„V rozhlasové řadě Živě ze studia 1 to v pondělí 28. 11. od 20 hodin bude klavírní trio Dechberoucí a Epoque Quartet.“

„Plný symfonický zvuk nabídne středeční vysílání pondělního abonentního koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu.“

„Zkuste se sami vžít do kůže hudebního analytika a srovnejte různé typy sonát, které v tomto týdnu na stanici D dur zaznějí. Bude to téměř doslova ‚od Bacha po…‘.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem „samé hudby“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 28. 11. do 4. 12. 2022?

Nastávají zimní časy, venku sychravo a plískanice, a tak hudební fanoušek rozmýšlí, zda se studenými ulicemi vydat na koncert do koncertních síní, navíc s nebezpečím, že vzhledem k energetické krizi nebudou řádně vytopeny, nebo dát přednost domácímu pohodlí a vychutnat si hudební lahůdky ve spojení s lahůdkami kulinářskými a se sklenkou vína či horkého čaje u krbu s praskajícím dřívím… či v pohodlí domácího křesla s rozsvícenými svíčkami.

Stanice Český rozhlas D-dur nabízí v tomto týdnu kompromis, dva záznamy z „živých“ koncertů takříkajíc vlastní provenience. V rozhlasové řadě Živě ze studia 1 slýcháváme většinou skladby méně známé a v interpretaci zajímavých komorních těles. V pondělí 28. 11. od 20 hodin to bude klavírní trio Dechberoucí (podobné názvy jsme zvyklí slýchat u ansámblů populární hudby, že?) a dnes velmi oceňovaný Epoque Quartet. Obě tělesa se ráda zabývají soudobou hudbou, a tak moderátorka Jana Trojanová představí přímo ze studia skladby Otmara Máchy, Jana Kučery, Rolfa Kühna, Vladimira Cosmy a Mateusze Smoczyńského.

Plný symfonický zvuk nabídne středeční vysílání pondělního abonentního koncertu Symfonického orchestru Českého rozhlasu ve Dvořákově síni v rámci šestadevadesáté sezóny. Americký dirigent John Axelrod provede s rozhlasovými symfoniky dvě skladby Ericha Wolfganga Korngolda, jehož kořeny sahají do Brna, kde se v rodině právníka a současně hudebního kritika v roce 1897 narodil. Byl zázračným dítětem, v jedenácti letech napsal pantomimu Sněhulák, kterou o dva roky později dokonce nastudoval Vídeňský dvorní balet. Ve Vídni studoval na konzervatoři, ve dvaceti se stal dirigentem Dvorní opery. Byl skvělým klavíristou, dirigentem, skladatelem, také profesorem vídeňské Státní akademie, koncertoval a dirigoval po celém světě. Zlomovým byl pro Korngolda rok 1934, v němž odjel do USA a našel uplatnění ve filmovém průmyslu – ve spolupráci se studiem Warner Brothers složil sedmnáct filmových hudeb, z nichž dvě získaly ocenění Filmové akademie Oskar. Během války přestává komponovat pro film – byl to jeho osobní protest proti nacismu a pronásledování Židů. Píše pouze symfonickou a koncertantní hudbu. Pokusy o poválečný návrat do koncertního života v Evropě příliš úspěšné nebyly, byl definitivně zafixován jako představitel hollywoodské filmové hudby. Zemřel v roce 1955, dva roky po svém návratu do USA. Jeho hudba se ale v současné době znova objevuje na koncertních pódiích. SOČR si vybral nejprve hudbu k filmu Dobrodružství Robina Hooda a poválečnou Symfonii Fis dur. Program doplní Burleska pro klavír a orchestr d moll Richarda Strausse, v níž sólistou bude Ivo Kahánek (středa 30. 11., 20:00 hodin).

Když se žáček dostane na základní umělecké škole k pojmu sonáta, obvykle se zalekne, ačkoliv by po několika letech už měl být na záludnosti hudební nauky zvyklý. Ještě celkem lehce pochopí, že sonáta je tří- až čtyřvětá hudební skladba, v níž (většinou) první věta má sonátovou formu. Tady už ale zbystří i konzervatorista, protože rozbor forem bývá jeho postrachem a hledat v sonátové větě expozici s hlavním a vedlejším tématem, vysvětlit jejich provedení a pak v repríze se pokusit ještě najít závěrečné téma bývá radostným zadáním poťouchlých pedagogů, kteří se s chutí pasou na nevědomosti nezdárných studentů. Jenomže najděte tyhle atributy v moderních sonátách, které svůj název dostávají od autorů spíše proto, aby zdůraznily jistou závažnost skladby (protože kdo napíše sonátu, už prostě musí být „pan skladatel“)! Trochu to zlehčuji, ale zkuste se sami vžít do kůže hudebního analytika a srovnejte různé typy sonát napsaných pro nejčastější dvojici sólových nástrojů, klavír a housle, které v tomto týdnu na stanici D dur zaznějí. Bude to téměř doslova „od Bacha po…“ – nikoliv, pan Vlach žádnou houslovou sonátu nenapsal, zato řada soudobých skladatelů ano. Takže: Carl Philipp Emanuel Bach (sobota 3. 12., 21:11), Wolfgang Amadeus Mozart (pondělí 28. 11., 13:30; středa 30. 11., 22:00), Ludwig van Beethoven (čtvrtek 1. 12., 8:17), Leoš Janáček (pátek 2. 12., 12:00) a k tomu navrch dvě téměř rarity: jednovětá Sonáta pro housle a dechové nástroje soudobého českého skladatele Jana Klusáka (sobota 3. 12., 23:20), kterou se Sebastian orchestrem řízeným Liborem Peškem zahraje Ivan Štraus, a orchestrální verze proslulé houslové sonáty g moll zvané „Ďáblův trylek“ Giuseppa Tartiniho (neděle 4. 12., 12:49) v podání virtuosky Anne-Sophie Mutter s doprovodem Vídeňských filharmoniků za řízení Jamese Levina.

A když budete zachumlaní do hřejivé deky v teple svého pokoje, můžete si kdykoliv (ale pozor, jen do 29. 11.) dle libosti pustit on-line Matoušovy pašije se Simonem Rattlem na audioportálu Českého rozhlasu. Nahrávka pochází z listopadu minulého roku, kdy Matoušovy pašije provedl Sir Simon Rattle v Herkulově sále v Mnichově se Symfonickým orchestrem a sborem Bavorského rozhlasu – soubory, které bude od sezóny 2023/24 řídit. Představitelem ústřední role Evangelisty, který pašijové dění vypráví a sám je s ním vnitřně spjat, byl britský tenorista Mark Padmore, mezzosopránový part zpívala Magdalena Kožená.

Foto: Jiří Kučera, Facebook, Monika Höfler, Marco Borggreve