„Béla Bartók neměl zrovna štěstí na období, v němž žil.“
„Thierry Escaich je jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších současných francouzských skladatelů.“
„Hudba baletu spadá do tzv. folklorního období Stravinského.“
Mít v čele známého šéfdirigenta je pro orchestr vždy výhodné. Maestro zná kde koho, a kde kdo zná jej. Vztahy jsou spíše na osobní než na profesní bázi. To je také případ šéfdirigenta České filharmonie Semjona Byčkova. Výsledkem je i skladba Thierry Escaicha napsaná přímo na Byčkovovo požádání pro jeho orchestr. Spolu s opusy Bély Bartóka a Igora Stravinského jsme ji nyní mohli slyšet 16. až 18. března v Dvořákově síni pražského Rudolfina.
„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“
„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“
„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“
Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?
Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov se vrací ke svému orchestru, aby ve světové premiéře uvedl Symfonické etudy francouzského varhaníka a skladatele Thierryho Escaiche. Sólového partu se v nich debutově s Českou filharmonií ujme jihokorejský pianista Seong-Jin Cho. Dále zazní suita z baletní pantomimy Podivuhodný mandarín Bély Bartóka a koncertní verze baletu Petruška Igora Straviského. Koncerty se konají ve Dvořákově síni Rudolfina ve čtvrtek a v pátek 16. a 17. března od půl osmé večer hodin, v sobotu 18. března pak od patnácti hodin.
„Vnitřní napětí úvodní věty, perfektní zvuková transparentnost disonancí, podávaných s maximální samozřejmostí.“
„Všechny čtyři věty představují jakési žánrové obrázky s názvy Krajina, Kočár, Kočí a kůň, Měsíc a já, Divá noc.“
„Záleží na hudebnících, jak dokáží přesvědčit obecenstvo a přitáhnout ho na svou stranu. Pavel Haas Quartetu se to daří na více, jak sto procent!“
Pavel Haas Quartet, který v loňském roce oslavil dvacáté výročí vzniku, vystoupil na pódiu Dvořákovy síně v cyklu Českého spolku pro komorní hudbu. Jako by předem očekávala mimořádný zážitek, provázela koncert výtečná návštěvnost. A je třeba říci, že očekávání publika se beze zbytku naplnilo. Ansámbl je v současné době na samém vrcholu tvůrčích schopností a je právem a bez přehánění oceňován doslova po celém světě. Stačí zmínit, že za osm dosud vydaných alb s českým i světovým repertoárem pro vydavatelství Supraphon získal šestkrát Gramophone Award, dvakrát BBC Music Magazine Award a jedenkrát Diapason dˇOr de lˇAnnée.
„Na rozdíl od novoromantické opery, která hojně využívala leitmotivů, se Bartók vyhýbá opakování jakéhokoli hudebního materiálu.“
„Postavy Modrovouse a Judity doplnila šestice mužů a žen z baletní sekce Moravského divadla, kteří výpravným scénickým tancem odkrývali dění za zavřenými dveřmi, ale současně také podtrhovaly mužskou či ženskou převahu dle vývoje příběhu.“
„O to intenzivnější bylo citové vypětí a emoční pohnutí vycházející z projevů obou postav, ve kterých se mísí láska a touha po sobě samých, ale i po tajemství.“
Páteční večer 17. února patřil v Moravském divadle Olomouc dvěma maďarským autorům. Premiéra nového nastudování symbolistické jednoaktové opery Modrovousův hrad skladatele Bély Bartóka, jejíž libreto napsal Béla Balázs volně na motivy modrovousovské legendy, tedy příběhu o osamělém muži žijícím v tajemném a temném hradu, kde se ztrácejí krásné ženy, kterou zpracoval mimo jiné Charles Perrault anebo bratři Grimmové, byla rukou režisérky Daniely Špinar spojena s šestnáctiminutovým orchestrálním kusem Zoltána Kodálye Tance z Galanty, a orámována Sbory pro mužské hlasy téhož autora.
