především na místech jako Ohrdruf, Arnstadt, Dornheim, Mühlhausen, Weimar či Altenburg. A pochopitelně také v rodném Eisenachu, kde se před 340 lety začal odvíjet fascinující životní příběh hudebního génia.

Isenacus a reformátor

Od vlakového nádraží v Eisenachu je to do centra zhruba čtyřicetitisícového města pod majestátním hradem Wartburg jen pár desítek metrů. Možností, kudy se tam vydat, je více, byla by ale škoda nejít kolem parčíku na Karlově náměstí, kde se tyčí velká bronzová socha. Zvěčňuje ovšem nikoli nejslavnějšího rodáka Eisenachu, tedy Johanna Sebastiana Bacha, nýbrž neméně proslulého muže, který zde rovněž zanechal svůj otisk a bez něhož by Bach, respektive jeho dílo, určitě nebylo kompletní – a kdoví, jaké by bylo. Je to Martin Luther, teolog, kazatel, který 31. října 1517 položil základy reformace, když ve Wittenbergu v Sasku-Anhaltsku přibil na vrata kostela svých 95 tezí. A který na takřka tisíc let starém hradě Wartburg, úchvatné památce na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, přeložil do rodné němčiny Nový zákon, klíčový také pro skladatele Bacha.

Luther, rodák ze saskoanhaltského Eislebenu (dnes Lutherstadt Eisleben) žil v durynském Eisenachu v letech 1498–1501 a chodil zde do školy, kterou bezmála o dvě století po něm navštěvoval také malý Johann Sebastian. Je vysoce pravděpodobné, že budoucí skladatel zpíval ve stejném sboru jako kdysi slavný reformátor, který v pozdějším věku v kostele i kázal.

Monogram JSB

Od Lutherovy sochy je to jen kousek na Trhové náměstí, jehož dominantou je kostel Georgenkirche, kde reformátor kázal. Zde byl dva dny po svém narození, tedy 23. března 1685, pokřtěn Johann Sebastian Bach, poslední z osmi dětí Johanna Ambrosia Bacha a Elisabeth Lämmerhirt. Vzali se v kostele Kaufmannskirche v Erfurtu, odkud se však v roce 1671 kvůli nabídce pro Bachova otce převzít pozici městského hudebníka přestěhovali právě do Eisenachu se šesti tisíci obyvateli. Bach si celý život říkal Isenacus, podle latinského výrazu pro rodiště.

Nevysoký železný plot před chrámem, ve kterém býval varhaníkem Bachův strýc Johann Christoph, zdobí známý kulatý monogram JSB. Dokonalost sama, kterou si Johann Sebastian sám vymyslel. S velikánem, v tomto případě i doslova, se setkávám hned po vstupu do kostela. Vzhlížím k velké soše skladatele v častém vyobrazení, tedy s parukou s loknami a dlouhým rozepnutým kabátem. Nelze přehlédnout, že špička levé boty bronzového Bacha je pořádně „ošoupaná“ či spíše „vypulírovaná“ a zlatavě se blyští. Jak by i ne. Legenda totiž praví, že kdo si jí „osahá“, ten se dočká inspirace. Ani já neodolám.

Hlavní chrám města je výjimečně autentické místo, kde se můžete dotknout historické pozdně gotické osmiboké křtitelnice, která pamatuje novorozeného Johanna Sebastiana. Když povyrostl, zpíval zde na bohoslužbách. Nedaleko kostela chodil tři roky do latinské školy, ze které je nyní gymnázium. Do kvinty nastoupil v roce 1692. Bylo mu osm a předtím už nejspíš chodil do jiné, německé školy. Tehdy totiž děti musely do školy již od pěti let. 

Osnovy s těmi dnešními nelze srovnávat. Vyučovalo se náboženství, latinská gramatika, čtení a psaní v latině a němčině. Školu navštěvovalo asi 350 dětí, respektive pouze kluci. V Bachově třídě bylo 80 žáků, což v té době nebylo nic neobvyklého. Vyučování probíhalo od pondělí do soboty od šesti do devíti hodin ráno, v zimě o hodinu méně, a pak ještě odpoledne od 12 do 15 hodin, kromě střed a sobot. Nejvyšší prioritou byla disciplína, poslušnost a zbožnost. K tomu byl Bach veden i doma, kde se četla Bible a kde se také hrálo téměř na všech existujících nástrojích, od houslí přes flétnu, trubku až po cembalo. Dům se kromě sourozenců hemžil i žáky Bachova otce, který je učil hudbě. 

Rodinné štěstí ovšem pro Johanna Sebastiana netrvalo dlouho. Po smrti matky v roce 1694 zemřel devět měsíců poté i jeho otec. Jejich nejmladší syn zůstal měsíc před desátými narozeninami sirotkem. Z Eisenachu proto společně s bratrem Johannem Jacobem, o tři roky starším, odjel do městečka Ohrdruf, nejmenšího z bachovských domicilů v Durynsku, kde se ho ujal o čtrnáct let starší bratr Johann Christoph. Byl varhaníkem v kostele sv. Michala a své hudební dovednosti si osvojil mimo jiné v Erfurtu u Johanna Pachelbela. Malý Bach chodil v Ohrdrufu pět let do školy a starší bratr byl i jeho prvním učitelem hry na klávesové nástroje.

