2022-11-24-Marek-Hrubecky-6

„Až do koncertu jsem neklidný, jestli jsem účinek díla odhadnul dobře.“

„Umění vynáší na povrch podvědomá, skrytá témata společnosti jako ponorná řeka.“

„Kolegové v orchestru dostanou na pult nezřídka nejtěžší party své profesní kariéry a sólisté a dirigenti na tom nejsou o nic lépe.“

Hudební fórum Hradec Králové završí dnes večer čtvrtý koncert. Zazní na něm, podobně jako už na festivalu Smetanova Litomyšl, Rekviem pro mého přítele od Zbigniewa Preisnera. Od 3. listopadu se v krajském městě na této platformě už osmnáctým rokem rozeznívá současná zahraniční orchestrální a symfonická hudba. Letos z pera devíti autorů. Dramaturg festivalu i pořádající Filharmonie Hradec Králové Marek Hrubecký v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak díla vybírá, jak vnímá tvorbu žijících skladatelů, i to, jaké je ekonomické zázemí přehlídky, jejíž koncertní programy od počátku vznikají a zaznívají v úzké spolupráci s Českým rozhlasem Vltava.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
sobota, 19 listopad 2022 18:35

Tomáš Hanus doma v Brně. S Janáčkem

700

„Režisérka naštěstí neměla ambice pokoušet se přidávat do opery ´svůj´ příběh.“

„Pěvci kompletně tvořili vyrovnaný, dobře vybraný cast a režisérce ochotně hráli. Vesměs dobře se vyrovnali s češtinou a Janáčka zpívali oddaně.“

„Hanusovo vedení celého dramatu bylo podrobné a vášnivé, jak je u něj obvyklé.“

Opera Věc Makropulos v inscenaci Velšské národní opery se stala dalším vrcholem festivalu Janáček Brno 2022. Jak díky režii a scénografii, které podpořily sílu poselství textu Karla Čapka, tak díky hudebnímu nastudování Tomáše Hanuse. Brněnský rodák, ve Walesu působící už šest let, v pátek v Janáčkově divadle se strhujícím dílem skutečně triumfoval.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
001A

Mezzosopranistka Cecilia Bartoli se souborem Les Musiciens du Prince-Monaco vyráží na evropské turné s projektem koncertního uvádění Mozartovy opery La clemenza di Tito. Dílo mělo světovou premiéru v roce 1791 v pražském Stavovském divadle. A právě v české metropoli, osmé zastávce, turné skončí, a to koncertem 9. prosince v Obecním domě.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
000

„Specifikem operních představení JAMU je, že studenti pod dohledem pedagogů připravují celou inscenaci sami.“

„V opeře Noemi Savkové se posluchači dostalo mnohem více mluveného slova podbarveného hudbou než zpěvu. To ovšem není kritika, naopak, výsledek působí velmi osvěžujícím dojmem.“

„Markétě Brothánkové se daří k tématu přistoupit způsobem, který nutí k zamyšlení a někdy i k pocitu zahanbení.“

Stalo se už zvykem, že Komorní opera Hudební fakulty JAMU kromě inscenací tradičních děl dává příležitost uvést na jeviště univerzitního Divadla na Orlí tituly také studentům a absolventům školy. Je tomu tak i letos, kdy mají diváci v rámci festivalu Janáček Brno možnost zhlédnout dvě krátké opery z pera Noemi Savkové a Markéty Brothánkové. Představení už za sebou mají premiéry, které se konaly 10. a 12. listopadu, až do středy 16. listopadu je možné navštívit reprízy v různých alternacích. Tato recenze se týká druhé premiéry.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
neděle, 13 listopad 2022 16:56

Grigorij Sokolov – Nic než hudba

01

„V kombinaci s mistrovskou pedalizací, dechberoucí úhozovou barevností a naprosto dokonalými ozdobami se posluchač ocitá v klavírní extázi.“

„Beethovena i Brahmse Sokolov neinterpretuje, ale tvoří. Osobně jsem měl dojem, že hudba vznikala tady a teď.“

„Sokolov dokáže vyvolat dojem, že hraje jen pro vás. Ostatní posluchači v sále mizí a jste jen vy dva a klavír.“

