PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Plzeňská filharmonie se výrazněji uplatnila v Pražském karnevalu, v němž skladatel předjímá další etapu hudebního vývoje.“

„Intonačně jistý barevný témbr Richarda Samka se naplno rozezněl v árii Lukáše z Hubičky.“ 

„Letošní 44. ročník zakončila Česká píseň, kantáta pro smíšený sbor a orchestr, oslava někdejší pospolité české zpěvnosti v oblasti duchovní, intimní i společenské.“ 

Do posledního místa zaplněný Velký sál plzeňské Měšťanské besedy ve čtvrtek 11. dubna opět potvrdil nezvratitelný fakt, že závěrečný koncert největšího plzeňského hudebního festivalu je domácími návštěvníky chápán jako slavnost, které „se sluší“ zúčastnit. Do nádherné secesní budovy tak směřovali nejen věrní abonenti Plzeňské filharmonie, ale mnohem širší publikum. Letošní slavnostní atmosféru umocnila i vkusná květinová výzdoba pódia.

„Richard III. nebyl prvním ani jediným Smetanovým pokusem o ztvárnění literární předlohy.“

„Tomáš Brauner měl v Sibeliově první symfonii dobře promyšlený tempový a dynamický plán.“

„Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr vyzněl v podání Matouše Zukala jako gejzír čisté třpytivé vody, napájený tradicí české a francouzské hudby 20. století.“

Také poslední abonentní koncert Plzeňské filharmonie uskutečněný 22. února ve Velkém sále Měšťanské besedy a předcházející tak Smetanovským dnům (od 7. března) nabídl Smetanovu hudbu. Spolu se symfonickou básní Richard III. zazněla pod taktovkou Tomáše Braunera i Sibeliova První symfonie a se sólistou Matoušem Zukalem také Kalabisův Koncert pro klavír a orchestr.

„Nejen atmosféru salonů, kde Bedřich Smetana rád hrál na klavír a tančil přiblíží česko-německý komponovaný večer s názvem Vzpomínka na Plzeň.“

„Nad ostatními koncerty ční svým megalomanstvím projekt Smetanománie, který slibuje souborné provedení Smetanova klavírního díla.“

„Kuriózní jsou dva plánované koncerty melodramu.“

Význam 44. plzeňského festivalu Smetanovské dny bude znásoben jak oslavami Roku české hudby, tak i výročím Janáčkova (1854) či Smetanova (1824) narození, které se k němu váže. Účast přislíbili nejen přední zahraniční umělci, ale též klavíristé Ivo Kahánek, Jan Jiraský, Igor Ardašev, kteří společně s dalšími kolegy-klavíristy realizují ambiciózní projekt Smetanománie…

„Přizvání vynikajícího mladého klavíristy polské národnosti Szymona Nehringa bylo v podání managementu orchestru ‚trefou do černého‘.“

„Orchestr symfonii zahrál vynikajícím způsobem.“

„Protože se jednalo o zahájení Roku české hudby v Plzni, na programu nesmělo chybět provedení díla autora české národnosti.“

Slavnostním přípitkem pro každého posluchače prvního abonentního koncertu v novém roce a českou státní hymnou zahájil orchestr Plzeňské filharmonie Rok české hudby 2024 v Plzni. K provedení slavnostního programu večera byli přizváni dva vynikající umělci z Polska, klavírista Szymon Nehring a dirigent Paweł Przytocki.

„Chuhei Iwasaki akcentoval etnickou pestrost jako jednu z neodmyslitelných vlastností hudební kultury.“

„Rafinované rytmiky v Prelude, Fugue and Riffs Leonarda Bernsteina se s úspěchem jako sólista zhostil Jan Oblištil, první klarinetista orchestru.“

„Jako výtečný sólista se ve virtuózní Tarantele Giovanniho Bottesiniho představil další člen orchestru, vedoucí kontrabasové skupiny Václav Hořák.“

Ta tam jsou naštěstí léta, kdy se v porevolučním období v Plzni rozhodovalo o existenci symfonického tělesa. Velký sál Měšťanské besedy, který se v posledních hodinách loňského roku zaplnil doslova do posledních čtverečních metrů, mohl někdejší skeptiky opět přesvědčit o tom, že Plzeňané klasickou hudbu potřebují. Zásadní roli hraje v Plzni i jistá hrdost na nikdy nepřerušenou tradicí tamějšího kulturního života, zároveň pak i vědomí nezbytnosti ji soustavně podporovat. Návštěvníky silvestrovského podvečerního koncertu 31. 12. nebyli jen abonenti koncertních řad, skladba posluchačů byla pestřejší, mnozí přijeli dokonce i ze vzdálenějších míst. Šéf Plzeňské filharmonie Chuhei Iwasaki tentokrát zvolil program, který se výrazně lišil od toho, co orchestr předvedl v posledních letech, včetně loňského roku.

„Pohádková klasika se promítá v Městském kasinu, což je v Basileji adresa č.1 pro hudební život.“

„V kulisu pro slavný pohádkový příběh se promění i jeviště Kulturního a kongresového centra v Lucernu, které v létě oslavilo 25 let.“

„Jde o projekt společnosti Alegria, která se profilovala jako úspěšný pořadatel velkoformátových hudebně filmových představení.“

Od premiéry snímku režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku, který vznikl v koprodukci Československa a Německé demokratické repoubliky, uplynulo rovných 50 let. Oblíbená pohádka, na které vyrostly generace, se například ve vysílání stanic veřejnoprávní německé televize objeví až do Tří králů celkem šestnáctkrát. Film, jehož název v němčině zní “Drei Haselnüsse für Aschenbrödel”, potěší milovníky pohádek i ve Švýcarsku, a to nejenom na obrazovce, ale také ve dvou prestižních koncertních sálech. 