Ale zpět do rodiště. Naproti kostelu Georgenkirche, před budovou, kde dnes sídlí pošta, se tyčí další, užší památník. Připomíná Georga Philippa Telemanna. Rodák z Magdeburku, kde přišel na svět o čtyři roky před Johannem Sebastianem a shodou okolností také v březnu (24. března 1681), působil v Eisenachu jako koncertní a dvorní kapelník a složil zde mnoho svých instrumentálních a církevních děl, která formovala tehdejší hudební život Evropy.

Tehdy 27letý Telemann přijel do města počátkem prosince 1708 na přání vévody Johanna Wilhelma von Sachsen-Eisenach, který pár let před tím povolal do města i Bachova otce. Už krátce poté, na vánoční mši představil svou kantátu. Telemann se brzy stal kapelníkem a směl také stolovat společně s dvořany. V roce 1709 se oženil s dcerou bývalého kapelníka Daniela Eberlina Amálii Louisou Julianou. Mladá choť ovšem zemřela záhy po porodu dcery v roce 1711. Telemann opustil Eisenach na Velikonoce 1712 a přijal pozici ve Frankfurtu. V Eisenachu ovšem na něj nikdy nezapomněli a na jeho počest se od roku 1982 konají Telemannovy dny. Mohlo by se zdát, že v rodišti Bacha snad více stop než on zanechaly jiné významné osobnosti, které se zde nenarodily. 

Nikoli. Stačí přidat do kroku, projít od kostela Georgenkirche úzkou uličkou, kolem domu, ve kterém bydlel Martin Luther. Směr Frauenplan.

Čtyři busty a jeden pomník

Na náměstí svítí nižší žlutý dům z roku 1456, který je viditelně propojen s prosklenou moderní stavbou. Je to Bachhaus Eisenach, největší muzeum věnované životu a dílu věhlasného rodáka. Nejde však o skutečný rodný dům, ačkoli patřil rodině. Johann Sebastian přišel na svět v domě v dnešní Lutherově ulici č. 35, nicméně ten už neexistuje.

Muzeum Bachhaus v roce 1907 otevřela Nová bachovská společnost a patří mezi nejnavštěvovanější muzea svého druhu vůbec. Kousek od vchodu se na podstavci vyjímá Johann Sebastian Bach, který drží v ruce partituru. Na sochu slavnostně odhalenou v roce 1884 za tónů Mše h moll finančně přispěli významní hudebníci, například Clara Schumann, Franz Liszt či Hans von Bülow. Socha v nadživotní velikosti do roku 1938 stála před hlavním kostelem Georgenkirche.

Skladatele v různých obdobích života představují ještě čtyři busty na podstavcích ve foyeru muzea, kde je kromě pokladny také menší prodejna cédéček, knih a širokého sortimentu suvenýrů od klíčenek přes čokoládové bonbóny až po deštník či likér. Pochopitelně vše s portrétem či „logem“ JSB. Lze se zde také posilnit například šálkem kávy, které Bach věnoval kantátu.

Odbila celá a jako každou hodinu po krátkém úvodu průvodce začíná zhruba patnáctiminutový koncert na pěti barokních hudebních nástrojích. Zní cembalo, querspinett z roku 1765 z dílny Johanna Heinricha Silbermann, klavichord z roku 1770 i dvoje varhany, jedny nejstarší domácí v Durynsku z roku 1650. Rozsáhlá expozice prošla před necelými dvaceti lety inovací. V obou částech na celkové ploše šesti set metrů čtverečních se nachází přes tři sta artefaktů, ať už dobové dokumenty, zpěvník, ze kterého Bach zpíval jako kluk, kopie jeho lipské pracovny, autografy či obrazy. Nechybí spousta Bachových skladeb, které si můžete poslechnout ze sluchátek pohodlně usazeni v „bublinkovém“ křesle (bubble chair).

Jedním z nejcennějších artefaktů muzea Bachhaus jsou dřevěné dveře s kováním. Pocházejí z Bachova bytu ve staré škole při kostele svatého Tomáše v Lipsku, kde s rodinou žil dlouhých 27 let. Když budovu nechali radní v roce 1902 zbourat, učitel hudby proslulé Tomášské školy Bernhard Friedrich Richter vstupní dveře zachránil a o pět let později je věnoval Nové bachovské společnosti. 

V saské metropoli by je nejspíš rádi měli zpět, ostatně právě tam se před 275 lety uzavřela pozemská pouť zbožného hudebního génia s durynskými kořeny.

…………….

Mezníky života J. S. Bacha:

1685 narození Eisenach (Durynsko)

1695 stěhování za bratrem Ohrdruf (Durynsko)

1700 studium Lüneburg (Dolní Sasko)

1703 studium Weimar (Durynsko)

1703 první pracovní pozice varhaníka Arnstadt (Durynsko)

1707 varhaník Mühlhausen (Durynsko)

1707 svatba s Marii Magdalenou Dornheim (Durynsko)

1708 dvorní varhaník Weimar (Durynsko)

1717 stěhování Köthen (Sasko-Anhaltsko)

1723 Thomaskantor Lipsko (Sasko)

1750 úmrtí Lipsko (Sasko)

Foto: Zita Senková