KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Erben – Zuska – Brousek:
Premiéra Kytice Pražského komorního baletu english

„Dlouhá léta jsem měl sbírku na ‚seznamu‘ témat, která jsem chtěl zpracovat.“

„Ti, co Kytici četli, se budou velmi jasně orientovat a ti, co ji neznají, si velice jasně ‚přečtou‘ ony dva příběhy.“

„„Mám zkušenosti s hudbou pro tanečníky v muzikálu i činohře, vyložený ‚balet‘ ale přichází s Kyticí poprvé.“

Erbenova sbírka balad byla pro choreografa Petra Zusku předlohou a inspirací k vytvoření autorské inscenace, která bude mít zítra od 19 hodin premiéru ve Stavovském divadle. Kytici budou tančit Pražský komorní balet a studenti Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia. Hudbu, kterou napsal hudebník, skladatel a herec Ondřej Brousek, zahraje Filharmonie Hradec Králové pod vedením Jana Kučery.

Ze třinácti balad pro své dílo Petr Zuska vybral deset a o svém vztahu k Erbenově sbírce říká: „Už jako malý kluk jsem měl moc rád Erbenovy pohádky a Kytice rozhodně patřila k prvním ‚thrillerům‘ dětství nejen mé generace. Dlouhá léta jsem měl sbírku na ‚seznamu‘ témat, která jsem chtěl zpracovat. Myslím si, že je tato látka také blízká určitému umělecko-dramaturgickému odkazu Pražského komorního baletu. Přestože nám nemálo z balad ve svém konci nabízí jen tratoliště krve a slz, pocit z díla jako celku je přece jen trochu jiný. Jakýsi odraz ode dna, kdy tušíme, že po noci přijde zase den, žal bude vystřídán radostí a že smrt a zánik jsou neodmyslitelným podhoubím pro život nový. A přeneseme-li se konkrétněji ke struktuře jednotlivých balad, nemůžeme rovněž nevnímat jistou archetypální trojici: Vina – Trest – Vykoupení. Mé nové taneční divadlo se opírá především o symboliku výše zmíněného.“

Kytice ale není o doslovném převyprávění obsahu do divadelní formy. O vzniku a vývoji inscenace Zuska dodává: „Z oněch deseti použitých balad mají některé větší prostor a jiné se objeví jen jako esence, vlastně takový malý insert. Balady jsou k sobě složeny tak, aby vytvářely jednolitý větší příběh, jedna se přelévá do druhé, významově, dějově a symbolicky na sebe navazují. První jednání je tedy jako celek jedním velkým příběhem a osudem ženy, druhé pak muže. Přitom se oba příběhy strukturálně a symbolicky podobají sobě navzájem, jsou to dvě strany téže mince. V rámci toho jsem pochopitelně do původních balad trochu zasáhl. Někdy předvyprávím či dovyprávím to, co Erben nenapsal, jindy je to, co napsal, naznačeno jen symbolicky, zkratkou. To však neznamená, že z Erbena nezůstal kámen na kameni. Naopak – ti, co Kytici četli, se budou velmi jasně orientovat a ti, co ji neznají, si velice jasně ‚přečtou‘ ony dva příběhy.“

Ondřej Brousek ještě nikdy baletní hudbu v takovém rozsahu neskládal: „Mám zkušenosti s hudbou pro tanečníky v muzikálu i činohře, vyložený ‚balet‘ ale přichází s Kyticí poprvé. Byla to pro mě moc dobrá zkušenost a hlavně smysluplná práce s ochotnými a nadšenými lidmi.“

Scénu vytvořil Jan Dušek, kostýmy Pavel Knolle a světelný design Daniel Tesař. Básník a režisér Tomáš Vondrovic stojí za dramaturgií tohoto baletního díla.

Petr Zuska pro Pražský komorní balet v minulosti vytvořil celkem šest nových, originálních opusů. Kytice přichází v době, kdy soubor slaví pětapadesáté výročí svého vzniku (v roce 1964 bylo založeno Studio Balet Praha, na které tanečníci navázali). Choreograf proto představení symbolicky věnuje těm, kteří u začátků formace stáli, Pavlu Šmokovi a Luboši Ogounovi.

Druhá premiéra Kytice se odehraje ve středu 5. května od 18 hodin v Městském divadle v Mostě.

Foto: PKB

 

Josef Zedník

Zpěvák, publicista

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál také na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal). Také pracoval několik let pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Má rád své nejbližší a pejska Endyho. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.



Příspěvky od Josef Zedník



Více z této rubriky