„Komorní hudba má ale mnohem více podob, skladatelé vytvářeli nejrůznější sestavy, smyčcové i dechové, podle svých zálib i podle toho, jaká kde byla poptávka. Často bylo složení ansámblu (zvláště v menších místech) závislé na tom, jaké hudebníky měl autor k dispozici.“

 „Dvořák psal své dílo ve svém prvním velkém rozmachu tzv. „Slovanského období“, vzniklo mezi první řadou Slovanských tanců a prvními dvěma Slovanskými rapsodiemi. Byla to první Dvořákova komorní skladba uvedená v zahraničí, která stejně jako tenkrát dodnes budí opravdové nadšení.“

 „A ještě na dvě téměř „rarity“ z ranku komorní hudby bych rád upozornil. Tou první je skladba pro těremin, hoboj, klavír a smyčcové kvarteto Jakuba Rataje Aether. Lev Sergejevič Těremin, ruský fyzik a průkopník elektroniky, současně též hudebník, vynalezl v roce 1920 nástroj, který je podobně jako Martenotovy vlny založen na využití vlastností elektrických kmitů.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 13. 2. do 19. 2. 2023?

Hudební skladatelé dobře vědí, že prubířským kamenem jejich umění je komorní hudba, tradičně zejména smyčcový kvartet. Psát pro ansámbl čtyř smyčcových nástrojů, což je vlastně takový miniaturní orchestr bez kontrabasu, bych mohl připodobnit k paličkování krajky, výtvarného skvostu vyrobeného z jednoho druhu nití, zdánlivě tedy jednotvárného materiálu – ale jak působivé dílo, ujme-li se tvorby zručná krajkářka, skutečná umělkyně, může vzniknout! Komorní hudba, utkaná z nemnoha nitek a barev, je průzračná jako horská bystřina, stejně tak občerstvující a lahodná. Smyčcový kvartet bývá považován za vybroušený drahokam, je to osvědčená sestava komorní hudby. Vykrystalizovala zejména díky klasikům, Haydnovi, Mozartovi, Beethovenovi a jejich současníkům. Ti využili společenské poptávky po skladbách vhodných k privátnímu muzicírování v menších prostorách či v domácnostech – a byl to také výhodný obchodní artikl pro vydavatele, neboť se prodalo mnohem více exemplářů než symfonií. Také to byl skvělý dárek mecenášům, jimž skladatelé svá díla, tedy i kvartety rádi věnovali v naději, že jejich ruka bude (nebo už byla) štědrá.

Komorní hudba má ale mnohem více podob, skladatelé vytvářeli nejrůznější sestavy, smyčcové i dechové, podle svých zálib i podle toho, jaká kde byla poptávka. Často bylo složení ansámblu (zvláště v menších místech) závislé na tom, jaké hudebníky měl autor k dispozici.

V roce 1776 zkomponoval Luigi Boccherini šest sextetů – ke smyčcovému kvartetu přidal violu a violoncello a zvuk tohoto ansámblu už se skutečně velmi přiblížil smyčcovému orchestru – navíc když někteří skladatelé (Ignaz Pleyel, Louis Spohr a další) nahradili jedno z violoncell kontrabasem. Sextet pro smyčcové nástroje č. 5 D dur, op. 23 č. 5 z cyklu Sei Sestetti per due violini, due viole e due violoncelli obbligati Luigi Boccheriniho hraje Ensemble 415. (so 18. 2., 19:35).

