„Kolegové vás nejen podrží, když je třeba, ale také inspirujeme jeden druhého.“

„Výborných trií je spousta, je složité se na koncertním trhu uplatnit.“

„Název triu navrhl belgický muzikolog Harry Halbreich.“

V Ostravě zítra vystoupí Trio Bergerettes, ve kterém hrají na klavír Barbora K. Sejáková, na housle Daniela Oerterová a na violoncello Tomáš Strašil. Koncert patří do komorního cyklu Janáčkovy filharmonie. Trio přiveze Elegii Josefa Suka, Baladické trio Vítězslava Nováka, Sunset suite Luboše Sluky a slavné Klavírní trio „Dumky“Antonína Dvořáka.

Soubor nese jméno podle názvu klavírního tria Bohuslava Martinů. Po vítězství v soutěži B. Martinů v roce 2001 ho triu navrhl belgický muzikolog Harry Halbreich. Těleso vzniklo v roce 2001 a hned v prvním roce svého uměleckého působení dokázalo získat cenu za nejlepší interpretaci skladby Bohuslava Martinů ve zmíněné soutěži. O rok později se pak v soutěži „Melbourne International Chamber Music Competition“ probojovalo mezi 25 nejlepších trií z celého světa.

„Hrát v triu to je velký dar,“ říká Barbora K. Sejáková a dodává: „Kolegové vás nejen podrží, když je třeba, ale také inspirujeme jeden druhého. Už od studentských let si uvědomuji, že tahle spolupráce, ten souzvuk, ten tvar, to je to nejkrásnější. Scházíme se pravidelně. Výborných trií je totiž spousta, takže je složité se na koncertním trhu uplatnit. Člověk se musí hodně snažit, musí přicházet stále s novými projekty, pořád vymýšlet něco zajímavého, co ti ostatní nemají.“

Trio Bergerettes vystupuje na mezinárodních hudebních festivalech, představilo se v koncertním cyklu Českého spolku pro komorní hudbu působícího při České filharmonii a nahrává pro Český rozhlas. Na repertoáru má nejvýznamnější díla světové triové literatury a hlavně romantickou českou tvorbu a skladatele 20. a 21. století (kompletní B. Martinů, L. Sluka, M. Slavický, současný norský skladatel L. Thoresen a další).

Josef Suk vytvořil hudbu ke dvěma jevištním dílům Julia Zeyera – k dramatické pohádce Radúz a Mahulena (ze které později vznikla suita Pohádka) a k dramatické legendě Pod jabloní (také upravena na suitu s názvem Pět obrazů z hudby k legendě Pod jabloní). Zeyerovy texty umožnily Sukovi rozvinout jeho nadání pro neobyčejně barvité lyrické melodie, obě díla tak znamenala zásadní vývoj v rámci jeho dosavadní tvorby. Proto se nelze divit, že to byl právě Suk, kdo byl osloven napsat skladbu k uctění prvního výročí Zeyerova úmrtí. 31. 5. a 1. 6. 1902 se za tímto účelem konala v Praze v letohrádku královny Anny a v hradní zahradě slavnost, této významné společenské události se zúčastnil například i slavný francouzský sochař Auguste Rodin. Jednovětá Elegie tam zazněla jako úvod k živému obrazu „Když slunce Vyšehradu zapadlo“ – v závěru skladby se zdvihla opona a na jevišti se objevil živý obraz. Původní nástrojové obsazení bylo určeno pro housle a violoncello s průvodem smyčcového kvarteta a harmonia, ale v této podobě se dílo nedochovalo. Suk ho později zkrátil a upravil pro klavírní trio, v jeho podtitulu pak zůstalo už jen „Pod dojmem Zeyerova Vyšehradu“.

Své Baladické trio označil Vítězslav Novák za skladbu „nejčernějšího baudelairovského pesimismu“. Doslova o ní ve své autobiografii píše: „Otevřely se a krvácely v ní staré moje rány, bylo mi hrozně při jejím skládání. Nicméně právě ta hudba, byť sebebolestnější, byla mi v mém lidském trápení jedinou útěchou.“ K pesimistickým náladám se vrátil Novák po symfonické básni V Tatrách, do které vtisknul obdiv k vrcholkům těchto hor a lásku k vysokohorské turistice a navázal tak na cyklus písní Melancholie. Při skládání se obracel k Lisztově h moll sonátě. Trio mělo premiéru v dubnu 1902 v Brně, na večeru Vítězslava Nováka (tedy ho provedl on sám) v Uprkově dvoraně Vesny a po prvním uvedení sklidilo takový aplaus, že bylo celé opakováno.   

Vývojově linii skladatelů Dvořák – Suk – Novák narušuje Luboš Sluka. V polovině 50. let absolvoval na pražské konzervatoři dokonce tři obory: bicí nástroje, dirigování a skladbu. O jeho talentu svědčí i fakt, že byl přijat jako žák Arthura Honeggera a jako asistent George Aurica. Bohužel mu pobyt ve Francii znemožnily politické důvody, proto pokračoval ve studiích skladby a kompozice filmové a scénické hudby na AMU. Pak působil jako dramaturg Československé televize, v hudebním vydavatelství Panton a vedle toho komponoval. Jeho tvorba zahrnuje víc jak tři stovky samostatných kompozic, hudbu k sedmi desítkám filmů, třiceti televizním inscenacím, pěti seriálům a také osmdesát skladeb z oblasti populární hudby. Z českých skladatelů se ve svých kompozicích hlásí k odkazu Josefa Suka, Leoše Janáčka nebo Bohuslava Martinů. Sunset suite zazní v úpravě pro klavírní trio, kterou přímo pro Trio Bergerettes vytvořil autor v roce 2016.

Antonín Dvořák začal komponovat Dumky krátce poté, co dokončil Requiem. Staly se tak jakýmsi plynulým přechodem od myšlenek o smrti k tématům radostnějším a živelnějším. První z dumek dokončil měsíc po Requiem, na konci listopadu 1890, poslední, šestá, ale nese dataci až z února 1891. Od  komponování ho v té době poněkud zdržovalo přijetí místa profesora kompozice a instrumentace na pražské konzervatoři, kde byli jeho žáky mimo jiné i Josef Suk a Vítězslav Novák. Prvního provedení se cyklus dočkal v dubnu téhož roku u příležitosti oslavy Dvořákova čestného doktorátu na české univerzitě pořádaném Měšťanskou besedou. Ke klavíru toho večera zasedl samotný autor, violoncellový part svěřil Hanuši Wihanovi, na housle hrál Ferdinand Lachner.