Umělecký spolek Run OpeRun zahajuje novou, pátou sezónu jedinečnou imerzivní monooperou Lidský hlas Francise Poulenca a Jeana Cocteau. Hraje se dnes a zítra od 20:00 hodin v divadle Venuše ve Švehlovce, které návštěvníci najdou na adrese Slavíkova 22 v Praze 3. Hlavní postavu Elle ztvárňují dvě mladé pěvkyně, jejichž jména v operním světě rezonují už delší dobu – Eliška Gattringerová a Tamara Morozová. Za hudebním nastudováním stojí klavírista Ahmad Hedar, který má se spoluprací se zpěváky již nemalé zkušenosti.

„Tato intimní lidská výpověď se zapsala do dějin opery jako vzácná ukázka minimalismu a absurdního dramatu. Opera představuje monodrama o ženě, která se ocitá na pokraji nervového zhroucení. Jde o mikroskopicky přesnou pitvu stavu mysli, hlasu, těla lidské bytosti, nacházející se uprostřed vztahového traumatu,“ popisují umělci a dodávají, že v díle skladatel vykresluje člověka a jeho zoufalou touhu po nesplnitelném. V mnoha dimenzích a odstínech odkrývá křehkou psychiku ženy nejen v nejslabších momentech nejistoty, ale i na vlnách nejhlubší hysterie. Zoufalství prudce střídá troufalost, flirt střídá boj postavy samé se sebou. Na ploše padesáti minut je divák vystaven smršti emocí a ve spojení s hudbou, scénografií a dalšími uměleckými složkami dostává možnost prožít srdcervoucí lidský příběh.

Skladatel Francis Poulenc dle předlohy literáta a francouzského kulturního činitele Jeana Cocteaua vytvořil výjimečné dílo nejen z pohledu uchopení ženské iracionality v okamžiku neúnosného psychického vypětí, ztráty milovaného člověka a tím i ztráty části sebe sama. Všechny emoce a pocity z osudového odloučení jsou vyostřeny okolností, že rozhovor probíhá pouze po telefonu: intenzivní, důvěrný, mezilidský, partnerský zlom přes chladnou, neosobní technologii, vzdalující jednu duši od druhé, telefon. Run OpeRun se rozhodl pro vlastní zpracování tohoto díla pro jeho umělecký potenciál a souznění s tématem. „V operní společnosti se snažíme mladým ženám dát prostor pro realizaci, nabírání zkušeností, ale i sebepoznání. Tato opera se zdá být naprosto příznačnou manifestací toho, o co se v naší společnosti snažíme. Ač opera končí nemilosrdnou sebevraždou, věří v ženský instinkt, otvírá otázky ženské existence, zaobírá se ženskou křehkostí i svébytnou krásou, která je tak nutná pro mužský svět, aby ji pochopil a respektoval,” říká mladá režisérka a umělecká vedoucí, Veronika Loulová. Soubor věří, že nadčasové téma lásky a jejího zániku, jehož prožitek je umocněn absencí lidského kontaktu, je v dnešní době důležité téma a že je zajímavým pohledem na to, jak lehce se může z vyvážené bytosti stát člověk na pokraji šílenství.

„Jsme neziskový spolek nadšených, mladých umělců, kteří se rozhodli dělat operu trošku jinak. Máme za sebou velké projekty, které se setkaly s mnoha pozitivními reakcemi. Hráli jsme na OC Kotva, na Stalinovi i na dalších místech, kde byste operu nečekali. Opera není jen záležitost pro snoby, přijďte se na vlastní oči a uši přesvědčit, jak se klasické hudební těleso dělá punkově! Nebojíme se žádných témat a často zacházíme za hranu. Naše opery se odehrávají nejen na netradičních místech, ale jsou netradiční i z podstaty. Dokážeme udělat představení na míru. Krátkou „hitparádu“ průřezem hudebních dějin nebo i lidově řečeno muzikální výplach, který reprezentuje náš velmi populární Operní klystýr. Milujeme Mozarta a Dvořáka, ale nebojíme se i populárních kousků, kterým dáváme punkovo-operní kabát,“ představuje se spolek Run OpeRun.

Foto: archiv Run OpeRun