úterý, 27 srpen 2019 18:03

Dvořákova Praha: opera Král a uhlíř ve světové premiéře

Autor:

„Jde o velký pokrok proti Dvořákově operní prvotině, proti Alfredovi.“

„Premiérové provedení neznámé opery bude zcela bez škrtů.“

„Prostor dostanou vedle hvězd také nejmladší talentovaní a úspěšní hudebníci, vítězové soutěží.“

 

KaterinaKnezikovaDSC7371-cIlonaSochorovahires

 

Festival Dvořákova Praha chystá koncertní premiéru prvního ze dvou Dvořákových odlišných zhudebnění operního libreta Král a uhlíř. Z uvedení 19. září v Rudolfinu vznikne rozhlasový záznam a není vyloučeno, že v budoucnu také kompaktní deska. Od zkomponování v roce 1871 se druhá opera Antonína Dvořáka v této podobě objevila před publikem jen jednou jedinkrát, mezi světovými válkami.

První zhudebnění opery Král a uhlíř poprvé a naposledy zaznělo v pražském Národním divadle roce 1929. Partitury z roku 1871 - včetně původní předehry nalezené během digitalizace not v archivu Muzea Antonína Dvořáka - se teď ujme dirigent Tomáš Brauner. Vedle Symfonického orchestru Českého rozhlasu se na úkol připravuje také Pražský filharmonický sbor s Lukášem Vasilkem a několik sólistů, mimo jiné Kateřina Kněžíková, Richard Samek a Roman Hoza a s nimi Jozef Benci, Lucie Hilscherová, Josef Moravec, Dana Burešová, Jana Sibera a Jan Šťáva.

Když Antonín Dvořák zjistil, že operu Král a uhlíř pražské Prozatímní divadlo s dirigentem Bedřichem Smetanou neuvede, protože ji asi napsal - minimálně pro pěvce - přece jen příliš komplikovanou, dílo stáhl a zkomponoval na stejné libreto úplně novou verzi. Liší se zásadně. První Král a uhlíř odpovídá ještě novoromantickému wagnerovskému stylu. Ten druhý už mnohem víc novému českému národnímu stylu.

 

Dvok

 

Král a uhlíř je druhou Dvořákovu operou. „Jde o velký pokrok proti opeře Alfred,“ konstatoval na tiskové konferenci muzikolog David Beveridge a citoval Smetanův výrok, že jde o vážnou práci plnou geniálních nápadů. Jak dodal, z první verze zůstal jen text – jinak je druhá verze, která se několikrát na repertoáru vzácně objevila a je i natočena, úplně jinou operou.

„Dvořák byl silně ovlivněn Wagnerem. Ale v první verzi Krále a uhlíře udělal ještě krok navíc… Jsem fascinován, kam až zašel,“ poznamenal na setkání s novináři dirigent Brauner. Jak zdůraznil, premiérové provedení neznámé opery bude – oproti jejímu uvedení v roce 1929, dirigovanému skladatelem a šéfem opery Národního divadla Otakarem Ostrčilem - zcela bez škrtů. „Věřím, že opera bude po posluchače krásná, nicméně jsou v ní také hudební části, zejména ansámblové scény, které jsem neviděl nejen u Dvořáka, ale vůbec nikde,“ řekl Tomáš Brauner.

V první polovině 70. let 19. století, když na české libreto skládal operu, po Alfredovi s německým textem svou druhou, byl Dvořák - jako dosavadní violista orchestru Prozatímního divadla a nyní varhaník v nedalekém kostele sv. Vojtěcha - neznámým autorem. Skladatelsky se teprve hledal. Jeho hudba měla melodicky neklidný a harmonicky i polyfonicky složitý výraz. Zachoval se Smetanův posudek: „Tak, jak je opera nyní napsána, provésti se nedá. Při zkoušce bylo s obtížemi provedeno pouze první jednání, poněvadž jak hudebníci v orchestru, tak i zpěváci si stěžovali, že se jim ukládají úkony prostě nemožné…“

 

4703-opery-antonina-dvoraka-iii-kral-a-uhlir-poprve-2

 

Koncert ukáže, jestli problémem Dvořákovy první české opery byla v jeho době interpretační náročnost partů, nebo spíše nepřiměřenost použitých prostředků vzhledem k povaze libreta. Mladý skladatel se sice částečně oprostil od rozvleklé rapsodičnosti své operní prvotiny Alfred, ale přece jen asi použil až moc komplikovaný polyfonní sloh.

A jaký je děj této trochu komické, ale v některých okamžicích také docela vážné romantické opery? Král Matyáš při lovu zabloudí. Nepoznán, stráví večer s uhlíři. Jeník ráno přistihne svoji milou Lidušku, když od hosta dostává na rozloučenou polibek. Je domnělou nevěrou roztrpčen a rozhodne se dát na vojnu. Král, nadále inkognito, zve rodinu na posvícení. Když uhlíř Matěj se ženou přijedou do Prahy, jsou ke svému údivu uvedeni na Hrad. Král odhaluje totožnost a stihne dokonce Lidušku s Jeníkem zasnoubit.

 

DP140922Mehta-IzraelcMartin-DivekIV2619

 

Dvanáctý ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha začíná 8. září, v den výročí narození skladatele. Na programu prvního večera jsou Symfonie č. 8 a Koncert pro violoncello a orchestr h moll. Pod taktovkou Christopha Eschenbacha jej přednese v doprovodu Národního symfonického orchestru Italského rozhlasu a televize rakouský sólista Kian Soltani.

Během následujících dvou týdnů se v Praze do 23. září vystřídají Zubin Mehta s Izraelskou filharmonií, Neeme Järvi s Estonským národním symfonickým orchestrem, Tomáš Netopil se svou Essenskou filharmonií a Semjon Byčkov s Českou filharmonií, rezidenčním orchestrem festivalu. Mezi sólisty jsou ohlášeni bratři Capuçonovi, Kirill Gerstein, Ivo Pogorelich, Boris Giltburg, Michail Lifits, Jiří Bárta, Ivo Kahánek… a fenomenální americko-izraelský houslista Gil Shaham, kurátor letošní komorní řady.

 

Shaham7412FINALcredit-Luke-Ratray

 

ivp-27cAlfonso-Batalla-2

 

Znít bude vedle Dvořákovy hudby mimo jiné také hudba z odkazu Petra Iljiče Čajkovského a skladby Johannesa Brahmse, Gustava Mahlera nebo Josefa Suka. Festival tradičně nabídne moderovaná setkání s umělci „po potlesku“, to znamená po koncertě; dále Rodinný den v sobotu 14. září v prostorách Anežského kláštera a v jeho zahradách i různé jiné programy pro děti. Prostor dostanou také talentovaní a úspěšní nejmladší hudebníci, vítězové hudebních soutěží Jan Čmejla, Kristian Mráček, Martin Kot, Jan Novák a Jan Schulmeister.

Mezi doprovodnými akcemi je festivalová „předehra“ v podobě výletu po stopách skladatele. Tentokrát povede 1. září do Plzně. Ve Dvořákově sále tamního Domu hudby doprovodí odborně vedenou procházku po městě malý koncert.

 

svatebnikosileprogrampremiera

 

Foto: Alfonso Batalla, Pavel Hejný, Martin Divíšek, Ilona Sochorová, archiv Dvořákovy Prahy, Muzeum A. Dvořáka

 

 

Petr Veber

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispívá do odborných českých hudebních měsíčníků, deníků i časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe do Lidových a Hospodářských novin, publikuje v Týdeníku Rozhlas i na internetu, píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.