Závěrečný koncert Festivalu Rudolfa Firkušného, který pořádá Pražské jaro a v případě tohoto večera i Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK v rámci cyklu Světová klavírní tvorba FOK​, patřil ruskému pianistovi Grigoriji Sokolovovi. Ten je proslulý svou bezchybností a dechberoucím hudebním projevem. Nejinak tomu bylo na recitálu ve vyprodaném pražském Rudolfinu v sobotu 12. listopadu.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
005

„Romanci pro housle a klavír jsem nalezla zcela náhodně, jak už to vědeckých objevů bývá.“

„Třeba se o původu celé sbírky ještě něco dozvíme později a budeme tak moct dohledat další cenné materiály.“

„Skladba by skutečně mohla pocházet z raného období. Záhadou však zůstává, proč by si Romanci skladatel takto dlouho ponechal u sebe, aby ji pak jednoduše přepsal…“

Doposud neznámá Romance pro housle a klavír, zřejmě z roku 1930, je novou položkou v soupisu děl Bohuslava Martinů. Na benefičním koncertě Institutu Bohuslava Martinů 8. listopadu v Profesním domě na Malostranském náměstí v Praze violoncellista Petr Nouzovský a klavírista Martin Kasík zahráli mimo jiné právě i tuto skladbu, ovšem v transkripci. Muzikoložka Natálie Krátká, která kompozici našla ve fondech jeruzalémské Národní knihovny, v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližuje, jak k podobným objevům dochází.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
005

„Naprosto uvěřitelně, na dřeň prožitě, v průsečíku realismu a divadelní stylizace, bez náznaku koncertních klišé.“

„Výsledkem bylo provedení díla neslýchaně poutavým způsobem, vzorovým, nedostižným.“

„V případě obou pěvců i pianisty komplexní umělecký výkon, který momentálně nemá v tomto díle konkurenci.“

Mimořádně intenzivní hodina, která zůstane v paměti na hodně dlouho, asi navždy… S takovým pocitem se neodchází z koncertu zdaleka pokaždé. Zážitek ze sobotního brněnského recitálu tenoristy Nickyho Spence, klavíristy Julia Drakea a mezzosopranistky Václavy Krejčí Houskové takovou sílu měl. Především díky téměř až poloscénickému ztvárnění Janáčkova Zápisníku zmizelého, stejnou měrou skvělého pěvecky i pianisticky.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
001

„Špidlenův nástroj ve Šporclových rukou zní krásně a orchestr v čele s Tomášem Braunerem se těší výborné formě.“

„Těžko se však odhaduje, jestli si alespoň někteří posluchači z koncertu odnesli v paměti místo, o kterém by mohli prohlásit: To je přeci Kubelík!“

„Čas se opět uvedl v chod díky návratu energie a pohybu na scénu v symfonii Bohuslava Martinů.“

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK uspořádal ve středu a ve čtvrtek koncerty sestavené z hudby tria českých autorů. Vlajkovou lodí programu se stal Pavlem Šporclem nedávno nahraný a vydaný a tentokrát novodobě naživo premiérovaný První houslový koncert Jana Kubelíka. V průběhu večera zaznělo také několik Legend Antonína Dvořáka a Čtvrtá symfonie Bohuslava Martinů. To vše pod taktovkou Tomáše Braunera. Koncert se těšil jako tradičně poměrně vysoké návštěvnosti. Milovníci starších klasiků si na své tentokrát nepřišli, program byl však sestavený zajímavě a nevšedně.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
703

„Poplatkový ráj pro Straussovy nakladatele skončil a teď ho můžeme hrát zadarmo. To je velká změna, ale muselo se změnit i něco jiného, totiž všeobecný vztah k tomuto autorovi.“

„Strauss to nemyslel tak docela vážně: měl smysl pro humor a publikum chtěl ohromit i pobavit.“

„To je má jediná výhrada k jinak povedené inscenaci Salome, vysoce stylizované ve své krvavosti a zvrácenosti.“

Richard Strauss vstal z mrtvých. Najednou je ho všude plno. Jeho Alpskou symfonií loni končil sezónu SOČR, Česká filharmonie s ní letošní sezónu otevřela. Ve Filharmonii Hradec Králové hřměl Zarathustra, ve Státní opeře v Praze chystají Růžového kavalíra, na YouTube byla zavěšena nová Elektra z Ženevy, Clevelandský orchestr přivezl na Dvořákovu Prahu čistě jen straussovský program a v pařížské Bastille mají novou inscenaci Salome. O ní později… Kde se vzal takový náhlý kolektivní nárůst zájmu o pozdního romantika u evropských dramaturgů?

