Pořadatelé zvou na další přímý přenos z Metropolitní opery v New Yorku v našich kinech. Lucie z Lammermooru, tragická hrdinka stejnojmenné opery Gaetana Donizettiho, patří mezi nejklasičtější postavy dějin opery. Slavnou roli zpívala mimo jiné Luisa Tetrazzini, Maria Callas nebo Joan Sutherland, opera samotná je na repertoáru Metropolitní prakticky neustále. Vrací se i v této sezóně. Zbrusu novou inscenaci si budou diváci moci vychutnat i na plátnech kin zítra, v sobotu 21. května.

V hlavní roli Lucie se představí sopranistka Nadine Sierra. Rodačka z jižní Floridy touto rolí vstupuje do pomyslného elitního klubu operních hvězd z Metropolitní a naplňuje tak cíl, za kterým jde už od svých deseti let. Za sebou má téměř čtyřicítku rolí a Lucie je pro ni dosud největší a herecky i pěvecky nejnáročnější úlohou. V roli Luciina milovaného Edgarda se představí Javier Camarena, další postavy ztvární Artur Ruciński a Matthew Rose. Dirigentské taktovky se ujal Riccardo Frizza.

„Gaetano Donizetti dokončil Lucii z Lammermooru v roce 1835, v době, kdy dosáhla vrcholu jeho reputace coby skladatele,“ uvádějí organizátoři. Krátce předtím ukončil kariéru Gioachino Rossini a zemřel Vincenzo Bellini, další dobové skladatelské hvězdy italského bel canta. Pro Donizzetiho se otevřely pomyslné dveře na vrchol a Lucie z Lammermooru mu velmi rychle vynesla pověst „génia italské opery“. Svůj podíl na úspěchu měla i dobová vášeň pro kulturu a historii Skotska.

Opera vznikla na základě libreta Salvadoreho Cammerana, který se volně inspiroval novelou Waltera Scotta a sleduje křehkou Lucii, která je uvězněná uvnitř střetu své vlastní rodiny a rodiny Ravenswoodů. Nová inscenace Simona Stonea nicméně podtrhuje nadčasovost Donizettiho díla. Dění přenáší ze Skotska sedmnáctého století do ryze současných Spojených států, do oblasti takzvaného Rust Belt, kdysi prosperujícího území, které se nyní propadlo po chudoby a beznaděje.

Zasazení do upadajícího městečka přineslo i inovativní technická řešení, která ve zvýšené míře využívají centrální točny na jevišti newyorského operního svatostánku. Postavy se tak mohou pohybovat v dynamicky se měnícím prostředí, které je vizuálně působivé a novátorské, pro technický štáb, ale i pěvce samotné představuje nový náročný úkol, zejména co se týče orientace a synchronizace všech pohybů. Zároveň je prostor zákulisí otevřen pohledům publika, což vytváří unikátní zážitek a současně přináší další nároky na technický štáb, který se stává pevnou součástí představení. Tyto prvky doplňuje ještě velkoplošná obrazovka umístěná nad scénou, která pomocí předtočených videosekvencí i detailních záběrů přímo z představení umožňuje nahlédnout do mysli protagonistů. Nový rozměr tak dostává zejména slavná halucinační scéna ze třetího dějství, kde si hrdinka představuje, že je společně se svým milovaným Edgardem. Pár je společně na obrazovce, na scéně je však Lucie sama. Toto technické řešení si vyžádalo nejen dvojici kameramanů přímo na jevišti, ale i nutnost pečlivého propracování všech kostýmů a dekorací. Každá drobnost je totiž najednou vidět.

Foto: Aerofilms / MET NY