„Na Štěpána si pozdní snídani můžete vychutnat při poslechu Gardinerova nastudování mohutného oratoria Josepha Haydna Roční doby.“

„Händelova kantáta, která se překládá jako Triumf času a pravdy nebo také Triumf času a rozčarování.“

„Tři čtyřhodinové vysílací bloky hudby nazvané Silvestr s Amadeem. Prostě ´Mozart – sluníčko´ navěky!“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem „samé hudby“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 26. 12. 2022 do 1. 1. 2023?

Přelom roku znamená pro každého člověka něco jiného – jsme jedineční a všeobecný příkaz veselit se, že starý rok je za námi a nový před námi, je dost pošetilé, neboť ne každý z nás prožil špatný rok, aby se nad jeho odchodem radoval, stejně jako nejsou všichni natěšeni na ten nový. V Japonsku i mnohde jinde si milovníci hudby spojují nový rok s Dvořákovou Novosvětskou, která vznikala ještě v ovzduší horečného budování nové civilizace v zámořské Americe, zemi snů a neomezených možností. Dnes, v době turbulentní, se nad tím možná pohrdavě usmíváme, naštěstí však z toho snu o člověku neomylně ovládajícím svět, přírodu a vesmír alespoň zůstala ta nádherná Dvořákova hudba, vzniklá v nitru zbožného a skromného člověka, který rozhodně po dobývání světů netoužil. Myslím, že právě v tomto kontrastu vnějších a vnitřních pohnutek konání člověka tkví jedno ze základních poselství hudby géniů, jako jsou Händel, Mozart, Haydn a další.

Tento týden začíná svátkem sv. Štěpána. Na Štěpána se v Čechách chodilo odjakživa koledovat, já ve svých studentských dobách chodil po Plzni s kamarády ze souboru staré hudby a muzicírovali jsme v rodinách známých a přátel od poledne až do druhého dne. Nevím, jestli tak v mladém věku činil i slovutný Sir John Eliot Gardiner, nicméně právě na Štěpána si pozdní snídani můžete vychutnat při poslechu jeho nastudování mohutného oratoria Josepha Haydna Roční doby, které slavný dirigent natočil se svým sborem Monteverdi Choir a s orchestrem The English Baroque Soloists (po 26. 12., 9:29).

Běh času, jeho nekonečné a nikdy se nezastavující odčítání existence světa i každého lidského osudu, tvůrce fascinuje. Sny o návratech nebo naopak posunech v čase, skoku do jiných dob (vzpomeňme na Čechovy a poté Janáčkovy Výlety pana Broučka), úvahy o zpětném chodu dějin (nadchnul mě film Podivuhodný příběh Benjamina Buttona s Bradem Pittem v hlavní roli, kdy se hrdina narodí jako stařec a vrací se do věčnosti jako novorozenec), návštěvy z budoucnosti snažící se zvrátit některé děje (neobyčejně vtipný a nadčasový seriál Návštěvníci režiséra Jindřicha Poláka). Už starověcí astronomové si čas sešněrovali podle chodu slunce do pravidelných úseků, roků, měsíců, týdnů atd., o jeho nepřetržitosti disputují filozofové od nepaměti, ale je to inspirující příběh i pro hudebníky. A tak se vedle Haydnova oratoria můžeme potěšit i domácím zpracováním neúprosnosti běhu času v cyklu písní na lidové texty Český rok Jaroslava Krčka, které natočil se svým souborem Musica Bohemica a dětským sborem Radost (út 27. 12., 20:01).

Čas prostě nikdy nedoběhneme, a proto „triumf času“ do třetice: Händelovo oratorium Trionfo del tempo e del disinganno známe ve třech verzích, tu základní napsal na jaře 1707 dvaadvacetiletý skladatel za pobytu v Římě na libreto kardinála Benedetta Pamphiliho – v té době bylo ve městě pro nemravnost zrušeno operní divadlo a společnost Academia dell´Arcada se snažila vrátit literatuře a potažmo umění čest a dobrý vkus. Händelova kantáta, která se překládá jako Triumf času a pravdy nebo také Triumf času a rozčarování (inu, pravda bývá opravdu někdy velkým rozčarováním!), do této umění očistné tendence zapadala (pá, 30.12., 21:45).

Týden mezi svátky obvykle přináší přece jen trochu více času, a tak i na stanici Český rozhlas D-dur najdeme pochoutky, pro něž má rozhodně smysl čas obětovat. Než se dostanu k samotnému silvestru, nemohu pominout večer věnovaný záznamu z letošního Salcburského festivalu. V rámci tradičních festivalových mozartovských matiné provedl Orchestr Mozartea za řízení Riccarda Minasiho 31. července tři poslední, vrcholné symfonie nejslavnějšího salcburského rodáka – Es dur, „velkou“ g moll a konečně C dur, v pořadí 41. zvanou Jupiter (st 28. 12., 20:00).

K Mozartovi se vztahuje celá řada skladatelů, ale následovat jeho geniální invenci a vyzařování životní radosti a hravosti i jeho prosté porozumění nejednoduchosti života, je nemožné. Skladateli Maximu Berezovskému (1745-1777), narozenému v rodině ukrajinského šlechtice a hrdého kozáka, se přesto přezdívá „ukrajinský Mozart“. Podobností s jeho předchůdcem je hodně, už jen krátký život (32 let oproti Mozartovým nedožitým 36), poněkud záhadná smrt (spekulovalo se o sebevraždě z nešťastné lásky, pravděpodobně to ale byla rychlá smrt na jakousi horečku), pobyt v Itálii spojený s členstvím ve vážené boloňské akademii (zkoušku prý skládal ve stejný den jako Mysliveček a status zahraničního člena akademie získal o rok dříve než Mozart). Důležitější je ale jeho dílo, vedle Bortňanského je považován za jednoho ze zakladatelů klasického ruského sborového zpěvu (vždyť byl carským ruským hudebníkem). Jak je to s tou podobností k Mozartovi se přesvědčíme (a já u toho nebudu chybět) krátce po doznění tří Mozartových symfonií – ze záznamu koncertu k 275. výročí jeho narození, který se konal v Kyjevě 31. 12. 2020, si v podání Kyjevských komorních sólistů za řízení Kirilla Karabitse poslechneme tři Berezovského symfonie (st 28. 12., 22:39).

Silvestr s klasickou hudbou si možná někteří lidé nedokáží představit. Humor v hudbě ale není bezuzdné veselí (i když i to hudba umí!), má mnoho podob, má lehkost, šarm. Někdy je srozumitelný každému a na první poslech, jindy skrytý jen pro znalce a muzikanty. Svět hudebního humoru je nekonečný a kdo jiný by ho měl nabízet než všestranný hudební popularizátor, skladatel, spisovatel, dirigent, sbormistr a také šéf stanice D-dur Lukáš Hurník, který ve spolupráci s kolegou Liborem Dřevikovským připravil tři bloky hudby nazvané Silvestr s Amadeem (so 31. 12., 8:00, 12:00, 16:00). Prostě „Mozart – sluníčko“ navěky! I v novém roce 2023. Kéž je mnohem, mnohem lepší než ten odcházející!

Foto: Facebook Čro Ddur, Deutsche Grammophon (Facebook), Pardubické hudební jaro (Facebook), Concerto Italiano & Rinaldo Alessandrini (Facebook), Salzburg Festival (Facebook), Kyiv Soloists (Facebook)