„Interpretace Ladislava Mariaše a Václava Hořáka nepostrádala nic z potřebné vervy a nefalšované radosti.“

„Nejednou kmitala levá ruka Václav Hořáka po metrovém hmatníku kontrabasu nahoru a dolů v závratné frekvenci, a přes to zůstávala intonace čistá.“

„Klavírní doprovod Andrey Mottlové Vavrušové byl po celou dobu na vysoké úrovni, předehry i mezihry procítěné, z klavíru vytahovala krásné barvy a aktivně se podílela na klenutí frází.

Na třetím koncertu z řady Kruh přátel hudby se 22. listopadu představili dva mladí a nadějní hudebníci „ze stáje“ Plzeňské filharmonie: čerstvý absolvent HAMU Ladislav Mariaš na violoncello a Václav Hořák na kontrabas, který na zmíněné instituci ještě studuje. Jako „hostující“ účinkovala zkušená klavíristka Andrea Mottlová Vavrušová. Ambiciózní umělci předvedli v plzeňském Domě hudby jim rovný program, zaměřený na rozsáhlejší díla s nosným významem v kontextu violoncellového a kontrabasového repertoáru.

„Chuhei Iwasaki má dílo do detailu nastudované, dirigoval zpaměti a přiměl orchestr ke skvělému výkonu.“

„Al-Ashhab přesvědčil svou lehkostí a samozřejmostí projevu.“

„Výkon jednotlivých členů orchestru byl vynikající.“

Druhým koncertem pokračovala v Plzni Platinová řada Plzeňské filharmonie. Program byl orámován provedením dvou orchestrálních děl Antonína Dvořáka a uprostřed zazněla dvě virtuózní díla pro housle a orchestr v podání vynikajícího Milana Al-Ashhaba. Celý večer byl pro posluchače mimořádným zážitkem.

„Zařazení ryze českého repertoáru hned na zahajovací koncert sezóny je skvělým počinem.“

„Senja Rummukainen interpretovala svůj part od prvního vstupu s velkým nasazením, sytým tónem s rychlým vibrátem.“

„Erudice šéfdirigenta Chuheie Iwasakiho motivující celý orchestr ke skvělé práci je příslibem úspěšné další sezóny.“

Prvním koncertem cyklu Diamant odstartoval orchestr Plzeňské filharmonie svoji novou sezónu. Zazněla dvě velká díla. První symfonie Bohuslava Martinů a Dvořákův Violoncellový koncert, který interpretovala mladá sólistka Senja Rummukainen.

„Katedrální varhaník Aleš Nosek si své provedení náročného Preludia a fugy e moll Johanna Sebastiana Bacha doslova užil.“

„Biblické písně jsou Janálovou srdeční záležitostí.“

„Hlas Poláčkové se nesl i nad nejsilnějšími místy orchestru.“

Druhým koncertem cyklu Chrámová koncertní řada v Plzni pokračovala tradice Plzeňské filharmonie se představit v jiném prostředí než obvyklém. Koncert byl věnován Plzeňskému Prazdroji u příležitosti výročí, kdy přesně před 181 lety byla 5. října uvařena první várka plzeňského piva.

„Postava Donny Elvíry v podání Lucie Vagenknechtové ožila, plná hněvu a smutku nad promrhanou láskou k Donu Giovannimu.“

„Zatěžkané a ponuré Andante vyústilo v to, co by se dalo nazvat vydestilovaným smutkem, kde se Ladislavě Kaspříkové podařilo z křídla Steinway vyloudit péřově hebké pianissimo.“

„Liebesleid charakterem osciluje mezi grácií a ztracenou slávou, nostalgií a pocitem zmaru, rozervaností, ale i nadějí z lásky. Svou vroucnou a lidskou hrou dokázal Štěpán Pražák všechny zmíněné pocity vyjádřit.“

V plzeňském Domě hudby se 20 září uskutečnil zahajovací koncert Kruhu přátel hudby, který pořádá Plzeňská filharmonie jako svoji komorní řadu, s názvem Slavné kusy. Na něm se představily v uměleckém světě již etablované osobnosti: sopranistka Lucie Vagenknechtová, houslista Štěpán Pražák a klavíristka Ladislava Kaspříková. Velký prostor byl věnovaný dílu Wolfganga Amadea Mozarta a také Antonína Dvořáka – druhým jmenovaným večer vrcholil.

„Záměr ústrojně zapadal do koncertní řady Historické reflexe, rozprostřené do dvou koncertních sezón současnosti.“

„Benefiční koncert má svá pravidla, jeho smyslem je přitáhnout co nejsolidnější sledovanost programem oslovujícím širokou veřejnost, ovšem v kultivované podobě.“

„Koncert pro Zelenou horu potěšil a splnil svůj účel v povznášejících souvislostech i v pekelném vedru.“

Asi nelze začít jinak než nezbytným upozorněním. Řeč nebude o Santiniho skvostu, jakým je poutní kostel ve Ždáru nad Sázavou zapsaný na příslušné listině UNESCO, krásný na pohled a plný tajemné symboliky při zkoumání uvnitř. Tématem budiž tentokrát jiná Zelená hora; zámecký areál u Nepomuku, tyčící se na vrcholu strmého kopce nad městem.