Šestý ročník festivalu Věčná naděje se bude konat od 23. února do 30. března. Zahajovací koncert představí ve čtvrtek v kostele sv. Šimona a Judy v Praze Rekviem (Messa da Requiem) Giuseppe Verdiho, a to v provedení, které se konalo v terezínském ghettu roku 1943, to znamená se sólisty, sborem a pouhým klavírním doprovodem. Na koncertě vystoupí Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy a sólisté Jana Sibera, Jana Sýkorová, Tomáš Černý a Jozef Benci s klavírním doprovodem Heleny Fialové za řízení dirigenta Tomáše Braunera. Festival pak nabídne také koncerty Iva Kahánka, souborů Krása Quartet a Trio Bohémo, přednášku o hudbě v ghettu Terezín či filmovou projekci dokumentu Defiant Requiem a mnoho dalšího.
„Hra začíná mužským sborem á cappella, zpívají ponurou vojenskou píseň Katonadal, o údělu mužů, kteří musí válčit, jít do boje, nechat se mrzačit a zabíjet, ale nikdy nesmí plakat.“
„Judita v sobě nese odhodlání a naději, že vše zvládne, že její láska je schopná hrad vysušit a zahřát a přivést do něho světlo. To se jí po postupném otevírání dveří sice daří, ale za cenu poznání hrůz, které za dveřmi nachází.“
„Bartókova hudba je sugestivní a v podání orchestru opery je podána v rozvrstvených plochách v barevnosti instrumentace v bezchybné interpretaci. Gradace orchestru následuje pěvecké party, podporuje jejich výraz a nikdy je nezastiňuje.“
Operu Bély Bartóka na libreto Bély Balázse Modrovousův hrad hraje operní soubor Moravského divadla Olomouc po dlouhých 66 letech. V roce 1960 tam uvedli její první českou premiéru a nyní se k titulu opět vrátili. Nehrají ji ale, jak bývá obvyklé, spolu s další jednoaktovkou, ale propojují operu ústrojně s tvorbou Zoltána Kodályho. Na konci pokračuje opera jeho Tanci z Galanty v choreografii Daniely Špinar a Tona Ferriol a úvod a závěr obstarávají Sbory pro mužské hlasy pod vedením sbormistryně Lubomíry Hellové. Se souborem opery a baletu nastudovala dílo režisérka Daniela Špinar na scéně Lucie Škandlíkové, u dirigentského pultu byl Petr Šumník a protagonisty první premiéry, která se konala v pátek 17. února 2023, byli Barbora Řeřichová v roli Judity a Jiří Přibyl v roli Modrovouse.
Sir Simon Rattle a mezzosopranistka Magdalena Kožená završí svou rezidenturu u České filharmonie mimořádným koncertem, který se bude konat ve Dvořákově síni Rudolfina v sobotu 25. února od půl osmé večer. Na programu budou dvě skladby Roberta Schumanna. Předehra k opeře Jenovéfa a Druhá symfonie. Magdalena Kožená se představí ve dvou písňových cyklech Bohuslava Martinů, jež následně nahraje pro hudební vydavatelství Pentatone. Na připravovaném disku bude i výběr z písní Bély Bartóka, Maurice Ravela, Antonína Dvořáka, Hanse Krásy a Gideona Kleina, které s prvním českým orchestrem zazněly na listopadových koncertech.
Soubor opery a operety Moravského divadla Olomouc uvede v pátek 17. a v sobotu 18. února premiéry symbolistické opery Modrovousův hrad maďarského skladatele Bély Bartóka a libretisty Bély Balázse doplněné o Tance z Galanty a Sbory pro mužské hlasy Zoltána Kodálye. Exkluzivní titul, který se v tuzemsku kvůli své obtížnosti příliš často nehraje, režíruje Daniela Špinar. V hlavních rolích se představí sólisté Jiří Přibyl a David Szendiuch spolu s Radoslavou Müller a Barborou Řeřichovou. Spoluúčinkovat bude orchestr, balet a mužský sbor. Hudebně dílo nastudoval a povede Petr Šumník. Níže přinášíme s režisérkou Špinar krátký rozhovor.
