PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Naživo jsem ho dosud slyšel dvakrát a oba koncerty mi jednoznačně změnily život k lepšímu. Sice dílčím způsobem, ale zato nesmazatelně.“

„Opravdu mimořádná lisztovská interpretace, která se nenechávala příliš omezovat notovým zápisem, ale s o to větší empatií následovala myšlenku, která se za ním ukrývá.“

„Škoda, že ho pořadatelé nepřivezou častěji k nám do Prahy – například ve Vídni má v následující sezoně hrát v rozmezí tří měsíců hned dvakrát.“

V pátek 18. srpna v rámci Salcburského hudebního festivalu vystoupil klavírista Arkadij Volodos. Pianista, který už leta důstojně snáší srovnání s legendárními jmény zlatého věku dvacátého století, se nyní nachází ve svém nejsilnějším období. Ojedinělou virtuozitu se mu čím dál lépe daří integrovat do zralého, duchovního přístupu k interpretaci. Výsledkem je nenapodobitelná singularita, ale současně možná také jeden ze směrů, se kterým by se každý umělec měl seznámit a po svém vyrovnat.

„I když se Daniel Barenboim musel ze zdravotních důvodů nastudování této opery vzdát, jeho návrh zůstal součástí dramaturgického plánu.“

„Den po zcela vyprodané premiéře začaly dosud neprodané lístky na zbývající tři představení mizet jako sníh na slunci.“

„Nepřestanu, dokud tuto operu nedostanu na pódium MET!“

Dva významné rakouské operní festivaly přispěly zásadním způsobem ke zvýšení povědomí o Bohuslavu Martinů jako mezinárodním klasikovi operní hudby 20. století. Tím prvním byl v roce 1999 festival Bregenzer Festspiele, na kterém zazněla ve světové premiéře první verze opery Řecké pašije, a to v koprodukci s londýnskou Královskou operou, kde projekt získal v roce 2001 Cenu Laurence Oliviera za nejlepší novou operní inscenaci uplynulého roku. Definitivní razítko k tomuto průlomu dala inscenace druhé verze Řeckých pašijí na letošním ročníku Salcburského festivalu.

„Kušejovu inscenaci Figarovy svarby považuji za režijně značně nedotaženou a nedůslednou, což platí nejen pro vedení postav a zacházení s dějovou strukturou, ale i pro celkové tempo a způsob práce s vizuální stránkou produkce.“

„A jak obstála hudební a představitelská stránka nové ‚Figarky‘? Pokud mohu posoudit, tedy o mnoho lépe.“

„Osobně mám ale za to, že každý, kdo dokáže ocenit divadelní inscenaci s jasným názorem, vnitřní logikou, důmyslnou prací se zvolenou symbolikou i překvapivou pointou, našel pro Warlikowského přístup k Verdimu a Shakesperovi pochopení.“

Počasí chladné, setrvale uplakané a opravdu podzimní – o konání prestižní přehlídky jménem Salzburger Festspiele svědčily spíš všudypřítomné vlajky, bannery a poutače, než zástupy kulturychtivých návštěvníků v ulicích. Festival ale přesto v plném proudu, a zájem o něj potvrzoval i fakt, že všechny reprízy obou operních inscenací, kvůli kterým jsem přijel, byly beznadějně vyprodané.

 „Velikonoce 2023 s sebou přinášejí nový začátek. Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším.“

„V centru našeho hledání bude letos postava Tannhäusera. Hrdiny ztraceného a svedeného, ale také poctivě hledajícího sebe sama.“

„Svět Richarda Wagnera, nejradikálnějšího hudebního inovátora v dějinách, pro nás bude novou startovní čarou i laboratoří zároveň, a to v opeře, na koncertech, v tanečních projektech i v elektronické hudbě.“

Chceme navázat na zavedenou tradici hledáním nových možností, jak náš festival učinit ještě výjimečnějším… Tolik ukázka z uvítacího textu programu salcburského Velikonočního festivalu 2023, který se uskutečnil od 1. do 10. dubna. Autorem těchto slov je festivalový intendant Nikolaus Bachler. Výroky o „novém začátku“ jsou skutečně namístě. Co však překvapí, je skutečnost, že se pan ředitel prakticky neobtěžuje s vysvětlením, proč vlastně k jakési nové éře festivalu vůbec dochází. Řekněme si to tedy ve stručnosti alespoň my.

„Před několika lety jsem byla tuto roli předzpívat Jakubu Hrůšovi pro připravované koncertní uvedení Káti Kabanové s Českou filharmonií. Když potom Jakub přijal nabídku dirigovat Káťu v Salcburku, vzpomněl si na mě.“

„Zkoušky na Káťu byly velmi intenzivní. Z mého hlediska byly obvyklé i neobvyklé zároveň, protože jsme měli na proces nastudování devadesátiminutové opery s jedním obsazením celých šest týdnů!“

„Vědomí, že jste v kolektivu, kde si všichni navzájem drží palce, je víc než příjemné.“

Slovenská mezzosopranistka Jarmila Balážová v těchto dnech účinkuje v roli Varvary v Janáčkově opeře Káťa Kabanová, a to na Salcburském festivalu – Salzburger Festspiele, s Vídeňskými filharmoniky a pod taktovkou Jakuba Hrůši. Především o této unikátní zkušenosti je rozhovor, který poskytla portálu KlasikaPlus.cz.