KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Opera NdB zítra zahájí sezónu Hoffmannovými povídkami pohledem do divadelního zákulisí english

Janáčkova opera Národního divadla Brno chystá premiéru Hoffmannových povídek od Jacquese Offenbacha. Uskuteční se tento pátek 20. září v Janáčkově divadle od 19:00 hodin. K inscenaci byli přizvání režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří tvoří v českých divadlech již etablovanou dvojici pod zkratkou SKUTR. Hudebně ji nastudoval Ondrej Olos. V hlavních rolích se představí sólisté brněnské opery i pravidelní hosté souboru – Luciano Mastro a Mickael Spadaccinni v roli básníka Hoffmanna, Ondrej Mráz a Jiří Sulženko v basové čtyřroli Lindorf/Miracle/Dapertutto/Coppélius. Hlavní ženské role nastudovaly Markéta Cukrová (Nicklausse/Múza), slovenská sopranistka Martina Masaryková (Olympia), Pavla Vykopalová (Antonia) a Daniela Straková-Šedrlová (Giulietta).

„Operní sezóna 2019/20 má jako motto Hledání… a první premiéra bude patřit hledání toho, po čem všichni toužíme – hledání lásky. I básník Hoffmann hledá dokonalou lásku a s každou ženou, do níž se zamiluje, mu stále více uniká, až nakonec mine tu, která byla tou pravou. Takový je příběh opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquese Offenbacha, která se na jeviště Janáčkova divadla vrací téměř po dvaceti letech,“ zve na premiéru dramaturgie operního souboru a dodává, že nápadité inscenace této režisérské dvojice se pravidelně objevují v činoherních souborech, stejně jako v operních. Brněnskému publiku se představili svým osobitým zpracováním Lišky Bystroušky a Radůze a Mahuleny v činohře NdB před několika lety a teď je čeká první spolupráce i s operním souborem. Inscenátoři se rozhodli zasadit děj příběhu přímo do divadla a rozehrát ho v místech, které diváci nemohou běžně vidět, v zákulisí operního představení. Důvodem je, že Hoffmannovy povídky jsou operou, která publikum zavádí nejen do fantaskního světa básníka a jeho bizarních představ, kde realita splývá v jedno s jeho představami a jsou spojeny se světem umění a lidmi v něm se pohybujícími.

„Vždyť Hoffmannův skutečný idol je operní pěvkyně Stella,“ podotýká Martin Kukučka z režisérského tandemu SKUTR a princip a vizi jejich pojetí divadla na divadle vysvětluje: „Je několik témat, která bychom chtěli zdůraznit. Tak především jsme museli najít rámec, kde se vlastně celá opera odehrává. Pro nás je to pauza mezi dějstvími v opeře Don Giovanni, kde zpívá Stella. Ona je jednou aktérkou z milostného trojúhelníku, který je motorem opery. Nacházíme se na jevišti z pohledu zákulisí a to jeviště je něčím vychýlené z reality, protože má na všechny strany oponu. On i Hoffmann je od začátku trochu mimo realitu. Ten princip divadla na divadle jsme prolnuli i do kostýmů. Je to, jako byste zašli o pauze do divadelní kantýny, kde se setkají zpěváci nalíčení do opery Don Giovanni s divadelní technikou, s diváky a členy orchestru. Dalším tématem je Stella, jako žena, která má tři podoby. Hoffmann pak za pomoci reality okolo sebe vypráví jednotlivé příběhy. Nikdo se do nich nepřevlíká, postavy jsou stále těmi „návštěvníky kantýny, divadelního zákulisí.“

Hoffmannovy povídky bude hrát Národní divadlo Brno celou sezónu. Ještě letos má představení na programu 22. a 29. září, 5., 6. a 29. října a 30. prosince a v druhé polovině sezóny chystá ještě dalším čtyři reprízy.

Foto: NdB

Josef Zedník

Zpěvák, publicista

Rodák z Prahy, který vyrůstal v Mladé Boleslavi. Zájem o hudbu ho však přilákal zpět do rodného města. Studoval zpěv na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění (u Prof. Magdalény Hajóssyové). Hrál také na housle a na kontrabas. V mládí o Vánocích při hledání stanic v rádiu namátkou zaslechl krásnou hudbu, která ho doslova fascinovala. Byl to přímý přenos Pucciniho Bohémy z Metropolitní opery s Richardem Leechem a Angelou Gheorghiu. Od té doby je klasická zpívaná hudba jeho největším zájmem. Sólově zpíval v několika českých divadlech, ale jeho vkus se přiblížil zejména k velkým vokálně-symfonickým dílům. Má za sebou tenorové party např. v Mahlerově Písni o zemi, Dvořákově Stabat mater, ale s největším úspěchem se setkal v Brazílii, kde se v Riu představil v Janáčkově Věci Makropulos jako Albert Gregor (dir. Isaac Karabtchevsky) a následně v Sao Paulu v tenorovém partu z Glagolské mše (dir. Osmo Vänskä). Pracoval jako produkční na stanici Vltava (na té mimochodem od té vánoční Bohémy vyrůstal). Také pracoval několik let pro Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Má rád své nejbližší a pejska Endyho. A jeho koníčkem je dobré víno a s ním spojené cestování.



Příspěvky od Josef Zedník



Více z této rubriky