 
Zveřejněno v SeriálPlus
7

„Po letech zazní Beethovenova Devátá s Ódou na radost, ale nestane se z toho nová tradice.“

„Česká filharmonie vystoupí se dvěma pražskými debutanty. Jsou jimi šestadvacetiletý dirigent Klaus Mäkelä a americký skladatel a dirigent John Adams.“

„Koncert nazvaný již tradičně Debut Pražského jara představí mladou dirigentku Alenu Jelínkovou.“

Láska a hudba jako podtitul a stopy české interpretační školy v zahraničí jako téma, to budou dva z hlavních motivů festivalu Pražské jaro v roce 2023. Mou vlast na úvodním koncertě přednese Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Hostovat mají v české metropoli také Essenští filharmonikové s šéfdirigentem Tomášem Netopilem a pak i Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, který kdysi léta vedl Rafael Kubelík. Na dobu od 12. května do 2. června je připraveno více než třicet koncertů.

 
Zveřejněno v VýhledPlus
09

„Věřím, že toto je jedna z cest, která bude do budoucna fungovat jako klíč pro skládání nových oper. Doufám, že se nám podaří autorskou operu posunout dál.“

„Stala se totiž zvláštní věc, že všichni zpěváci i herci jsou pro operu opravdu zapálení. A to je na tom to nejcennější. Nebáli se a udělali krok do temna a bylo vidět, jak si je dílo získává.“

„Ke každému z dvanácti členů ansámblu je potřeba přistupovat jako k sólistovi. Mají svá pásma. To je náročné, a kdyby měl člověk v jednom okamžiku kontrolovat všechny, tak by musel být chobotnice.“

V rámci festivalu Janáček Brno 2022 budou uvedeny ve čtvrtek 10. listopadu v Divadle na Orlí světové premiéry dvou soudobých oper studentek JAMU – J.A.K. z Labyrintu od Noemi Savkové a Kalvárie od Markéty Brothánkové. „Jde o nový kabát Komenského původního příběhu,“ prozrazuje o první z nich Vladimír John, student operní režie. Hudebního nastudování se v tomto případě zhostil student dirigování Matěj Voda. V rozhovoru pro portál KlasikaPlu.cz přibližují, jak probíhaly přípravy a vzájemná spolupráce, naznačují pojetí koncepce díla a přemýšlejí nad tím, jaké poselství by měla opera v divácích zanechat. „Obě opery, které uvádíme, jsou filipikou proti lidským nešvarům,“ říká dirigent Voda.

 
Zveřejněno v MladíPlus
000

„Inonu Barnatanovi kreativní myšlení naopak nedělá vůbec problém.“

„Barnatan nemusel hledat lehkost, jeho hra působila hravě a neotřele, jako by tančila na vlnách radosti, důvěry a vlídného zájmu.“

„Brzy jsem se přistihl, že moje mysl odmítá řešit detaily, ale soustředí se na celkovou dramaturgii a její smysl.“

Inon Barnatan se postaral o senzaci v Ostravě. Jeden z nejzásadnějších pianistů své generace vystoupil v rámci prestižního klavírního cyklu Janáčkovy filharmonie. Barnatan přivezl do Slezska svou Suitu cestovatele časem. Spektakulární výlet fascinující minulostí i současností evropské hudby v druhé půli večera americký pianista ozdobil monumentálními Variacemi a fugou na Händelovo téma Johannesa Brahmse.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
000

„Hrají to mladí lidé a je to o mladých lidech. A takový je i jazyk, nechtěli jsme nic stylizovaného.“

„Chtěl bych vyzdvihnout zpěváky. Jeli naplno. Učili se. Navíc dokázali nakonec dostat i něco ze sebe. Nebudou to chodící loutky na scéně, ale plnohodnotní operní herci.“

„Doufám, že mobil člověk, když přijde domů, odloží a půjde třeba navštívit někoho blízkého. To by byla pro mě ta největší katarze, které by mohlo naše představení dosáhnout.“

