Filharmonie Brno vstupuje do sedmašedesáté koncertní sezóny už dnes, v neděli 18. září, od 19 hodin hudbou se silným humanistickým poselstvím. Do Janáčkova divadla připravila koncert nazvaný NE válkám!, který spojuje Martinů skladbu Památník Lidicím se Šostakovičovou velkolepou Symfonií č. 7 „Leningradskou“. Koncert hudebně povede umělecký ředitel a šéfdirigent Dennis Russell Davies. O celé sezóně čtěte v článku Filharmonie Brno ve znamení dvou číslovek.

Koncert zahájí jednovětý Památník Lidicím. Bohuslav Martinů ho složil v roce 1943 během letního pobytu v malebném americkém městečku Darien, jehož poklid ostře kontrastoval se zprávami, které přicházely z Evropy sužované válkou. Rozsahem nevelká skladba citující čtyřtónový motiv „klepání osudu“ z Beethovenovy Páté symfonie měla premiéru 28. října 1943 na slavnostním koncertu v Carnegie Hall v programu Newyorské filharmonie řízené Arturem Rodzińským. Prvního provedení v Československu se dočkala v roce 1946 s Českou filharmonií vedenou Rafaelem Kubelíkem.

„Hrát, či nehrát ruskou hudbu? Selektovat? Podle čeho? Od začátku invaze nad každým takovým rozhodnutím nutně stojí otazník. Leningradskou jsme zařadili pro její univerzální rozměr. Dílo sice zneužila sovětská propaganda, Šostakovič je však věnoval městu, které dávno před tím, než ho tři roky obléhali Němci, zažilo utrpení v podobě stalinistických čistek. Spolu s autorem se tak stavíme proti všem agresím, útlakům a represím vedeným dovnitř i vně,“ zdůraznil dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš.

Osmdesátiminutová symfonie nabídne posluchačům masivní zvuk. Na podiu bude více jak sto hudebníků s posílenými sekcemi žesťů a bicích. Jedná se o jednu z nejzásadnějších kompozic dvacátého století. Šostakovič s ní dosáhl tak vysoké laťky globálního společensko-politického uznání, o jakém se nesnilo žádnému jinému umělci té doby. Postarala se o to sovětská propaganda a americká marketingová mašinérie. „Což je poněkud paradoxní. Od roku 1936 zažíval tvrdou represivní kampaň, kdy se každodenně bál o život svůj i svých blízkých. Svoji skladbu přitom nevěnoval jen obětem nacismu, ale zejména ještě těm předválečným,“ zdůraznil Mikeš. Ostatně autor svou skladbu sám neveřejně okomentoval takto: „Cítím neutěšitelnou bolest kvůli všem, které Hitler zavraždil. Ale nemenší bolest se mě zmocňuje při pomyšlení na ty, kdo byli zavražděni na Stalinův rozkaz. Truchlím pro všechny umučené, zastřelené, pro ty, kdo zemřeli trýzní a hladem. V symfonii nejde o blokádu. Jde o Leningrad, který zničil Stalin. A Hitler mu zasadil poslední ránu.“

Věhlas si symfonie získala i kvůli okolnostem prvního provedení, kdy ji přímo v obléhaném městě hrál rozhlasový orchestr – hudebníci vysílení hladem tak, že sotva udrželi nástroje. Z partů, které si sami ručně přepsali. Symfonie se tehdy ozývala z tlampačů po celém městě. Slyšei ji i němečtí okupanti. Orchestr ji předtím zahrál v kuse pouze jednou, na nic víc neměli hudebníci síly. Podrobněji o díle čtěte v SeriáluPlus Klasika v souvislostech.

„Poté, co předchozí sezóny výrazně ovlivnila pandemie, doufali jsme, že se svět takzvaně vrátí k normálu. Nikdo z nás netušil, že se chystá něco, co jsme si v Evropě ve 21. století nedokázali představit. Zareagovali jsme proto touto dramaturgií,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová. Doplnila, že stejný program orchestr odehraje na konci září na dvou prestižních koncertech v Salcburku.

Foto: archiv filharmonie, Jan Prokopius