„I když byl Leo Slezak hrdinným tenorem a Adam Plachetka je králem barytonu, přesto si jsou hodně podobní: impozantní postavou, smyslem pro humor, který se odráží v jejich interpretaci, a schopností elektrizovat publikum.“
„V kostele je výborná akustika a bylo slyšet každou pěvcovu notu, s perfektní výslovností i intonací, ale velmi dobře byl slyšet i orchestr, který pěvce doprovázel.“
„Bylo obdivuhodné, jak dokázali hudebníci hrát čistě na z dnešního pohledu obtížně ovladatelné historické nástroje.“
Zahajovací koncert festivalu Klášterní hudební slavnosti se konal v sobotu 10. června 2023 a byl věnován slavnému šumperskému rodákovi, Leo Slezakovi. Od jeho narození uplynulo 150 let a v Kostele Zvěstování Panny Marie se konal při té příležitosti koncert pěvce, jehož kariéra je hodně podobná. Adam Plachetka vystoupil s recitálem, ve kterém prezentoval známé árie z oper Wolfganga Amadea Mozarta, i neznámé od Antonia Salieriho. To vše za doprovodu Czech Ensemble Baroque Orchestra a dirigenta Romana Válka.
„Miroslav Srnka bude mít možnost vyslechnout v české premiéře svou kompozici Standstill, jak ji předvede cembalista Mahan Esfahani.“
„V Betlémské kapli se bude konat koncertní řada B, dříve odehrávaná v Anežském klášteře.“
„Veřejnost bude mít možnost navštívit také šestici Komorních koncertů ve Studiu 1 v sídle rozhlasu na Vinohradské ulici.“
V koncertní nabídce Symfonického orchestru Českého rozhlasu pro sezónu 2023/2024 figurují tři desítky programů. Otevře je v říjnu houslistka María Dueñas, nová mladičká mezinárodní hvězda. Jde o druhou sezónu s šéfdirigentem Petrem Popelkou. Pod jeho taktovkou ji završí napřesrok v červnu, v Roce české hudby, Smetanova Má vlast.
„Bohužel, Česká studentská filharmonie odvedla poněkud nervózní výkon.“
„Koncert C dur pro zobcovou flétnu, smyčce a basso continuo, který si vybral Giovanni Antonini, měl českou premiéru.“
„Pod Antoniniho vedením hráli čeští filharmonici jako o život.“
Česká filharmonie už léta bere vážně svou edukační činnost, která spočívá nejen v organizovaní akcí pro děti a mládež, ale rovněž i ve výchově mladých orchestrálních hráčů. K tomuto účelu má určenou nejen svou Orchestrální akademii České filharmonie, ale i sdružení hudebníků, které se sice schází ad hoc, ale možnost má vystupovat i v abonentních koncertních řadách. Mají pro ně zavazující název, který zní Česká studentská filharmonie. Právě ta zahajovala ve středu 8. 2. 2023 pod vedením dirigenta Giovanni Antoniniho sérii koncertů.
„Giorgi Guliashvili vládne sympatickým zvučným lyrickým tenorem, který byl publikem kvitován s nadšením.“
„Chiara Polese zpívala populární árii Toscy. Ještě to nebylo na jeviště Metropolitní opery v New Yorku, ale její výrazové nasazení a hlasová přitažlivost byly evidentní. Divino!“
„Dirigent Maurizio Agostini vedl orchestr s grácií a soubor s ním souzněl po celý večer ve všech momentech interpretace.“
Nedělní večer 18. prosince patřil v Rudolfinu Galavečeru staroslavné italské operní scény, která byla otevřena 4. listopadu 1737. Teatro San Carlo v Neapoli je nejstarší nepřetržitě provozovaná veřejná opera na světě, otevřená desítky let před milánským Teatro alla Scala či benátským divadlem Teatro La Fenice. Do Prahy přijelo pěvecké mládí, které vychovává Akademie operního zpěvu zmíněné opery, spolu s divadelním orchestrem a dirigentem Mauriziem Agostinim. Koncert byl součástí oslav výročí sta let Italského kulturního institutu v Praze a uspořádalo ho italské Ministerstvo zahraničních věcí a mezinárodní spolupráce v gesci Generálního ředitelství pro veřejnou a kulturní diplomacii ve spolupráci s Italským velvyslanectvím a Italským kulturním střediskem.