V rámci festivalu Janáček Brno 2022 budou uvedeny ve čtvrtek 10. listopadu v Divadle na Orlí světové premiéry dvou soudobých oper z per studentek JAMU – J.A.K. z Labyrintu od Noemi Savkové a Kalvárie od Markéty Brothánkové. „Přijde mi, že se sešel tým, který jsem v divadle ještě nepotkal. Jeden ke druhému jsme byli vstřícní,“ komentuje realizaci Kalvárie Marek Řihák, student operní režie. Hudebního nastudování se zhostil student dirigování Marek Madeja. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližují, jak probíhaly přípravy a vzájemná spolupráce, naznačují pojetí koncepce díla a přemýšlejí nad tím, co by měla opera v divácích zanechat. Námětem dílo reaguje na aktuální dění ve světě, na problémy spojené se sociálními sítěmi, na izolovanost a samotu lidí žijících ve virtuální realitě. Navíc zpracovává skutečnou událost. Jaká tři přání směřuje k divákům skladatelka Markéta?

 
Zveřejněno v MladíPlus
0006

„Z dramaturgického hlediska mi přijde moc zajímavá povaha Janáčkovy Sonáty v tom smyslu, že nabízí mnoho možností párování s jinými skladbami.“

„Na Čecha zkrátka působí čarovně, když přijede světový klavírista a zahraje zásadní dílo české klavírní literatury v absolutní čistotě, s jasnou koncepcí a dynamickým bohatstvím, bez kompromisů v tempech a bez očí zabořených do tabletu.“

„Upřímně doufám, že příště se na podobný koncert vzedme mohutnější vlna zájmu a podaří se ho vyprodat.“

Letošní ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného v pražském Rudolfinu v sobotu zahájil norský klavírista Leif Ove Andsnes. Ačkoliv od něj pražské publikum v minulosti slyšelo už řadu profesionálních výkonů, tentokrát s sebou přivezl program, který sliboval neobyčejnou událost – obsahoval totiž mimo jiné kompletní cyklus Poetické nálady, op. 85 Antonína Dvořáka.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
000

„Pak to ale šlo rychle – tři zbývající věty napsal během jednoho měsíce.“

„Semjon Byčkov s Českou filharmonií letos v létě se Sedmou symfonií objeli polovinu západní Evropy.“

„Byla celá pátá věta myšlena jako parodie? Pak ale co ta hymna?“

Přes neuvěřitelně bohatý hudební život Pražanů některé symfonické orchestry musejí hrát dva nebo tři dny po sobě jeden a týž koncert, aby uspokojily poptávku hudbymilovného obecenstva. Pro recenzenta, který z pracovních i osobních důvodů nemůže jít na koncert první den, je to obrovská šance dílo slyšet. Tak se stalo, že Sedmou Mahlerovu symfonii v podání České filharmonie jsem uslyšel až 4. října.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
007

„Mě hlavně baví ta cesta. Baví mě pracovat na sobě tak, abych se posouvala neustále dál, abych svoje povolání mohla dělat co nejlépe.“

„V současné době je na nás dirigentky upřena záře reflektorů, a až tahle vlna zájmu přejde, věřím, že se to srovná a nebudeme mluvit o pozitivní diskriminaci žen.“

„Nechci, aby mé dirigování vypadalo nacvičeně. Takže se snažím co nejvíce sladit všechny složky dirigování tak, abych to byla já, a ne cvičená opice.“

Dirigentka Alena Jelínková má sympatický životní cíl – dělat svou práci co nejlépe, tak, aby to bavilo ji i posluchače. Její hudební dráha začala ve Valašském Meziříčí, odkud pochází, vedla na Pražskou konzervatoř a Hudební a taneční fakultu Akademie múzických umění a zdaleka nekončí u proslulého pedagoga Johannese Schlaefliho v Curychu, k němuž nastoupila letos v září. Muzikalitou, pracovitostí, smyslem pro humor i nadhledem okouzluje spolupracovníky i návštěvníky koncertních sálů a opavské opery. Upozornila na sebe na letní Ševčíkově akademii v Horažďovicích, spolupracuje s Janáčkovou filharmonií Ostrava a s Pražským filharmonickým sborem... a květnu 2023 ji čeká koncert nazvaný Debut Pražského jara. 