Forma smyčcového sextetu se uchytila a v 19. století patřili k tvůrcům skladeb pro toto obsazení Johannes Brahms, Antonín Dvořák, Petr Iljič Čajkovskij, Max Reger a později např. Arnold Schönberg či Erich Wolfgang Korngold. Johannes Brahms napsal dva sextety. První B dur, op. 18, v roce 1860 a jeho premiéra zazněla v Hannoveru 20. října téhož roku v podání souboru vedeného houslistou Josefem Joachimem. V roce 1862 vyšel tiskem u Fritze Simrocka. Druhý sextet G dur, op. 36, vytvořil Brahms v letech 1864-65. Oba sextety jsou poznamenány jeho milostnými vztahy, které se nikdy zcela nenaplnily. Druhou větu prvního sextetu upravil později pro klavír a dedikoval tuto transkripci Claře Schumannové, o patnáct let starší manželce svého přítele, jíž pomáhal s vedením domácnosti včetně hlídání pěti dětí v době, když byl Robert Schumann umístěn do psychiatrické léčebny. Do Clary byl zamilován – ale patrně zůstalo jen u celoživotního přátelství. Druhý sextet byl poznamenán vztahem ke zpěvačce Agatě von Siebold, se kterou se dokonce v roce 1859 (tedy v době kompozice prvního sextetu) tajně zasnoubil. Po neúspěchu klavírního koncertu d moll v Lipsku se s Agathou rozešel, jak sám napsal, ze strachu z „úzkostných a tázavých pohledů manželky“ při selhání umělce-tvůrce. Přesto na krásnou zpěvačku nikdy nezapomněl a několik let po rozchodu použil motiv Agathy, založený na jejím jménu (několikrát použitý v písních pro ni složených) v první větě druhého sextetu. Na stanici Český rozhlas D-dur Brahmsův Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella č. 2 G dur, op. 36, přednese Raphael Ensemble. (čt 16. 2., 22:40).

Dvořákův smyčcový sextet A dur vznikl v roce 1878, byl o rok později proveden stejně jako první Brahmsův ansámblem vedeným houslistou Josefem Joachimem a rovněž byl vydán u Simrocka. To však jsou patrně jediné konotace s Brahmsem. Dvořák psal své dílo ve svém prvním velkém rozmachu tzv. „Slovanského období“, vzniklo mezi první řadou Slovanských tanců a prvními dvěma Slovanskými rapsodiemi. Byla to první Dvořákova komorní skladba uvedená v zahraničí, která stejně jako tenkrát dodnes budí opravdové nadšení. V roce 1941 po prvním poslechu tohoto díla prohlásil Václav Talich: „Ježíši Kriste! To je krása! Krása hudebních myšlenek, krása stavby i krása zvuku! Chodil to jistě pán Bůh sám po české zemi, když nám jeho pokorný sluha Dvořák zpíval dílo téhle jakosti, tohoto posvěcení…“ Na stanici Český rozhlas D-dur si můžete Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella A dur, op. 48 Antonína Dvořáka vyslechnout v provedení ansámblu ve složení Petr Zdvihal (housle), Jan Valta ml. (housle), Pavel Hořejší (viola), Karel Untermüller ml. (viola), Václav Bernášek (violoncello) a David Havelík (violoncello). (st 15. 2., 23:15).

A ještě na dvě téměř „rarity“ z ranku komorní hudby bych rád upozornil. Tou první je skladba pro těremin, hoboj, klavír a smyčcové kvarteto Jakuba Rataje Aether. Lev Sergejevič Těremin, ruský fyzik a průkopník elektroniky, současně též hudebník, vynalezl v roce 1920 – tedy v době, kdy futuristé volali po nových nástrojích odrážejících moderní dobu – nástroj, který je podobně jako Martenotovy vlny založen na využití vlastností elektrických kmitů. Ve svých dílech jej použili někteří skladatelé vážné hudby (např. B. Martinů, E. Varése ad.), ale i zaznívá i v hudbě populární (Led Zeppelin, Plastic People of Universe ad.). (pá 17. 2., 22:25).

K té druhé mám osobní vztah a přísně vzato do komorní hudby vlastně nepatří. V roce 1997 jsem se podílel na CD vydání nahrávky varhanních improvizací na slova z Komenského knihy Labyrint světa a ráj srdce Petra Ebena. Na unikátní nahrávce spolupracují Petr Eben jako interpret vlastních improvizací a jeho syn Marek Eben, který čte Komenského vybrané texty. (so 18. 2., 22:42).

Foto: MHF Kutná Hora (Facebok), Pražské jaro / Zdeněk Chrapek, Discogs.com, Wikipedia (volné dílo), archiv Lípy Musicy / Festival duchovní hudby Česká Lípa 2000