„Premiéra opery Nabucco, uskutečněná na této scéně 9. března 1842, byla Verdiho prvním velkým úspěchem.“
„Spolu s Rossinim, Bellinim a Donizettim, jejichž sochy jsou, podobně jako jeho, ve vstupním foyeru, a spolu s Puccinim, jehož busta je na prvním balkoně, patří Verdi k základním autorům repertoáru La Scaly.“
„Sezóna 2022/2023 má v plánu celkem čtrnáct operních titulů, z nichž jedním je Dvořákova Rusalka v hudebním nastudování Tomáše Hanuse.“
Riccardo Chailly diriguje dnes večer v milánském divadle Teatro alla Scala Musorgského Borise Godunova s Ildarem Abdrazakovem v titulní roli. Nová produkce režiséra Kaspera Holtena není ale pouhou běžnou premiérou. Jako každoročně 7. prosince jde o oficiální zahájení sezóny v La Scale. Datum není vybráno náhodně – svátek má katolický světec Sant'Ambrogio, sv. Ambrož, ve 4. století milánský biskup a dodnes patron města.
Basbarytonista Adam Plachetka spolu s Romanem Válkem, dirigentem souboru Czech Ensemble Baroque, pokřtili album Molieri navazující na stejnojmenný úspěšný společný koncertní projekt. Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho, jejichž příjmení název CD skrývá, vnímá široká veřejnost zejména od dob Formanova filmu Amadeus jako soky, výrazně se lišící mírou talentu. Nahrávka árii obou skladatelů jako záměrná konfrontace dvojího tvůrčího přístupu proto logicky oživuje otázku, kdo z nich byl lepší. V podcastu portálu KlasikaPlus.cz odpovídá Adam Plachetka nejen na ni, ale také na to, zda se mu hudba jednoho z těchto komponistů třeba zpívá lépe, a na to, jestli by se ještě našla v hudebních dějinách další dvojice, která by vyprovokovala podobný koncertní a nahrávací záměr.
„Jako harfeník a jarmareční zpěvák si za dva týdny vydělal v Karlových Varech dost peněz na to, aby se vypravil do vysněné Itálie.“
„Když pak Gassmanna roku 1763 povolala Vídeň, měl už dost zkušeností, aby se uplatnil jako skladatel baletů i dvorní kapelník; přitom dál komponoval opery.“
„Jeho dílo bývá dodnes provozováno na špičkových evropských pódiích od Berlína po Paříž; nezapomnělo na něj ani jeho rodné město Most.“
Most může člověk přejít, překročit, dokonce ho za sebou spálit. To vše platilo – v přeneseném smyslu slova – pro čin, k němuž se bez velkých okolků rozhodl v pouhých dvanácti letech budoucí skladatel vážných i komických oper uznávaný po celé Evropě. Florian Leopold Gassmann navíc tehdy, psal se rok 1741, opustil nejen své rodinné zázemí, ale dokonce Most s velkým M. Město, které se tehdy ovšem nazývalo spíš Brüx, protože v něm převládal německý živel. Také rodiče Floriana Leopolda tímto jazykem, který od nich převzal, mluvili – otec, pasířský mistr a úspěšný obchodník Johann Heinrich Gassmann a jeho žena Eva Rosina.
„Obě představení Straussových oper v Mnichově byla bez nadsázky na světové úrovni.“
„Režisér Marton celou operu rozehrál do nejmenších detailů a vždy zcela v souladu s hudbou. Inscenace nepostrádá i vtip.“
„I při Růžovém kavalíru můžeme konstatovat to, co při představení opery Capriccio. Vynikající orchestr, moderní režie a výborné pěvecké i herecké výkony všech rolí.“
Na Mnichovských operních slavnostních hrách zazněly bezprostředně po sobě dvě opery Richarda Strausse. Capriccio v režii Davida Martona 23. července řídil Leo Hussain, o den později uvedeného Růžového kavalíra v pojetí Barrieho Koskyho dirigoval Vladimir Jurowski. V obou operách se sešlo vzácně vyvážené obsazení inscenačního týmu i interpretů.
