Nádvoří Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci bude po tři večery patřit melodramu Antona Zimmermanna. Bájný antický příběh Andromedy a Persea zde zazní v obnovené české premiéře. Představení se uskuteční 19., 20. a 21. srpna, vždy od 20:30 hodin. Mluvených rolí se zhostí herečky Veronika Lazorčáková jako Andromeda, Gabriela Štefanová jako Kasiopea, Šimon Krupa jako Perseus a Hynek Chmelař jako velekněz Kepheus. Volantes Orchestra povede Veronika Manová.

Klasické téma Andromedy a Persea zpracoval významný středoevropský skladatel hudebního klasicismu Anton Zimmermann. Partitura a klavírní výtah se dochovaly v Českém muzeu hudby. Zimmermann se narodil na území českého Slezska, ale za svého skladatele ho považují i Maďaři a Slováci, protože většinu svého života působil na jejich území. Zimmermannova díla se  v poslední době čím dál častěji dostávají na evropská koncertní pódia. Zimmermann byl za svého života ceněn jako výjimečný skladatel a schopný orchestrální lídr. Pražská premiéra melodramu proběhla rok po Vídeňském provedení, 4. listopadu 1781 Wahrovou divadelní společností v Divadle v Kotcích.

Slovo režiséra:
„Andromedina oběť, zčásti vnucená a zčásti dobrovolně podstoupená, je v Zimmermannově díle připoutaná k očekávanému dobovému patosu. Ten ale s odstupem více než dvou set let podléhá značné erozi. A pod dramatickým nátěrem tak začíná prosvítat situační humor. Humor dost možná i původně zamýšlený, dnes ale posunutý z povrchu gesta kamsi dovnitř, kamsi ke zcizení. Nenápadné prosvítání, kterého je dobré se chytit, vzdálený hlas, který zní povědomě. Stejným směrem se proměňuje i tragická část Andromedina osudu – její pouta, skála, která je drží, netvor v moři i moře samotné už nejsou skutečnou scenérií k obětování, neslouží ani politickým, náboženským, ani moralistním účelům. Andromeda je najednou obnažená především jako osobnost, bytost, která má volit mezi poslušností k tradici, rodičům, lidu a mezi vlastním, nezávislým životem. Boj se tak nesvádí o svobodu oběti, ale o svobodu rozhodování. Perseus neporáží netvora moře, ale netvora nedokonalého sebevědomí. I proto je jeho zbraní víc než hlava Medúzy jeho pohotový humor, sebevědomí a lehkost bytí. Už na sebe nenaráží barokem vybroušené ztěžklé principy, ale vše se prolíná a pomalu proměňuje zvláštní tekutostí, jako obrazce v písku. Andromeda na skále začíná vědět, co chce od života…“

Slovo umělecké vedoucí:
„V celé hudební historii nalezneme jediné období, ve kterém se melodram těšil největší popularity mezi scénickými formami. Stalo se tak po úspěšném uvedení Ariadny na Naxu a Medey J. A. Bendy v roce 1775, kdy divadelní společnosti začaly vyhledávat díla, která by se dočkala stejné obliby jako Bendovy kompozice. Této atmosféry využil Anton Zimmermann k napsání několika melodramů, z nichž asi nejznámější je Andromeda a Perseus. Skladba byla poprvé uvedena v září roku 1780 na šlechtickém dvoře Marie Kristýny Habsbursko-Lotrinské v Bratislavě, kterého se zúčastnila i Marie Terezie. Císařovnu uchvátil výkon tehdy patnáctileté dcery libretisty, která ztvárnila hlavní roli. Jedná se o jedno z posledních Zimmermannových děl, a také o jedno z nejpropracovanějších. Využitím téměř až romantických hudebně-dramatických prostředků předběhl svou dobu a není divu, že tato skladba byla vybrána k uctění Zimmermannovy památky Wahrovou divadelní společností v Praze v roce 1781. Za zmínku stojí také osobnost autora libreta, kterým byl Wolfgang von Kempelen, ředitel uherských solných dvorů ovládající osm jazyků. Byl povýšen do šlechtického stavu za kolonizaci a osídlení Banátu a boji proti tamním zbojníkům. Především je však známý jako vynálezce. Přezdívalo se mu Bratislavský Faust a je autorem šachového stroje zvaného “Turek”, se kterým porážel největší šachové mistry po celé Evropě. Tento důmyslný stroj obdivoval i sám Napoleon. Až později vyšlo najevo, že se uvnitř vynálezu skrývá šachista, jeho umění jakožto iluzionisty je však nepopiratelné. Kromě všech těchto funkcí a zájmů měl také vlohy umělecké, byl malířem, rytcem a dramatikem.“

Foto: Pixabay