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
01

„Jiří Heřman nabídl prostřednictvím svého typického rukopisu nadčasově vizionářský vhled do Janáčkova poselství a Jakub Hrůša dal působivým živým obrazům přesně artikulované, ale přesto mimořádně emotivní hudební zdůvodnění.“

„V opeře využívá Jiří Heřman nad všemi detaily sílu symbolů a náznaků, vytváří atmosféru. Pro Glagolskou mši zvolil ještě méně konkrétní obrazy. Jde už téměř o choreografii.“

„Hrůša se zapsal premiérou inscenace do brněnských janáčkovských tradic velmi výrazným způsobem. Nejen dramaturgickým nápadem, který byl opravdu jeho a opravdu dobrý, ale i provedením.“

Osmý ročník festivalového bienále Janáček Brno otevřelo umělecky ambiciózní scénické propojení opery Z mrtvého domu a Glagolské mše. Za jedinečným projektem stojí režisér Jiří Heřman, který potvrdil schopnost hluboce oduševnělé vizualizace a výkladu vznešených a svátečních námětů, a dirigent Jakub Hrůša, oslavovaný při operním debutu v rodném městě jako světově nejúspěšnější český hudebník současnosti. Středeční premiéra právem zvedla publikum v Janáčkově divadle ze sedadel.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
000

„Česká divadla, orchestry a festivaly ta videa samozřejmě taky chtějí natáčet, ale nikdy jim nezbyl čas, peníze ani energie. Covid všem posunul preference – najednou chtěli videa všichni.“

„Na rozdíl od streamu či přímého přenosu můžete záznam koncertu nebo opery do detailu vykonstruovat a udělat tak z koncertu nebo opery opravdu dramatický zážitek.“

„Některé věci, které fungují na divadle, ve filmu nefungují, a tady nastupuje překlad z divadelní do filmové řeči.“

Covidová pandemie přinesla kultuře hodně strádání a omezení, ale přinesla i nové možnosti. Divadelní představení, opery i koncerty se začaly streamovat a výstupy uchovávat jako paměť doby. Ukázalo se, že to nemusí být jen o mechanickém zaznamenání akce, ale že je možné ke každé události přistoupit specificky a pracovat s novými prostředky. Významnou postavou, která tak vytváří ze streamů nový umělecký obor, je brněnský televizní režisér Jakub Kořínek.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
012

„Opera Z mrtvého domu je v kontextu Janáčkova díla věc velmi idealistická.“

„Ducha má Glagolská mše mocného, inspirována tradicí křesťanské spirituality je také, ale kus velké provokace v ní ale bují ještě nápadněji.“

„Mým cílem a přáním je, aby odměnou za naši práci byl velký zážitek a prožitek, na straně umělců i publika.“

Z mrtvého domu, poslední Janáčkovu operu komponovanou podle Dostojevského, spojuje nejnovější inscenace Národního divadla Brno s Glagolskou mší, ryze koncertním duchovním dílem zhudebňujícím staroslověnský liturgický text. Díla z posledních let skladatelova života zahajují 2. listopadu festival Janáček Brno 2022, scénický tvar pak má ještě několik repríz. Režie je dílem Jiřího Heřmana, hudebně za projektem stojí dirigent Jakub Hrůša, který se tak vzácně vrací do rodného Brna. V tuzemsku se jedná o Hrůšovu první operní inscenaci od roku 2009 a s brněnským souborem Janáčkovy opery jde o jeho vůbec první spolupráci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad oběma skladbami a vrací se i k nedávnému oznámení, že se v roce 2025 stává hudebním ředitelem Královské opery Covent Garden v Londýně.

 
Zveřejněno v RozhovorPlus
012

„Potěšila hudba slovenského skladatele Jána Cikkera, která se v našich zemích téměř nehraje, a je to škoda.“

„Houslového partu se ujal renomovaný houslista Ivan Ženatý. Využil všech příležitostí a dal koncertu oduševnělost i dramatickou žalostnost.“

„Dirigent má zájem objevovat a přinášet divákům díla, která jsou méně známá, ale neméně krásná.“

Moravská filharmonie Olomouc uvedla k 104. výročí republiky slavnostní koncert, který věnovala inauguraci nového šéfdirigenta. Je jím maďarský dirigent z Budapešti, nedávný hudební ředitel Maďarské národní filharmonie a profesor dirigování na Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti, Zsolt Hamar, nositel Rytířského kříže Řádu Maďarské republiky.

 
Zveřejněno v ReflexePlus
Strana 1 z 42