Ve čtvrtek 19. 5. budou mít návštěvníci festivalu Dvořákova Olomouc příležitost zažít mimořádnou událost, která obsahem, formou i místem konání zcela vybočuje z dramaturgie festivalu. Jedná se o světovou premiéru experimentální komorní opery Durst (Žízeň). Za dílem, které zkoumá temnější stránky lidské povahy a (ne)schopnost vypořádat se se základními emocemi, stojí mezinárodní kolektiv tvůrců. Stěžejní trojicí je autorka celkového konceptu a režisérka opery Linda Samaraweerová, skladatel Robert Jíša a spisovatelka Elke Laznia, která je autorkou libreta. Pro uvedení díla zvolila Moravská filharmonie Olomouc neotřelé prostory Telegraph Loftu, které se nacházejí v budově bývalé továrny na výrobu telegrafů. Začátek je v 19 hodin.

Pěveckých partů se zhostí brazilský barytonista André Angenendt, ruská sopranistka Liia Krasilovskaia, britsko-německý kontratenorista Jean-Max Lattemann, ukrajinská sopranistka Maria Mysachenko, německo-turecká mezzosopranistka Denise Seyhan a rakouská mezzosopranistka Johanna Zachhuber. Doprovodí je šestice hudebníků souboru Musica Florea včetně jeho uměleckého vedoucího a současně violoncellisty Marka Štryncla. V taneční improvizaci se divákům představí německá tanečnice Verena Herterich.

Komorní opera Durst s podtitulem Eine performative Oper über 6 Frequenzen má, jak už název napovídá, celkem šest částí. „Poprvé byla uvedena v lednu tohoto roku ve vídeňském centru pro současnou choreografii a performativní umění Tanzquartier Wien, kvůli koronavirovým restrikcím však pouze online,“ uvádějí pořadatelé s tím, že publikum festivalu Dvořákova Olomouc tak má jako první možnost vidět a poslechnout si toto dílo naživo. Tvůrci, včetně Laury Samaraweerové, která stojí za návrhem videoinstalace a dramaturgií představení, a Violetty Ehnsperg s Karlem Karnerem, kteří navrhli kostýmy, vytvářejí estetické, transdisciplinární experimentální prostředí, v němž jdou do hlubin lidského nitra s jeho iracionálními pohnutkami.

„Durst zpochybňuje normy a současná kulturní tabu, jež tím, že vedou jedince k popírání sebe samých, umožňují, aby nabyla vrchu jejich emocionální stránka – a rozum tak byl nahrazen emocemi. Inspirací pro operu bylo šest světů, tak jak je popisuje tibetský buddhismus. Jde o šest dimenzí bytí, z nichž každá souvisí s jinou, negativní emocí,“ říká Linda Samaraweerová.

Česko-rakouská umělkyně Linda Samaraweerová studovala na taneční škole P.A.R.T.S. v Bruselu, známé svým progresivním přístupem. Vytváří choreografie pro divadla, muzea a galerie inspirované sochařstvím, instalacemi, performativním uměním, tancem, divadlem, videoartem a filmem. Spolupracuje s řadou uměleckých institucí a festivalů. S jejími projekty se mohli seznámit lidé v Rakousku, České republice, Francii, Rumunsku, Itálii, na Srí Lance, v Ázerbájdžánu, Gruzii, Německu a Švýcarsku. Opera Durst je její několikátou spoluprací s Robertem Jíšou.

Skladatel Robert Jíša absolvoval prestižní Berklee College of Music v Bostonu. Za svou tvorbu v oblasti filmové hudby získal několik ocenění, mimo jiné za symfonickou skladbu The Illumination Voices. Vedle čistě uměleckých a filmových projektů se věnuje také skládání a natáčení relaxační, meditační a terapeutické hudby, kterou využívají i profesionální psychiatři a psychologové.

Libreto k opeře vytvořila Elke Laznia, spisovatelka žijící v Salcburku, u jejíchž textů kritika dlouhodobě vyzdvihuje zvukovou stránku. Elke Laznia se více než na vyprávění zaměřuje na obrazy, dech a rytmus slov. Za svou práci získala několik knižních ocenění.

Foto: Judith Stehlik