Na tuto sobotu 9. října připravil Symfonický orchestr Českého rozhlasu program z hudby české a německé. Ke spolupráci na Koncertu pro housle, klavír a orchestr, H 342 Bohuslava Martinů přizval sólisty Josefa Špačka a Miroslava Sekeru. Dále bude na pořadu Ernster Gesang (Vážný zpěv) pro orchestr od současného skladatele Wolfganga Rihma a Třetí symfonie F dur, op. 90 Johannesa Brahmse. Dirigovat bude šéfdirigent Norského rozhlasového orchestru v Oslu a od příští sezóny šéfdirigent SOČRu Petr Popelka. Koncert, který se bude konat od 19:30 hodin ve Dvořákově síni Rudolfina, nabídne v přímém přenosu stanice ČRo Vltava, ze záznamu pak ČRo D-dur.

„Martinů býval sám houslistou, technické a výrazové možnosti houslí a klavíru znal nejdůvěrněji. Koncert, který složil roku 1953 v New Yorku, nese typické rysy pozdní tvorby svého autora. Kombinuje neklidné plochy i prosté melodie, oproti jiným skladbám z té doby je však tradičněji pojatý, má výrazné tonální ukotvení,“ uvádí dramaturgie a doplňuje, že pro druhou část večera bude určující vztah současného autora k tvorbě jednoho z velikánů hudební historie. Žijící klasik německé hudby Wolfgang Rihm napsal Ernster Gesang (Vážný zpěv) v devadesátých letech minulého století na podnět dirigenta Wolfganga Sawallische jako skladbu specificky určenou k provedení před hudbou Johannesa Brahmse. Po několik měsíců se proto zaobíral písněmi a klavírními skladbami z Brahmsova pozdního období. Posléze došel k Brahmsovu poslednímu vokálnímu dílu Vier Ernste Gesänge – Čtyři vážné zpěvy, které reflektují na základě vybraných biblických textů téma smrti. A v tom okamžiku se Rihmovi celá práce propojila se vzpomínkou na jeho nedávno zesnulého otce. Rihmovo introvertní, lyrické dílo připraví atmosféru pro jednu z Brahmsových vrcholných skladeb.

Pořadatelé poukazují na to, že Symfonii č. 3 F dur napsal Brahms v létě roku 1883 v lázeňském městě Wiesbaden. Když za ním na podzim toho roku přijel do Vídně Antonín Dvořák, přehrál mu Brahms u klavíru první a poslední větu nové symfonie. Pražský přítel se pak v dopise společnému berlínskému nakladateli Simrockovi nechal slyšet, že symfonie předčí předchozí dvě – a i kdyby snad ne v síle koncepce, tak v kráse určitě.

Foto: Ivan Malý, Vojtěch Brtnický