„Moudrý a úspěšný kompromis mezi historizující hudební podobou barokního divadelního kusu a volným, zcela moderním uchopením jeho děje.“

„Nevyvolává ani nejmenší pocity zdlouhavosti.“

„I ve Francii se potvrdilo, že jde o špičkovou operní produkci evropských parametrů.“

Národní divadlo Brno vrací čtyřikrát do hracího plánu Händelovu operu Alcina, která se stala podle hodnocení Divadelních novin inscenací roku 2022. Jejím režisérem je Jiří Heřman. Soubor Janáčkovy opery s hostujícím barokním orchestrem Collegium 1704 a dirigentem Václavem Luksem hraje dílo v mezinárodním pěveckém obsazení 17. a 19. února a 1. a 26. března. Diskuse s tvůrci se koná po představení 19. února.

Pro premiérové uvedení Händelovy Alciny se před rokem v Brně spojili dva mimořádní tvůrci a se svými týmy vytvořili inscenaci, která se přinejmenším v tuzemském kontextu podle očekávání stala v žánru hudebního divadla skutečnou událostí.

Jedna z více než čtyř desítek Händelových oper je založena na epizodě z eposu Zuřivý Roland italského renesančního básníka Ludovica Ariosta. Mocná kouzelnice Alcina vytvořila na ostrově v překrásné krajině velkolepý palác, do kterého láká muže do sítí své moci. Jedním z nich je i křesťanský rytíř Ruggiero, který podlehne jejím kouzlům a zapomene na svou snoubenku Bradamante. Ta se však Ruggiera nehodlá vzdát a v převleku se ho vydává zachránit…

Jak dlouhé by bylo vyprávění všech podrobností děje, tak dlouhé je i brněnské představení. V hodnoceních lze nicméně číst, že díky mimořádné imaginaci režiséra Jiřího Heřmana, scénografa Dragana Stojčevského, autorky kostýmů Alexandry Gruskové, choreografa Jana Kodeta a světelného designéra Daniela Tesaře „…nevyvolává ani nejmenší pocity zdlouhavosti“. A stejně bezpečně nese divadelní čas kupředu hudba v podání orchestru dobových nástrojů Collegium 1704. „Václav Luks všechno, co dělá, dělá s nesmírným muzikantským entusiasmem, s detailní znalostí partitury, s pozorností i těm nejmenším detailům a celkově s neutuchající energií. Je i tady garantem vysokého uměleckého standardu nejen v historické poučenosti interpretace, ale také v afektech a gestu hudby, tedy ve znázornění a zachycení psychologie a emocí operních postav,“ píše se v jedné reflexi. Jiný z recenzentů loni napsal: „Brněnská Alcina je nefalšovaný divadelní zázrak.“ A vyzdvihl vynalézavou režii, která posluchače přehledně provede zašmodrchaným dějem a je neskutečně akční, i úchvatnou scénu jako nápaditou poctu iluzivnosti, principům a postupům barokního divadla.

Výsledkem kombinace fantazijní vizuální podoby, zvuku dobových nástrojů a emocionálně bohatých a zdobných sólových partů, interpretovaných nicméně vesměs nespecializovanými pěvci, je moudrý a úspěšný kompromis rozkročený mezi stylovou, výrazně historizující hudební podobou barokního divadelního kusu a volným, zcela moderním uchopením jeho děje. Řešení divácky mnohem přijatelnější než rekonstrukce kostýmované statické barokní podívané.

Partnerem inscenace jsou francouzská divadla v Caen a Versailles, kde soubor brněnské Janáčkovy opery Alcinu v loňském roce uvedl s obrovským úspěchem. I tam se potvrdilo, že jde o špičkovou operní produkci evropských parametrů. „Václav Luks odhaluje nekonečné kouzlo této uhrančivé partitury,“ psalo se v listu Le Figaro. S poukazem na pohádkový námět recenze hovoří o „pravé kouzelnické hůlce, se kterou se vládlo v orchestřišti“, „o pianissimech, která plynou jako nektar“, o „rozpoutaných živlech na pozadí orchestrálních bouří“… i o sboru, jehož „tvárné frázování a dokonalá přesnost nejsou o nic méně čarovné“.

Inscenací roku 2022 se Alcina stala v tradiční anketě Divadelních novin. Časopis oslovuje dvě stovky profesionálů zabývajících se nejrůznějším způsobem divadlem ؘ– publicisty, umělce, manažery, pedagogy… a ministra kultury. Odpověděla jich polovina. Anketa podle organizátorů zveřejňuje umělecké priority oslovených a také vypovídá o způsobu, jakým o divadle rozvažují. Nejde však o odbornou porotu, ani o soutěž s pravidly.

———-

ZDE a ZDE čtěte loňské články o Alcině.

Foto: Marek Olbrzymek