Ve středu 27. ledna vystoupí v Sále Martinů houslista Jan Mráček s klavíristou Lukášem Klánským, a to na Mezinárodní den památky obětí holocaustu. Hudební setkání bude věnováno nedožitým čtyřiadevadesátým narozeninám profesorky Zuzany Růžičkové, světově proslulé cembalistky. Akci pořádá Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové za podpory Magistrátu hl. m. Prahy a ve spolupráci se spolkem B’nai B’rith Renaissance Praha, jehož členkou byla Zuzana Růžičková od jeho obnovení v roce 1991. Koncert začne v 19:30 hodin a bude vysílán na Facebooku Nadačního fondu Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové a na YouTube kanálu Institutu Bohuslava Martinů, jehož byl Kalabis zakladatelem. Na programu bude Sonáta pro housle a klavír, op. 58 Viktora Kalabise, manžela Zuzany Růžičkové, Suita „Mnoho povyku pro nic“, op. 11 Ericha Wolfganga Korngolda, výběr z 24 preludií pro klavír, op. 34 Dmitrije Šostakoviče v úpravě pro housle a klavír a Čtyři kusy pro housle a klavír, op. 17 Josefa Suka.

Zuzana Růžičková se proslavila zejména provedením děl Johanna Sebastiana Bacha. Na pětatřicet desek natočila pro francouzskou firmu Erato jeho kompletní dílo pro klávesové nástroje jako první na světě. Záznam z let 1965 až 1975 byl oslavován pro svůj rozsah, mistrovství a originalitu a vyšel v reedici na dvaceti CD u firmy Warner Classics v roce 2016. „Tvorba Johanna Sebastiana Bacha pro mě byla, je a stále bude hudbou, která přináší řád. Za války jsem byla v koncentračních táborech, a když jsem přijela, na tohoto skladatele jsem se upnula. Moc mi to pomohlo,“ řekla Růžičková při křtu této reedice svých nahrávek.

Narodila se 14. ledna 1927 v Plzni, na klavír začala hrát až relativně pozdě – v devíti letech. Když vypukla druhá světová válka, byla kvůli svému židovskému původu vyloučena z primy gymnázia. V lednu 1942 ji s rodinou deportovali do Terezína, kde se dostala do kontaktu i s dalšími vězněnými hudebníky, a pak do Osvětimi a Bergen-Belsenu. Měla nakonec štěstí a přežila. Domů se ale vrátila s hrůznými zážitky a pocitem, že nic na světě nemá smysl. Po válce studovala hudbu. „Už jako dítě jsem strašně tíhla k Bachovi, díky tomu jsem se dostala k cembalu, protože pro tento nástroj Bach komponoval,“ uvedla Zuzana Růžičková před lety. V letech 1947 až 1951 studovala na Akademii múzických umění v Praze a posléze také v Paříži. V roce 1956 Zuzana Růžičková vyhrála soutěž ARD v Mnichově, a zahájila tak svou úspěšnou kariéru trvající několik desetiletí.

Pořadatelé připomínají nelehký život umělkyně s tím, že za komunistického režimu jí bylo vyčítáno, že v cembalu propaguje „feudální a religiózní“ nástroj. Jako průkopnice musela tedy zpočátku přesvědčovat pořadatele koncertů a publikum, že cembalo je rovnoprávný nástroj. Hrávala proto tehdy dokonce v jednom koncertu stejné skladby nejprve na klavír a pak na cembalo. S houslistou Josefem Sukem procestovala Evropu, Japonsko, Thajsko, Austrálii, USA a Kanadu a v letech 1979 až 1990 byla sólistkou České filharmonie. Hru na klavír a cembalo také vyučovala, ale až v polovině osmdesátých let se jí na Akademii múzických umění podařilo prosadit cembalo jako plnoprávný hlavní studijní obor.

V roce 1990 se stala profesorkou. Počátkem devadesátých let se aktivně zasazovala o obnovu židovského života u nás, věnovala se především odkazu židovských skladatelů a interpretů a zapojila se do pořádání mnoha hudebních produkcí, především každoročního koncertu ve Španělské synagoze v den připomínky obětí holocaustu 27. ledna. Působila také na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, vedla mistrovské kurzy po celém světě. V roce 1994 jí Hamburk udělil Zemskou medaili za umění a vědu, v roce 2011 zase v Cáchách převzala Cenu Karla IV. Získala i řadu dalších ocenění: čtyřikrát například prestižní pařížskou cenu Grand Prix du Disque Académie Charles Cros. V roce 2003 jí byl udělen francouzský titul Rytíře umění a literatury a od českého prezidenta převzala medaili Za zásluhy. V roce 2019 vznikl americký dokumentární film Zuzana: Music is Life, který získal řadu ocenění po celém světě. Její memoáry, původně publikované anglicky ve vydavatelství Bloomsbury, u nás vydané pod názvem Sto zázraků, byly listem Financial Times zařazeny mezi pět nejlepších knih roku 2019.

Foto: Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové