„Jde o velký pokrok proti Dvořákově operní prvotině, proti Alfredovi.“

„Premiérové provedení neznámé opery bude zcela bez škrtů.“

„Prostor dostanou vedle hvězd také nejmladší talentovaní a úspěšní hudebníci, vítězové soutěží.“

Festival Dvořákova Praha chystá koncertní premiéru prvního ze dvou Dvořákových odlišných zhudebnění operního libreta Král a uhlíř. Z uvedení 19. září v Rudolfinu vznikne rozhlasový záznam a není vyloučeno, že v budoucnu také kompaktní deska. Od zkomponování v roce 1871 se druhá opera Antonína Dvořáka v této podobě objevila před publikem jen jednou jedinkrát, mezi světovými válkami.

První zhudebnění opery Král a uhlíř poprvé a naposledy zaznělo v pražském Národním divadle roce 1929. Partitury z roku 1871 – včetně původní předehry nalezené během digitalizace not v archivu Muzea Antonína Dvořáka – se teď ujme dirigent Tomáš Brauner. Vedle Symfonického orchestru Českého rozhlasu se na úkol připravuje také Pražský filharmonický sbor s Lukášem Vasilkem a několik sólistů, mimo jiné Kateřina Kněžíková, Richard Samek a Roman Hoza a s nimi Jozef Benci, Lucie Hilscherová, Josef Moravec, Dana Burešová, Jana Sibera a Jan Šťáva.

Když Antonín Dvořák zjistil, že operu Král a uhlíř pražské Prozatímní divadlo s dirigentem Bedřichem Smetanou neuvede, protože ji asi napsal – minimálně pro pěvce – přece jen příliš komplikovanou, dílo stáhl a zkomponoval na stejné libreto úplně novou verzi. Liší se zásadně. První Král a uhlíř odpovídá ještě novoromantickému wagnerovskému stylu. Ten druhý už mnohem víc novému českému národnímu stylu.

Král a uhlíř je druhou Dvořákovu operou. „Jde o velký pokrok proti opeře Alfred,“ konstatoval na tiskové konferenci muzikolog David Beveridge a citoval Smetanův výrok, že jde o vážnou práci plnou geniálních nápadů. Jak dodal, z první verze zůstal jen text – jinak je druhá verze, která se několikrát na repertoáru vzácně objevila a je i natočena, úplně jinou operou.

„Dvořák byl silně ovlivněn Wagnerem. Ale v první verzi Krále a uhlíře udělal ještě krok navíc… Jsem fascinován, kam až zašel,“ poznamenal na setkání s novináři dirigent Brauner. Jak zdůraznil, premiérové provedení neznámé opery bude – oproti jejímu uvedení v roce 1929, dirigovanému skladatelem a šéfem opery Národního divadla Otakarem Ostrčilem – zcela bez škrtů. „Věřím, že opera bude po posluchače krásná, nicméně jsou v ní také hudební části, zejména ansámblové scény, které jsem neviděl nejen u Dvořáka, ale vůbec nikde,“ řekl Tomáš Brauner.

V první polovině 70. let 19. století, když na české libreto skládal operu, po Alfredovi s německým textem svou druhou, byl Dvořák – jako dosavadní violista orchestru Prozatímního divadla a nyní varhaník v nedalekém kostele sv. Vojtěcha – neznámým autorem. Skladatelsky se teprve hledal. Jeho hudba měla melodicky neklidný a harmonicky i polyfonicky složitý výraz. Zachoval se Smetanův posudek: „Tak, jak je opera nyní napsána, provésti se nedá. Při zkoušce bylo s obtížemi provedeno pouze první jednání, poněvadž jak hudebníci v orchestru, tak i zpěváci si stěžovali, že se jim ukládají úkony prostě nemožné…“

Koncert ukáže, jestli problémem Dvořákovy první české opery byla v jeho době interpretační náročnost partů, nebo spíše nepřiměřenost použitých prostředků vzhledem k povaze libreta. Mladý skladatel se sice částečně oprostil od rozvleklé rapsodičnosti své operní prvotiny Alfred, ale přece jen asi použil až moc komplikovaný polyfonní sloh.

A jaký je děj této trochu komické, ale v některých okamžicích také docela vážné romantické opery? Král Matyáš při lovu zabloudí. Nepoznán, stráví večer s uhlíři. Jeník ráno přistihne svoji milou Lidušku, když od hosta dostává na rozloučenou polibek. Je domnělou nevěrou roztrpčen a rozhodne se dát na vojnu. Král, nadále inkognito, zve rodinu na posvícení. Když uhlíř Matěj se ženou přijedou do Prahy, jsou ke svému údivu uvedeni na Hrad. Král odhaluje totožnost a stihne dokonce Lidušku s Jeníkem zasnoubit.

Dvanáctý ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha začíná 8. září, v den výročí narození skladatele. Na programu prvního večera jsou Symfonie č. 8 a Koncert pro violoncello a orchestr h moll. Pod taktovkou Christopha Eschenbacha jej přednese v doprovodu Národního symfonického orchestru Italského rozhlasu a televize rakouský sólista Kian Soltani.

Během následujících dvou týdnů se v Praze do 23. září vystřídají Zubin Mehta s Izraelskou filharmonií, Neeme Järvi s Estonským národním symfonickým orchestrem, Tomáš Netopil se svou Essenskou filharmonií a Semjon Byčkov s Českou filharmonií, rezidenčním orchestrem festivalu. Mezi sólisty jsou ohlášeni bratři Capuçonovi, Kirill Gerstein, Ivo Pogorelich, Boris Giltburg, Michail Lifits, Jiří Bárta, Ivo Kahánek… a fenomenální americko-izraelský houslista Gil Shaham, kurátor letošní komorní řady.

Znít bude vedle Dvořákovy hudby mimo jiné také hudba z odkazu Petra Iljiče Čajkovského a skladby Johannesa Brahmse, Gustava Mahlera nebo Josefa Suka. Festival tradičně nabídne moderovaná setkání s umělci „po potlesku“, to znamená po koncertě; dále Rodinný den v sobotu 14. září v prostorách Anežského kláštera a v jeho zahradách i různé jiné programy pro děti. Prostor dostanou také talentovaní a úspěšní nejmladší hudebníci, vítězové hudebních soutěží Jan Čmejla, Kristian Mráček, Martin Kot, Jan Novák a Jan Schulmeister.

Mezi doprovodnými akcemi je festivalová „předehra“ v podobě výletu po stopách skladatele. Tentokrát povede 1. září do Plzně. Ve Dvořákově sále tamního Domu hudby doprovodí odborně vedenou procházku po městě malý koncert.

Foto: Alfonso Batalla, Pavel Hejný, Martin Divíšek, Ilona Sochorová, archiv Dvořákovy Prahy, Muzeum A. Dvořáka