Národní divadlo moravskoslezské uvede premiéru komorního muzikálového příběhu O zajíčkovi Zapomníčkovi, a to v sobotu 27. května v Divadle „12“. Pohádkový příběh z dílny Juraje Čiernika, Ivana Vanka a Brigity Cmuntové je určen především dětem a patří do volného cyklu Tajemství bludných balvanů. Prvním počinem v cyklu byla Pohádka o bídném havíři a pojítky jsou vždy tři čarodějky a moudrost ostravských bludných balvanů. Zajíček Zapomníček zavede diváky do centra města Ostravy a chybět nebude optimistický a mile poučný závěr. Vizuál k inscenaci na zadání vytvořila umělá inteligence.

Zajíčka Zapomníčka hraje Pavel Liška. Slečny čarodějky Vědoucí, Čarokrásnou a Dadu opět ztvární Eva Zbrožková, Janka Hoštáková a Dagmar Mimrová. Dále účinkují například Jan Drahovzal a Lenka Vaňkátová, bratra zajíce si zahraje Marcel Školout. Podstatnou postavou je tu také socha Špinarky v Husově sadu v podání Lenky Háčkové.

„Setkáme se se zajíčkem, který je značně zapomnětlivý a roztržitý. Je pro něj strašně těžké naučit se něco nového nebo udržet v hlavě, kam chtěl jít a proč. Když se rozhodne sám se vydat za třemi čarodějkami na Černou louku, nebude to mít vůbec snadné, a to ani s pomocí bratra zajíce nebo sochy Věrky v Husově sadu,“ přibližuje něco málo z děje dramaturgyně Hana Nováková.

Pohádku, stejně jako příběh předchozí, režíruje Juraj Čiernik. Ten je i autorem hudby; texty písní napsala Brigita Cmuntová a Ivan Vanko je spoluscénáristou. Hudebně muzikál nastudoval Vlastimil Ondruška. Kostýmy a scénu vytvořil David Janošek.

K napsání pohádky Juraje Čiernika inspirovalo náhodné setkání se zajícem – potkal jej před panelákem, kde bydlí. „Oba jsme se zastavili a zůstali stát. Když jsem ho pozdravil a zeptal se ho, kde se tam bere, jenom pootočil hlavu, jako by zapřemýšlel. Vtom jsem si uvědomil, že když budu já na jeho místě a nějaký „cizák“ se mě zeptá, kde se tam beru, budu stejně překvapeně mlčet a vypadat, že si nepamatuji ani své jméno,“ vypráví Čiernik s tím, že ho to setkání přivedlo k úvaze o tom, jak složitě fungují myšlenkové pochody v hlavě. To, co jeden považuje za naprosto logickou dedukci, druhému připomíná zmatené přeskakování. „Můj běžný každodenní život se proto stal materiálem pro studium a inspirací k tomuto dílu pohádky. Zapomínání je jaksi i mou přirozenou součástí. Spojil jsem své zkušenosti, zážitky a částečně i vlastnosti do postavy jménem zajíček Zapomníček. I když nahlas mu tak nikdo neříká, aby se neurazil. Protože on se skutečně snaží,“ napsal do programu k inscenaci, která je až do konce této sezóny vyprodaná, Juraj Čiernik.

Foto: Adam Živnůstka