Tomáš Hanus diriguje Jenůfu v Ženevě
„Všichni sólisté jsou i skvělými herci, velmi hluboce uchopili své postavy.“
„Dělám vše pro to, aby to fungovalo pro toho kterého zpěváka, pro konkrétní jevištní akci.“
„Ženevská inscenace je symbolická, vyjadřuje více smysl příběhu. Ta cardiffská inscenace je úplně jiná, realistická.“
Ve Velkém divadle v Ženevě má dnes večer premiéru nová inscenace Janáčkovy Její pastorkyně, v cizině známé jako Jenůfa. Za hudebním nastudováním projektu, který je koprodukcí s Deutsche Oper am Rhein, stojí Tomáš Hanus, který letos na jaře stejnou operu uváděl i ve svém domovském divadle, ve Velšské národní opeře v Cardiffu.
„Inscenace Janáčkovy Jenůfy bude v Ženevě hodně symbolická, pracující s uzavřeným dřevěným prostorem, bude vyjadřovat více smysl příběhu, než jednotlivé reálie, i když bude věrně interpretovat dějovou linii. Všichni sólisté jsou i skvělými herci, velmi hluboce uchopili své postavy, což zpětně pomáhá i v hudebním projevu,“ řekl portálu KlasikaPlus.cz Tomáš Hanus. Režii má německá umělkyně Tatjana Gürbaca. Jenou z jejích nejnovějších prací bylo v této sezóně inscenování Mozartovy opery Così fan tutte pro pražské Národní divadlo.
Ženevská scéna obsadila do titulní role hvězdnou americkou sopranistku Corinne Winters, Kostelničku ztvárňuje známá wagnerovská pěvkyně Evelyn Herlitzius. Jako Laca se střídají Misha Didyk a Daniel Brenna a v úloze Števy se objeví v zahraničí působící český tenorista Ladislav Elgr. Dílo se v Grand Théâtre de Genève hrálo naposledy v roce 2001. Do 13. května následuje ještě pět dalších představení.
Cardiffská inscenace, jejíž poslední představení bude 10. května, je podle dirigenta Tomáše Hanuse úplně jiná, realistická, velmi působivá. „K mé radosti v ní skvěle a úspěšně debutovali Eliška Weissová jako Kostelnička a Peter Berger jako Laca,“ zdůraznil. Svou představu o hudební podobě opery podle svých slov dirigent nemění. „Dělám ale vše pro to, aby to fungovalo pro toho kterého zpěváka, pro konkrétní jevištní akci. A to vede ke spontánním hudebním reakcím,“ vysvětlil. Hudba, jak dodal, aktuální úkoly v Británii a ve Švýcarsku propojuje, ale zároveň jako živý organismus není zavřená ve vitríně, ale žije s konkrétními lidmi. Jak Tomáš Hanus zdůrazňuje: „Což odpovídá i Janáčkově kompoziční práci, jeho hudba přece tryská ze života!“
Na otázku, kolikátá Jenůfa už je v jeho kariéře ta ženevská, řekl Tomáš Hanus, že měl tu čest už mnohokrát, ale že to přesně nespočítá. Poprvé ji dirigoval v Mnichově, v Bavorské státní opeře. „Tento můj debut byl součástí jistého, dnes už úsměvného, příběhu,“ vzpomíná. Jednalo se o převzetí inscenace po Kirillu Petrenkovi a k dispozici měl pouze jedinou zkoušku s orchestrem, takzvanou „sedačku“, kratší, než je samotná opera. „Věřil jsem si na tento úkol, i když jsem předtím v České republice nikdy neměl příležitost ji dirigovat. Když potom za mnou chodili s tím, že je poznat, že jsem to už mnohokrát dělal, že to mám evidentně ´v ruce´, pochopil jsem, že mě pozvali právě s tou nadějí, že už mám mnoho představení za sebou…,“ vypráví. Debut dopadl krásně, Tomáš Hanus si dosud pamatuje na obrovskou koncentraci, se kterou orchestr i pěvci k představení přistupovali. „Potom tam přibylo Jenůf nespočet. Jsem za to vděčný, i za skvělé kolegy, které jsem v průběhu let potkal,“ uzavírá.
Foto: Tomáš Hanus a Grand Théâtre de Genève
Příspěvky od Petr Veber
- Lenka Lipenská: Kocianova i Heranova soutěž jsou rodinným stříbrem Ústí nad Orlicí
- AudioPlus | David Mareček: Bohatství české hudby je v evropském kontextu výjimečné
- Klasika v souvislostech (65)
Skuteč. Město dvou skladatelů - Katalog Kyklopů aneb Barokní výlet do řecké mytologie
- Neklidný Evropan. Čtení o Viktoru Ullmannovi v češtině