Symfonický orchestr Českého rozhlasu připomene sté výročí narození jednoho z nejvýznamnějších skladatelů dvacátého století Györgye Ligetiho, a to v pondělí 13. února v Rudolfinu od půl osmé večer. Uvede Ligetiho Concert Românesc a s interpretkou Patricií Kopatchinskou jeho Houslový koncert. Diriguje Valentin Uryupin. Vzhledem k onemocnění šéfdirigenta Petra Popelky nezazní původně ohlášená suita z baletu Podivuhodný mandarín Bély Bartóka, ale večer zakončí Schumannova Čtvrtá symfonie. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur ve středu 15. února v osm hodin večer.
„Dramaturgia predstavovala zaujímavý pohľad na hudbu prvej polovice 20. storočia – a v rukách SOČR-u sa jej dostalo kvalitnej interpretácie.“
„Napriek zrejmej technickej suverenite nehrala Vähälä „na efekt“, jej hra bola zreteľne premyslená, nechýbal jej prežitok.“
„Koncertné zážitky sa často spájajú najmä s výkonom sólistu – a hoci ma Elina Vähälä veľmi zaujala, zásadný zážitok som si odnášala zo záverečného Messiaena.“
Čisto z diel 20. storočia vystaval 16. januára Symfonický orchestr Českého rozhlasu program svojho abonentného koncertu. Večer s hudbou Janáčka, Bartóka a Messiaena dirigoval Sylvain Cambreling, sólového partu v Bartókovom Husľovom koncerte č. 2 sa ujala Elina Vähälä.
V programu středoevropské a francouzské hudby se jako host Symfonického orchestru Českého rozhlasu představí šéfdirigent Hamburských symfoniků Sylvain Cambreling. Ve Dvořákově síni Rudolfina dne 16. ledna od 19:30 hodin zaznějí předehra Žárlivost od Leoše Janáčka, Bartókův Druhý houslový concert s finskou houslistkou Elinou Vähälä a L'Ascension (Nanebevstoupení) od Oliviera Messiaena. Přímý přenos koncertu vysílá ČRo Vltava, záznam nabídne ČRo D-dur ve středu 18. ledna od 20 hodin.
Letošní, čtyřiadvacátý ročník mezinárodního festivalu České doteky hudby do Tří králů nabídne ještě tři koncerty. V tomto ročníku dostávají posluchači velký prostor pro poznání hudby zemí Visegrádské čtyřky. Ve zbylých koncertech se tak mohou těšit na díla Suchoně, Moyzese, Dohnányiho, Góreckého, Pendereckého, Kilara, Szymanowského, Bartóka a Liszta, z Čechů na Dvořáka, Martinů, Temla, Bodorové a Kurze.
„Interpretace byla velmi zaujatá, košatá a usazená.“
„Krásný příklad toho nejlepšího, co je komorní hudba posluchači schopna nabídnout: duchaplnosti, intimity i závažnějšího vzrušení, hravosti, krásy, harmonizujících výměn mezi nástroji…“
„Soubor byl schopen během večera dát výrazně rozdílným dílům přesně to, co každému z nich patří, a navíc to korunoval vyzrálou komorní souhrou.“
Dlouhý a skvělý. Takový byl koncert Bennewitzova kvarteta na Dnech Bohuslava Martinů. V Sále Martinů hrála čtveřice v sobotu Dvořákův Smyčcový kvartet C dur op. 61, Bartókův Čtvrtý smyčcový kvartet a v obnovené premiéře, to znamená v nově revidované verzi, Kvartet č. 1 Bohuslava Martinů. Tři velká díla, všechna tři ve vzácné jednotě dokonalosti a prožitku, závažnosti a nadhledu, ušlechtilosti a emocí.