„Když od října 1814 do června 1815 probíhal Vídeňský kongres, mladý Ignaz u toho nemohl chybět; složil dobový hit Alexandrovy variace.“
„V roce 1827 působil jako prostředník mezi Londýnskou filharmonií a těžce nemocným Beethovenem, jemuž chtěl zajistit zakázku.“
„Pražský žid, londýnský katolík, vídeňský lev salónů a celoevropský pedagog nebyl géniem komponování, ale zato významnou postavou.“
Dvěma, a možná spíš třemi aspekty se muž, narozený 23. května 1794, liší od většiny postav tohoto volného cyklu. Především tím, že na rozdíl od nich neprožil většinu života v minulém století, ale už v předminulém; stal se svědkem i účastníkem odlišných časů a vydobyl si v nich celoevropské renomé. Díky tomu se o něm sice dodnes ví víc než o jeho následnících, našich zapomenutých krajanech. Má to však háček – kdo byl Ignaz Moscheles, sice leckdo zodpoví na první dobrou, ovšem jeho fascinující život plný setkání s hudebními veličinami má v malíčku málokdo. A přitom, jak známo, ďábel je vždycky v detailu…
"Už samotná volba struktury programu působila velmi nápaditě."
"S prvními tóny si polský ansámbl pod vedením Aurelia Golińského ihned podmanil publikum."
"Vskutku mysteriózní charisma vyzařovalo z kontratenoristy už po jeho příchodu."
Prázdná srdce bezpochyby nezanechal v posluchačích v podvečer soboty 31. července polský soubor Arte dei Suonatori po dechberoucím výkonu spolu s italským kontratenoristou Filippem Minecciou. Danosti každého z účinkujících se spojily v něco úchvatného. Atmosféru a dokonalost tohoto hudebně-kulturního počínání dokreslovaly křivky nádherného sálu v Klášterním Hradisku v Olomouci. Další koncert v rámci festivalu Olomoucké barokní slavnosti s tematickým názvem Z cest po Polsku nastavil těm nadcházejícím laťku velmi vysoko.
„Věnujeme se světu po katastrofě, světu ovládaném živly… Ale zároveň jsme se snažili téma uchopit i z druhé strany, tedy trochu vtipně, odlehčeně, ne pouze k zamyšlení.“
„Martin Jakubíček se těší, že bude hrát na varhany ´jednu katastrofální skladbu za druhou´.“
„Jen mám ještě trochu strach, že možná roky 2022 a 2023 budou nakonec těžší než ten letošní…“
Sedmnáctým rokem se v létě uskuteční Hudební festival Znojmo. Řada koncertů, začínající hned na počátku prázdnin, vyvrcholí vlastní festivalovou scénickou produkcí oratoria Poslední soud od Georga Philippa Telemanna. Hrát se bude 23., 24. a 25. července. Prezident festivalu Jiří Ludvík v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz vyzdvihuje jednotlivé programy, dramaturgickou linku i celkový záměr přinést v době poznamenané opatřeními proti pandemií zamyšlení, ale i radost a trochu humoru. Podtitul festivalu „Pocta živlům a katastrofám“ vystihuje dnešní těžkou dobu. Ale také připomíná, že časy bývaly i horší, avšak hudba jimi stále provázela a zpříjemňovala lidem život… Sedmnáctidenní akce ve Znojmě nás přivede k odlehčení a úsměvu, pokud budeme hledat opravdové hudební živly a s úsměvem si připomeneme kdejakou hudební katastrofu, zní festivalový slogan.
„Slavnostním zahajovacím večerem odstartoval 27. května bezmála šestitýdenní maraton patnácti koncertů MHF Leoše Janáčka před publikem.“
„Violistu, ale také houslistu a dirigenta Josého Adolfa Aleja Solise doporučil festivalu jeho končící čestný prezident Ivan Ženatý.“
„Do sálu s kapacitou 800 diváků jich směla přijít polovina; dostavilo se kolem tří stovek oddaných, které neodradila ani povinnost testu a roušek.“
Ve čtvrtek 27. května Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem zahájila ostravský Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka. Koncert se uskutečnil za účasti diváků v Domě kultury města Ostravy a orchestr, ke kterému se připojil mexický violista José Adolfo Alejo Solis, předvedl Berliozovo symfonické dílo Harold v Itálii a Janáčkovu Sinfoniettu.
„Tito dva velikáni by se asi divili, jakou roli nesmiřitelných soků jim budoucnost přisoudila,“ říká dirigent Roma Válek, „v našem projektu chceme poukázat na to, co je spojuje.“
„V přímém střetu s Amadeovými perlami to nemá Salieri snadné, přestože Plachetka dělí své interpretační mistrovství mezi oba rovnoměrným dílem.“
„Záznam tohoto představení zazní 26. prosince na Vltavě jako sváteční Polední koncert.“
Letošní ročník Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka se po covidových peripetiích dočkal exkluzivního finále v podobě koncertu Adama Plachetky a Czech Ensemble Baroque pod vedením Romana Válka. Večer, který snoubil díla dvou takzvaných rivalů, jejichž vzájemný vztah je opředen mnoha zkazkami, se odehrál na první adventní neděli v ostravském kostele svatého Václava.
