„Mám k dispozici skvělé pěvce, se kterými můžu jít do hloubky, konstatovala režisérka.“

„Musím rozhodovat, jestli podpořím komediální, nebo tragickou stránku díla.“

„Na druhou polovinu června chystá divadlo festival svých nových inscenací, mezinárodní prezentaci toho, co aktuálně dělá.“

Pražské Národní divadlo na sobotu chystá premiéru nové inscenace Mozartovy opery Così fan tutte aneb Takové jsou všechny. Režii má německá umělkyně Tatjana Gürbaca. Stejně jako ona, i režiséři Ole Anders Tandberg a Calixto Bieito, připravující v těchto týdnech lednové premiéry oper Bludný Holanďan a Káťa Kabanová, pracují v České republice vůbec poprvé.

Inscenaci Mozartovy opery Così fan tutte, kterou režisérka Tatjana Gürbaca vnímá jako hru na pomezí komedie a tragédie, nastudoval dirigent Karsten Januschke a podílí se na ní scénografka Ingrid Erb. Pražské Národní divadlo ji uvádí ve Stavovském divadle jako koprodukci s Národním divadlem v Mannheimu. „Jde o operu o lidské přirozenosti, o lidských snech a nadějích, o omylech, které lidé dělají. Vyvolává pocit, že se nic nezměnilo…,“ řekla Tatjana Gürbaca na setkání s novináři, když hovořila o tom, že divadlo je komunikace, a to nejen mezi pěvci, režisérem a publikem, ale také mezi různými časy a staletími.

V hlavních rolích Fiordiligi, Dorabelly, Guglielma a Ferranda se střídají Kateřina Kněžíková a Marie Fajtová, Michaela Zajmi a Arnheiður Eiríksdóttir, Petr Nekoranec a Martin Šrejma, Lukáš Bařák a Boris Prýgl. V roli Dona Alfonsa jsou to Jiří Hájek, Martin Gurbaľ a Jiří Sulženko. „Mám k dispozici skvělé pěvce, se kterými můžu jít do hloubky,“ konstatovala režisérka.

Všechny tři opery, které Wolfgang Amadeus Mozart napsal na libreta Lorenza da Ponte, tedy ještě Don Giovanni a Figarova svatba, jsou podle ní mistrovské kusy. „Opera Così fan tutte je z nich pro mě tou nejhlubší a nejpravdivější. Je v ní méně děje než ve dvou dalších, ale víc psychologie. A je také nejzábavnější, protože se každou minutu musím jako režisérka rozhodovat, jestli podpořím komediální, nebo tragickou stránku,“ řekla Tatjana Gürbaca. V její inscenaci je záměrem, aby první dějství bylo lehoučké a hravé, „spíše komedie“, ale pak příběh tmavne a tmavne, a hra, kterou Guglielmo a Ferrando rozpoutali, počíná měnit všechny zúčastněné. „Jde o vztahy mezi páry, ale i mezi sestrami a mezi oběma přáteli, až nakonec všichni zjišťují, že si musí každý jako individualita najít svou vlastní cestu životem,“ poznamenala.

Národní divadlo spolupracuje podle operního šéfa Pera Boye Hansena na počátku letošního roku hned se třemi režiséry světového jména. „Chceme teď v lednu publiku představit tři úžasné inscenace v našich třech divadelních budovách. Tři velmi rozdílné opery, z nichž každá přesně patří k tomu divadlu, ve kterém ji uvedeme. Ve Stavovském divadle, kde Mozart sám dirigoval, jeho pozdní mistrovskou analýza lidských slabostí. Je součástí pražského cyklu Da Ponteho oper, který Národní divadlo loni zahájilo Donem Giovannim, nejprve kvůli koronakrizi jen v televizím přenosu a pak na konci léta už s diváky,“ připomněl Hansen. Po uvedení opery Così fan tutte je potom v plánu v další sezóně Figarova svatba.

Druhou nejbližší premiérou je Bludný Holanďan, ohlášený na 20. ledna do Státní opery. Inscenaci připravují dirigent Karl-Heinz Steffens a norský režisér a scénograf Ole Anders Tandberg a v hlavních rolích pěvci Joachim Goltz, Elisabeth Teige a Dorothea Herbert. „Wagner k této budově nesporně patří, vždyť se jako Nové německé divadlo otvírala v devatenáctém století jeho Mistry pěvci norimberskými. Ukazuje to, jak neuvěřitelné tradice tohle město má, pokud se týká opery,“ upozornil Per Boye Hansen.

Na 28. ledna je do historické budovy Národního divadla plánována třetí premiéra – Janáčkova Káťa Kabanová. Pracuje na ní dirigent Jaroslav Kyzlink a španělský režisér Calixto Bieito, proslulý svými originálními inscenacemi uváděnými především na německých scénách. Jako Káťu diváci uslyší Alžbětu Poláčkovou nebo Petru Alvarez Šimkovou, obsazeni jsou s nimi Jiří Sulženko, František Zahradníček, Peter Berger, Eva Urbanová a další sólisté. „V naší ´zlaté kapličce´ máme Janáčka, českou operu, český verismus,“ řekl Hansen a zdůraznil, že spolupráce s trojicí zmíněných uznávaných režisérů dává dobrou příležitost k posílení pozice české opery v cizině, ale ještě víc také přináší možnost nechat se inspirovat zvenčí: režiséry a zpěváky, kteří přijíždějí do Prahy, aby spolupracovali s tuzemskými soubory a umělci. „Ať už kontakt s mezinárodním prostředím nazveme propojením, nebo rozvíjením,“ dodal.

Milovníci tradičních repertoárových titulů se v březnu dočkají Bizetovy Carmen, kterou bude dirigovat Petr Popelka a režírovat Grischa Asagaroff, a v květnu přijde na řadu nová interpretace Prodané nevěsty pod taktovkou Jaroslava Kyzlinka a v režii Alice Nellis.

Operní šéf Hansen zmínil také mnohadílný projekt Musica non grata, prezentující hudbu autorů, kteří trpěli za totalitních režimů, zejména v době nacismu. V jeho rámci uvede Národní divadlo v březnu v nastudování nekonvenčního ruského režiséra Timofeje Kuljabina Schrekerovu operu Vzdálený zvuk a v červnu operu Plameny Erwina Schulhoffa, hranou v tuzemsku od 30. let poprvé v českém jazyce. Tu připraví Calixto Bieito.

Na druhou polovinu června chystá pak česká první scéna přehlídku, respektive festival, svých nových inscenací – Hansenovými slovy „dobrou mezinárodní prezentaci“ toho, co Národní divadlo aktuálně dělá.

Foto: Zdeněk Sokol