„Taneční zpracování Shakespearova dramatu je velmi oblíbené a mnozí proslulí choreografové vytvořili během 20. století legendární inscenace hrané dodnes.“

„Příběh se v pojetí brněnského baletu neodehrává v historických kulisách ani v kostýmech renesanční Verony, přesto inscenátoři dodávají, že ctí Shakespeara i jeho hlavní motiv.“

„Romeo a Julie patří ke svým skupinám, ale zároveň z nich vyčnívají. Cítí, že jejich společný svět je jiný, nikoliv totalitní a konfrontační.“

Dvojí výročí v Národním divadle Brno – 30. prosince 1938, tedy před osmdesáti lety, měl v Brně světovou premiéru balet Romeo a Julie v choreografii legendy brněnského baletu Iva Váni Psoty. A 5. března uplynulo 66 let od smrti Sergeje Prokfjeva, jeho autora. Prokofjev ale zemřel ve stejný den jako Stalin. Zprávy o skladatelově smrti, pohřeb a nekrology tak musely zůstat ve stínu velkého diktátora. Dnes se jeho jméno rozletí do celého světa. NdB přichystalo k oběma výročím slavnostní premiéru nového baletu Romeo a Julie v Janáčkově divadle a bude ji zároveň přenášet LIVE na stránce www.romeoajulie80.cz/live

Přenos začíná v 18:45. O úvodní čtvrthodinu se postará demiosólista souboru Baletu NdB Thoriso Magongwa, diváky provede po červeném koberci až do foyer Janáčkova divadla a uvede je do děje baletu. O přestávce mezi osmou a půl devátou pak svoje vstupy ze zákulisí proloží ještě dokumentárními klipy, které připomenou světovou premiéru baletu.

Příběh mládí, prvního vzplanutí a vášně, příběh o nebezpečí slepých ideálů, o souboji snu a reality, o tíze společenských konvencí a nesmrtelnosti touhy a lásky – tak vidí příběh Romea a Julie tým, který se na této inscenaci podílel. Umělecký šéf Mário Radačovský se ujal choreografie a přizval ke spolupráci činoherního a operního režiséra, ředitele NdB Martina Glasera a dirigenta Pavla Šnajdra. V hlavních rolích se představí sólisté Baletu NdB Klaudia Radačovská a Arthur Abram.

Taneční zpracování Shakespearova dramatu je velmi oblíbené a mnozí proslulí choreografové vytvořili během 20. století legendární inscenace hrané dodnes po celém světě. Důvod, proč tomu tak je, můžeme najít nejen ve věčně rezonujícím tématu tragické lásky, ale i v tomto díle Sergeje Prokofjeva, který je považován za jeden z nejkrásnějších baletních opusů vůbec.

Příběh se v pojetí brněnského baletu neodehrává v historických kulisách ani v kostýmech renesanční Verony, přesto inscenátoři dodávají, že ctí Shakespearovo drama a jeho hlavní motiv prvního vzplanutí lásky dvou mladých lidí. Scénu vytvořil Marek Hollý, který ke svému návrhu doplňuje, že jde o „prostor, který je časově neuchopitelný, ale pracuje s renesančními citacemi a proporcemi s mentálním přesahem na dobu a situace, kdy tyto rozměry rostly oproti proporci lidské s cílem vyvolat pocit nadřazenosti, respektive stísněnosti. Prostor, kde dvě společensky i prostorově oddělené vrstvy „spoluobčanů“ žijí ve vzájemném napětí a nevraživosti. Situace stará a stále aktuální, která si postupným hromaděním a eskalací konfliktů nakonec vyžádá své oběti. Je to prostor nevábný a neveselý, ačkoliv dekorativní a důsledný. V něm dva mladí lidé, nehledě na zažité status quo, učiní svůj pokus o šťastnější a naplněný život…“

Kostýmní výtvarnice Alexandra Grusková k tomu dodává: „V kostýmní výpravě se snažím v souladu s režijní a choreografickou ideou vizuálně vyjádřit kontrast mezi světy dvou znepřátelených rodů. Kapuleti, ovládající prostor a moc, jsou nositeli chladné elegance a luxusu, totalitní uniformity, strohosti a agresivity vycházející z estetiky renesance stylizované do dobové nadčasovosti. Jejich světu vládne černá barva, stříbrné akcenty a výrazná hierarchizace. Oděv Monteků je naopak velmi individualistický, stylově až postapokalyptický. V siluetách, kostýmních materiálech a zejména v barevnosti jsem se snažila vyjádřit jejich vztah k přírodě, potřebu osobní svobody hraničící až s anarchií, vyhýbání se společenským normám a stírání mužsko‑ženských principů vyjádřených v unisex stylu. Romeo a Julie patří ke svým skupinám, ale zároveň z nich vyčnívají. Cítí, že jejich společný svět je jiný, nikoliv totalitní a konfrontační, jejich svět je láska, pochopení, smíření, harmonie, souzvuk, spřízněnost. I když je cítit vliv prostředí, ve kterém vyrůstali, i v jejich oblečení, jsou jiní. Vzájemně se doplňují a tvoří celek.“

O tom, jak se dostal Prokofjevův Romeo do rukou brněnských inscenátorů, existuje řada více či méně důvěryhodných dohadů. Např. taneční teoretik a kritik V. Vašut ve své stati, věnované světové premiéře tohoto baletu, uvádí: ”Není ovšem jisto, kdo s tímto konkrétním titulem přišel jako první, zda sám Psota a nebo výborný brněnský dirigent Quido Arnoldi, který se ujal hudebního nastudování…” Dále podotýká, že oba mohli Prokofjeva znát z dřívějška nebo se s ním mohli osobně setkat při jeho pražském pobytu v lednu 1938. V rámci objektivity je třeba uvést i další dvě existující verze. První připouští možnost získání partitury přes ředitele divadla Jiřikovského, který měl úzké kontakty s Paříží, druhá pak naznačuje možnou cestu přes Bohuslava Martinů, který se znal s Psotou. Každopádně díky nemožnosti uvedení díla v Prokofjevově vlasti získává prvenství Brno. Zajímavé je, že starší odborná literatura a encyklopedie uvádějí jako světovou premiéru nastudování leningradské (1940). Vycházejí zřejmě z ruských materiálů a životopisů Prokofjeva, které se o brněnské inscenaci nezmiňují. Světová premiéra baletu Romeo a Julie se tedy konala 30. prosince 1938 v Divadle Na hradbách s podtitulem ”Devět tanečních scén o veliké lásce”. Orchestr řídil Quido Arnoldi, scéna a kostýmy byly dílem V. Skrušného, režie a choreografie Ivo-Váni Psoty. Ten zároveň ztvárnil titulní postavu Romea, první Julií byla Zora Šemberová, Benvoliem Oldřich Napravil, Merkuciem Josef Sokol, Tybaltem Arnošt Krap. 

Prokofjevův Romeo a Julie patří, snad i vzhledem k historické souvislosti, k nejuváděnějším  titulům v repertoáru Národního divadla Brno, dnešní inscenace je v pořadí už sedmou od roku 1938. Její tvůrci ji postavili na klasických hodnotách, ale inscenovali současným uměleckým jazykem. Chtějí tak oslovit široké spektrum diváků zaměřených jak na klasickou baletní tvorbu, tak i na současné inscenační trendy v moderním tanci.

Foto: Národní divadlo Brno