Komorní soubor Camerata 2018 zahájí v pondělí druhou sezónu. Její úvod věnuje letošnímu jubilantovi Bohuslavu Martinů, od jehož úmrtí v srpnu uplynulo šedesát let. 14. října zazní v Sukově síni kantáta Otvírání studánek komorní skladby napsané pro méně obvyklá nástrojová obsazení, kterých je v seznamu Martinů skladeb víc než dost a bývají nezaslouženě méně často uváděny. Kromě Cameraty vystoupí ještě dívčí sbor Pražská kantiléna, Josef Somr a barytonista Jiří Hájek, klarinetistka Anna Paulová nebo klavírista Daniel Wiesner.

Komorní kantáta Otvírání studánek na text poličského básníka Miloslava Bureše z roku 1955 je nejčistším vyjádřením skladatelovy lásky k rodnému kraji, kam se už nemohl vrátit. Postava poutníka, který se objeví v závěru skladby, je obrazem samotného autora a jeho životních osudů: „Jdu cestou starou, vracím se k těm, co vodám písní cestu otvírali, co zde studny roubili a pevné plátno tkali, z nich jsem a vracím se k nim znova. Co na tom, že jejich dny jsou nenávratně pryč, z ruky do ruky si podáváme těžký klíč, klíč od domova.“

Mazurka-Nokturno vznikla z podnětu UNESCO v roce 1949 při příležitosti stého výročí úmrtí Fryderyka Chopina. Je to třídílná kompozice, Nokturno tvoří její střední díl, který je rámován Mazurkou. Obě tyto Chopinem oblíbené hudební formy Martinů naplňuje svou vlastní osobitou hudební řečí. Je velmi zvláštní, že v obsazení skladby věnované králi klavírní literatury klavír chybí. Skladba je pro hoboj, dvoje housle a violoncello.

Sonatina pro klarinet a klavír pochází z roku 1956. Svým hudebním obsahem zdaleka přesahuje žánr instruktivní skladby pro pedagogické účely. Stala se velmi oblíbenou součástí repertoáru klarinetistů a na koncertě ji uvede letošní semifinalistka soutěže ARD v Mnichově Anna Paulová, laureátka řady dalších soutěží, mimo jiné také soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2016, kde získala první cenu. Klavírního partu se ujme Daniel Wiesner.

Kvartet pro hoboj, housle, violoncello a klavír napsal Martinů v roce 1947. V tomto roce se skladatel zotavoval po těžkém úrazu a mohl komponovat jen komorní hudbu. Vážnější tóny zaznívají v pomalé větě, obě krajní věty tvoří hudba vtipná až rozmarná. Dílo vzniklo pro komorní sdružení, které působilo na škole, kde Martinů v té době učil.

Serenáda č. 3 pochází z roku 1932, kdy Martinů nachází svou typickou hudební řeč. Serenády jsou celkem čtyři, pro různá neobvyklá nástrojová obsazení, třetí je pro hoboj, klarinet, čtvery housle a violoncello. Mozartovský neoklasicismus obohatila typicky česká melodika, plná radostného muzicírování, svět divertiment a kasací.

Foto: Vojtěch Jouza / Camerata