Dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica bude pokračovat ve středu 22. září tradičním koncertem na zámku v Doksech. V místním Rytířském sále se představí nový soubor ANMOEN s uměleckým vedoucím Jaromírem Noskem. Ten uvede svůj projekt Zrození – Zánik – Naděje, který je unikátním dialogem barokní a současné hudby. Nabízí hudební exkurz do 17. století, a sice na dvůr olomouckého biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna. Hudba bude v kontrastu s kompozicemi současného skladatele Tomáše Hanzlíka, které napsal v době prvního covidového lockdownu. Cílem programu je hledat naději a principy, které nás přesahují.

Festival uvádí, že Jaromír Nosek je jednou z výrazných pěveckých osobností, která se pohybuje zejména na poli staré hudby. Jako basista je známý ze spoluprací s významnými tuzemskými soubory Collegium 1704 nebo Cappella Mariana, na svém kontě má však i řadu zahraničních úspěchů. V roce 2020 se z ansámblových vod vydal vlastní cestou a založil a umělecky vede komorní soubor ANMOEN, se kterým se věnuje interpretaci hudby raného baroka a jejímu citlivému propojování se skladbami soudobých autorů.

„Propojování muziky různých období, žánrů či kultur se mi líbilo vždy. Vidím v něm velký zdroj vzájemné inspirace a potenciálu ke vzniku nových kvalit. Zároveň jsem přesvědčen, že pokud se taková fúze pojme vkusně, má jednotící myšlenku a není jen jakýmsi ad hoc mixem různorodých skladeb, tak nám může pomoci lépe pochopit jednu z úžasných vlastností hudby, a tou je její schopnost komunikovat a spojovat,“ říká k zaměření souboru Jaromír Nosek. Zmiňuje také, že jedním z jeho uměleckých cílů, které se pojí se samým vznikem ansámblu, byla touha věnovat se basovému sólovému repertoáru první poloviny 17. století. K tomu potřeboval především hráče na nástroje, které tvoří basso continuo. Rozhodl se proto oslovit své tři kolegy – hráče na violu da gamba Jakuba Michla, theorbistu Marka Kubáta a hráče na cembalo a varhanní pozitiv Martina Smutného, se kterými se dobře znal z účinkování na Olomouckých barokních slavnostech. „O všech třech jsem věděl, že jsou skvělí muzikanti a zahrají bezvadně i ten neobtížnější doprovodný part, ale že koncertně působí i jako výborní sólisté, čehož se snažím hojně využívat,“ dodává.

Dramaturgie koncertu je koncipovaná netradičně. Prolíná se v ní vyprávění příběhu naznačeného názvem koncertu s opakováním „ideé fixe“. „Ta je postavena na improvizacích na úvodní téma závěrečné skladby Tomáše Hanzlíka De profundis, které tak prostupuje celým koncertem. Jednotlivé skladby, ať už sólové, či společné, se snažíme zahrát a zazpívat tak, aby nepůsobily jako oddělené a na sobě nezávislé entity, ale právě naopak jako jednolitý (ač vnitřně proměnlivý) tok hudby rozdělený do tří velkých samostatných oddílů,“ uzavírá Jaromír Nosek.

Foto: Petr Tomaides, archiv souboru, Baroko Olomouc