Basbarytonista Adam Plachetka zavítá do Ostravy na Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, a to 29. listopadu, kdy za doprovodu Czech Ensemble Baroque s dirigentem Romanem Válkem v Evangelickém Kristově kostele přednese árie Wolfganga Amadea Mozarta a Antonia Salieriho. Publikum z pohodlí domova může koncert sledovat v živém přenosu na webových i facebookových stránkách festivalu. Večer také zaznamená Český rozhlas Vltava, který ho pak ze záznamu odvysílá na druhý svátek vánoční, 26. prosince.
„Osobně jsem optimista a věřím, že se festival uskuteční.“
„Jsem rád, že se nám podařilo jako rezidenční festivalový orchestr angažovat právě SOČR“
„Hudba má úžasnou moc“
Zatímco Evropou obchází koronavirus, naděje neuhasíná a na plné obrátky se připravují jarní hudební festivaly. Jedním z nich je Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, který v Moravskoslezském kraji patří od konce května po začátek prázdnin k neodmyslitelným a tradičním akcím. O festivalu, jeho účinkujících, hudbě, obavách a nadějích jsme si povídali s panem ředitelem Jaromírem Javůrkem.
„Duchovní díla obou završitelů barokní hudební éry budí úctu a úžas, těší nás a přesvědčují… a toho, kdo chce, vedou blíž k víře.“
„Na Händela je opravdu potřeba dávat pozor. Není totiž o nic menší než Bach.“
„Jejich hudba je odlišná, třebaže oba patří baroku.“
Mozart a Salieri tvoří hudební dvojici, které přidaly na věhlasu společnou rukou literatura, divadlo a film. Začal s tím básník Alexander Sergejevič Puškin a na něj navázal skladatel Nikolaj Rimskij-Korsakov, o století později téma oživil dramatik a scenárista Peter Shaffer a pár let po něm filmový režisér Miloš Forman. Podobné zajímavé hudební dvojice by mohli tvořit Smetana s Dvořákem nebo Prokofjev se Šostakovičem… Bach s Händelem také, jen s tím rozdílem, že oni dva se zřejmě nikdy nepotkali.
V nejnovější premiéře Národního divadla moravskoslezského získají nejtalentovanější studenti ojedinělou možnost účinkovat po boku profesionálů. V Salieriho opeře Škola žárlivých se představí studenti zpěvu Fakulty umění Ostravské univerzity, do řad orchestru pak zasednou instrumentalisté fakulty a Janáčkovy konzervatoře Ostrava. Premiéra profesionálního obsazení opery NDM se koná ve čtvrtek 20. února, druhá je naplánována na sobotu 22. února v Divadle Antonína Dvořáka. Studenti se poprvé představí 24. a 25. února, v následujících vybraných představeních budou možné mixy obsazení postav, orchestr bude vždy buď profesionální, nebo studentský.
Koncert s názvem Zrozen pro cello uvede Komorní filharmonie Pardubice. Koná se ve středu 15. ledna od sedmi hodin v Aule Arnošta z Pardubic na Univerzitě Pardubice. Sólově se v Schumannově Koncertu pro violoncello a orchestr a moll představí Tomáš Jamník. Program kromě toho orámují dvě díla italských skladatelů, Sinfonia D dur Veneziana Antonia Salieriho a Symfonie D dur Luigi Cherubiniho. Diriguje Jakub Klecker. Koncert je součástí řady Čekání na návrat, ve které orchestr představuje především sólisty mladé a střední generace. V minulosti to byli například houslista Milan Ambroš, sopranistka Lucie Hájková, ve dvojroli dirigenta i sólisty Vojtěch Spurný, nebo barytonista Jiří Hájek. Následující koncert, který je na programu 26. února, se bude věnovat klarinetu, účinkuje Anna Paulová.
Národní divadlo moravskoslezské vstoupí do dalšího století své existence v dobovém i současném kontextu. Chystá nová nastudováními děl oblíbených v první sezóně 1919/1920, ale také přijalo výzvu přijít na jeviště s něčím zcela novým. Největší divadlo v kraji slavnostně zahájí sezónu zítra a pozítří originálně pojatým gala - poprvé ve dvou divadelních budovách NDM. V pořadí už desátý Galavečer 2019/2020 přitom bude jiný než předchozích devět. Odehraje se vždy ve dvou divadelních budovách a soubory NDM připravují i několik „zákulisních“ překvapení.
