Symfonický orchestr Českého rozhlasu a jeho šéfdirigent Alexander Liebreich se v pondělí postarají o velmi zajímavé završení letošní nestandardní sezóny, a to v pondělí 14. června v 19:30 hodin. Ve Dvořákově síni společně uvedou suitu z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky, v české premiéře Houslový koncert Toshia Hosokawy se sólistkou Veronikou Eberle a do třetice pak Zemlinského Lyrickou symfonii s pěvci Johannou Winkel a Adamem Plachetkou. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava a také stanice sdružené v Evropské vysílací unii, živý videostream najdete na facebookovém profilu SOČRu. Ten by měl, dle aktuálních informací, být později k vidění ještě na YouTube orchestru a stejně tak na platformě HbbTV v chytrých televizích. Pozdější záznam nabídne i ČRo D-dur.

„Poetická i pohádková, taková je Bystrouška Rudolfa Těsnohlídka. Veselá, melancholická, existenciálně posmutnělá je pak Janáčkova hudba k opeře, která se od prosté bajky povznesla k apoteóze života. Suity, které z její hudby vznikly, podtrhují až impresionisticky opojný, barvitý i vznešený symfonismus. Takovou je i suita v úpravě Václava Talicha, která večer rozhlasových symfoniků uvede,“ seznamuje s první skladbou večera SOČR.

Dramaturgie orchestru uvádí, že Toshio Hosokawa patří mezi asijskými umělci k těm, kteří se školili v západní Evropě a získané kulturní a kompoziční zázemí plně využívají, nicméně zároveň se nebrání ani inspiracím nacházeným v tradicích hudby svých zemí. Jeho tvorbu dnes uvádějí prvotřídní orchestry jako Vídeňští či Berlínští filharmonikové. „Ostatně i Houslový koncert, který uslyšíme v české premiéře, si u skladatele společně objednalo šest subjektů – vedle SOČRu festival v Grafeneggu, orchestry v Hongkongu, Tokiu, Hirošimě a s nimi také Hamburská státní filharmonie, jež dílo přednesla letos v dubnu ve světové premiéře. I tam byla sólistkou vynikající Veronika Eberle, na niž se těšíme v Praze,“ doplňuje.

Lyrická symfonie, patrně nejznámější a nehranější skladba Alexandera Zemlinského, někdejšího šéfdirigenta Nového německého divadla, měla premiéru v Praze v roce 1924. V souladu s dobovým obdivem k Orientu sáhl autor po verších Rabíndranátha Thákura. „Vedle této inspirace je Lyrická symfonie také obrazem nenaplněné milostné touhy, reflexí Zemlinského nešťastné lásky k Almě Mahlerové, kterou poznal jako studentku kompozice. A do třetice je třeba připomenout nespornou hudební inspiraci v Mahlerově Písni o zemi,“ vysvětluje pozadí skladby dramaturgie s tím, že Zemlinského sedm písní pro baryton, soprán a orchestr, propojených do jednoho celku, přednesou se SOČRem a jeho šéfdirigentem německá sopranistka Johanna Winkel, která si svou vynikající pověst vybudovala nejprve v oblasti interpretace staré hudby a postupem času rozšířila repertoár i na díla romantická a moderní, a vyhledávaný basbarytonista Adam Plachetka, od roku 2010 stálý člen ansámblu Vídeňské státní opery, jehož se SOČRem pojí intenzivní spolupráce nejen ve sférách klasiky, ale i hudby muzikálové.

Foto: Petr Horník, Tatjana Dachsel, Felix Broede