„Program představil dalšího Maďara, pro změnu coby sólistu. Byl jím Hamarův mladší krajan, klavírista József Balog.“
„Bartókův Koncert pro klavír a orchestr E dur byl dárkem čtyřiašedesátiletého skladatele jeho výrazně mladší ženě, klavíristce Dittě Pásztory.“
„Moravská filharmonie Olomouc se svého úkolu zhostila, myslím, víc než dobře. S šéfdirigentem si rozumí, vyhoví mu, mezi ním a orchestrem přeskočila pozitivní jiskra.“
Zajímavým souběhem své práce a svého soukromí se koncem října ujal taktovky nový šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc, Budapešťan Zsolt Hamar. Hned poté, co oslavil své čtyřiapadesátiny, uchopil taktovku při dvou inauguračních koncertech, věnovaných připomínce vzniku samostatného Československého státu. (Ponechme stranou poťouchlý paradox, že přitom jeho rodné Maďarsko tehdy přišlo o kus území v náš prospěch; netřeba zdůrazňovat, že Zsolt Hamar – coby rozumný Evropan dneška – je nad dávné rozmíšky povznesen.) Uplynulo několik týdnů a Hamar, který doma stíhá i vyučovat a vést mezinárodní dirigentské kurzy, se do Olomouce vrátil. Opět ke dvěma vystoupením, tentokrát ovšem ukotveným v rámci symfonických cyklů, prolínajících se celou koncertní sezónou. Proběhly 1. a 2. prosince 2022.
Osudové lásky velkých skladatelů – tak zní titul koncertu, který připravila na čtvrtek 1. a pátek 2. prosince od 19 hodin Moravská filharmonie Olomouc. Na dva večery si do olomoucké Reduty pozvala mladého pianistu z Budapešti Józsefa Baloga. Pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Zsolta Hamara uvede Klavírní koncert č. 3 jejich maďarského rodáka Bély Bartóka, na programu je také hudba Roberta Schumanna a Andrzeje Panufnika. Oběma koncertům bude předcházet beseda s umělci, kterou bude moderovat Jiří Vejvoda.
Soutěž Nadace Bohuslava Martinů v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů se konala už posedmadvacáté. V letošním roce o vítězství soupeřili mladí interpreti ve dvou kategoriích – housle a komorní soubory s klavírem. První cenu si odnášejí houslista Kristian Mráček a Trio Gaudium. Zahráli v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci v neděli 27. listopadu.
Festival Dny Bohuslava Martinů, který se uskuteční od 27. listopadu do 17. prosince v pražském Lichtenštejnském paláci a Rudolfinu, přivítá i letos renomované komorní soubory a významné hudebníky. Už tradičně však i nejmladší generaci interpretů, a to v rámci sedmadvacáté Soutěže Nadace Bohuslava Martinů. Součástí osmadvacátého ročníku festivalu bude také světová premiéra skladby Gloria od Jiřího Hlaváče.
„Moszkowského víceméně pohodová, ač v některých místech interpretačně náročná skladba zněla v ‚rodinném‘ podání Čepických jako příjemně propracovaný celek, připomínající občas serenádu.“
„Třicetiletý Martin Kudrna zkomponoval Zrození hmoty přímo pro Komorní filharmonii.“
„Autor opojí posluchače vždy jen na okamžik a jde si důsledně za svým, neboť John Cage je mu zřejmě bližší než John Williams.“
Komorní filharmonie Pardubice patří k orchestrům, které pořádají mimořádný koncert k příležitosti 17. listopadu. Letos se taktovky ujal Marko Ivanović a kromě děl Mozarta, Moszkowského a Prokofjeva řídil premiéru skladby Zrození hmoty místního komponisty Martina Kudrny. Sólové houslové party interpretovali Markéta Čepická a Leoš Čepický.
